Koalice jsou v posledních pár letech trendem v české politice. Ať už momentálně vládnoucí Spolu a Piráti se Starosty, nebo na konci minulého roku vzniklé europarlamentní sdružení Stačilo! (složené z KSČM, ČSNS a SD-SN) a Trikolora s SPD. Bylo by však možné, aby se největší tahouni těchto dvou nově vytvořených koalic spojili během dalších voleb do poslanecké sněmovny v jednu? A co by to znamenalo pro vratkou politickou situaci v Česku?

Mnozí namítnou, že SPD a KSČM, jakožto nejsilnější zástupci krajní pravice a levice v české politice, spolu přece nemůžou ani být v jedné místnosti. Já, jakožto podporovatel teorie podkovy (tvrzení, že extrémní pravice a levice mají na politickém spektru blíže k sobě než k centristům), však věřím v opak.

Po hlubší analýze volebního programu do poslanecké sněmovny v roce 2021 a článků obou stran vychází najevo, že by v mnohých případech našly společnou řeč. Příkladů lze vyjmenovat mnoho: zákaz inkluze (společné vyučování zdravotně postižených a zdravých žáků v jedné třídě) ve školství, zachování koruny jako hlavního platidla v ČR, zavedení přímé demokracie (což je pro SPD tak důležité, že si to napsali do názvu hnutí), nebo dokonce Okamurou dlouho žádané referendum o vystoupení z EU.

Pozastavme se i nad samotným termínem přímá demokracie. Tato forma vlády v teorii dává maximální množství moci lidem, ať už jde o větší využití referend jako formy dělání rozhodnutí, nebo právo lidového veta. Přímá vláda obyčejného lidu, tedy dělnické třídy, je právě ten cíl, kterého chce KSČM dosáhnout.

Co by ale vytvoření koalice mělo za benefity pro zúčastněné strany? V rámci KSČM je to jasné. Pokud se podíváte na současnou politickou situaci, záhy zjistíte, že se ani ve vládě, ani v opozici nevyskytuje jediný člen Komunistické strany. Důvod je jednoduchý: primární volební základna komunistů důsledkem svého doslovného vymírání každým rokem klesá a mnoho voličů nemá velký zájem o stranu, jejíž současní i bývalí členové v této zemi ještě před 35 lety vydržovali totalitní režim.

Zde přichází na scénu SPD. Jakožto relativně nová strana, vzniklá z předchozího Úsvitu přímé demokracie, má hlavní voličskou základnu v řádech lidí z generace X. Tedy generace rodičů většiny čtenářů, která má od vymření ještě daleko. Má však i vliv na mladé lidi. Zejména mladí muži skrze internet nevědomky přicházejí k názorům, jenž často odpovídají názorům SPD. I jejich mládežnická organizace Mladí Espéďáci má zhruba šestkrát tolik členů na Facebooku jako Komise Mládeže KSČM. SPD by tak mohlo KSČM umožnit návrat do sněmovny.

Co z toho ale pak má SPD? Již jsem zmínil podobnost ve volebních programech. V jedné věci se však liší, a to je stylistika. Program pravicového hnutí je silně afektovaný. Například bod o inkluzi je rozepsán jako falešná ideologie rovnosti, která snižuje kvalitu vzdělávání. Hnutí pak zní spíše jako rozčílené dítě, než jako respektu hodná strana.

Program KSČM je na druhou stranu napsán úhledně v bodech, afekt je omezen jen na občasné rázné NE či STOP. Třeba již zmiňovaný bod o inkluzi je napsán pouze dvěma neutrálními slovy „přehodnocení inkluze“. Po přečtení obou programů jsem tak měl větší preferenci volit komunisty než Přímou demokracii, přestože obě strany říkaly prakticky to samé. KSČM by tak mohlo vylepšit status SPD v rámci komunikace s veřejností, a tak potenciálně více rozšířit voličskou základnu obou stran.

Jak by tato koalice ovlivnila českou politiku jako takovou? Vzhledem k nejnovějším volebním průzkumům docela dost. Bylo by naprosto možné, že se skrze návrat stran ANO, SPD a KSČM, byť nejspíš bez SOCDEM, vrátíme k době před čtyřmi lety plné kontroverzí, špatných rozhodnutí a katastrofické komunikace. Ještěže se Kateřina Konečná a Tomio Okamura navzájem nenávidí a čistě z tohoto důvodu by taková koalice byla naprosto nemožná.