Předseda KSČM Vojtěch Filip

Předseda komunistické strany Vojtěch Filip se po vypuknutí kauzy okolo výrobce mobilních telefonů a poskytovatele mnohých komunikačních služeb, firmy Huawei, odebral do Číny, aby „žehlil“ vzájemné vztahy ČR a Číny a její firmy.

Proč říkám její firmy? Inu, v Číně sice formálně existuje systém soukromého vlastnictví. Ne už tak formálně tam však funguje systém jakéhosi bodového hodnocení lidí, tedy rating (pozor na písmenka! Rating je v Číně, Rathing je v Česku).

Tento až děsivě orwellovský systém hodnotí lidi na základě toho, zda jsou dobrými ovečkami ve stádu vedeném komunistickými pastýři anebo zda vybočují. Čím víc vybočujete, tím méně můžete. Nejdříve nemůžete cestovat, potom ani studovat, lepší pracovní místa se vám zavírají a nakonec nemůžete ani jezdit hromadnou dopravou. Nejen, že to porušuje základní lidská práva a je jednoduše fundamentálně špatně, že je někdo hodnocen jen na základě svého přístupu, životního stylu a názorů, na které má každý bez postihu právo, ale má to i velké dopady na čínské firmy.

Představte si sebe v pozici takového vlastníka Huawei. Když vám vláda oznámí (ano, nezeptá se, ale oznámí, čínská vláda se jako správně totalitní nikdy neptá), že od vás chce data a často tajné informace o státech, kterým poskytujete své služby. Odmítnete a budete sledovat, jak vám padá rating, anebo poslušně ohnete páteř, protože ta cesta metrem je prostě pohodlnější a důstojnější než jít domů pěšky skrze ulice plné smogu a „lidských trosek“ s minimálním ratingem?

Čínská vláda proto nejspíše měla fakticky přímou linku na online systémy zemí, které využívaly služeb Huawei. Přesto nám politici jako Vojtěch Filip či Miloš Zeman tvrdí, že to tak není a že NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost vydal zprávu kritizující Huawei a společnost ZTE ve státních službách) si vymýšlí. Filip dokonce zašel ještě dál, když tvrdil, že celá kauza je jen americký konkurenční boj.

Přiznám se, že když jsem poprvé viděl v nadpisu novinového článku slova „Vojtěch Filip“ tak blízko slovům „konkurenční boj“, nedalo mi to a musel jsem se od srdce rozesmát. Komunisté nás poučují o konkurenci, kam jen ten svět spěje. Ti lidé, kteří by nejraději všechno zestátnili, zmonopolizovali a znovu uvrhli zemi do obrovské ekonomické recese, nás poučují o tom, jak funguje konkurence.

Až na to, že takhle nefunguje. Představa, že americké firmy, které poskytují stejné služby jako Huawei, by nějakým způsobem byly schopny ovlivnit zpravodajské služby tolika zemí ve zhruba stejný čas, je absurdní. To samé platí na americkou tajnou službu. Prostě nejde ve stejnou chvíli přesvědčit tak rozdílné země jako Polsko, Kanada a Německo ke stejnému jednání v zhruba ten samý moment a pokaždé na základě odlišných důkazů.

Vím, některé naše spoluobčany o tom nikdy nepřesvědčím. Ti prostě vidí prsty amerických iluminátů, svobodných zednářů, vojáků, tajných služeb a snad i jezinek úplně všude. Ale těm není ani rady, ani pomoci.

Vojtěchu Filipovi také ne. Komunismus je stejně jako jakákoliv jiná totalitní ideologie stejný jako zrůdná nemoc. Postupně se prožírá tělem, dokud neovládá všechny jeho části a jednání. Jakmile člověk jednou propadne takové ideologii, je extrémně těžké se vymanit, postupně vzniká fanatická oddanost a naprosté odmítání jiných zdrojů než od svého ideologa. Takové jednání je extrémně nebezpečné a bohužel sledujeme, jak mu dnes propadá čím dál více společnosti.

Závěrem mého článku k vám, všem čtenářům, proto vztahuji prosbu člověka milujícího demokracii. Dívejte se na lidi ve svém okolí, zda u nich nespatříte náznaky propadání do vlivu nějaké totalitní ideologie, a pokud ano, pokuste se jim pomoci. Taková ochrana demokracie na té nejzákladnější úrovni společnosti, tedy v rodině a kruhu přátel, je naprosto klíčová v dnešní době.

Ti, kteří si necení demokracie, nebo ti, kteří si ji nechrání, budou ti první, kteří ji ztratí.