V úterý odpoledne se po dvou letech otevřely brány teplické věznice a Dominik Feri byl podmíněně propuštěn na svobodu. Soud vyhověl jeho žádosti o propuštění po odpykání dvou třetin trestu za znásilnění a pokus o něj. Z čistě procesního hlediska byly splněny zákonné podmínky. Odsouzený se choval vzorně, psycholožka dala kladný posudek a soudce konstatoval posun v jeho chování. Jenže ve vteřině, kdy bývalý politik opustil nápravné zařízení, se naplno ukázal dlouhodobý a hluboký problém české justice: jak neuvěřitelně levně náš stát oceňuje lidskou důstojnost a bezpečí.
Pocit, že Dominik Feri měl ve vězení strávit celý vyměřený čas, je naprosto přirozený. Jenže ten zásadní problém leží ještě hlouběji. Už samotný tříletý trest byl od počátku vnímán jako neadekvátně mírný. Pro širokou veřejnost i odborníky na pomoc obětem je nepochopitelné, že za brutální a opakovaný zásah do integrity několika žen odejde pachatel od soudu s trestem, který se pohybuje na spodní hranici sazeb za hospodářskou kriminalitu. Pokud pak systém u takto závažných deliktů z už tak nízkého trestu umaže další rok, riskuje, že v očích veřejnosti začne spravedlnost působit jako formalita, kde se trauma obětí zlehčuje na úroveň administrativní položky.
Právě pohled obětí ukazuje, proč toto propuštění vyvolává tolik rozhořčení a nesouhlasu. Zástupci poškozených žen u soudu otevřeně popsali, že zpráva o Feriho návratu na svobodu v nich vyvolává strach a hluboké obavy. Pro ty, které si následky jeho činů ponesou po celý život, žádná úleva po dvou letech nepřichází. Zatímco vězeňský systém může mluvit o úspěšné resocializaci a nápravě, morální dluh vůči obětem zůstává v podstatě nesplatitelný. Soud sice uložil Ferimu povinnost se poškozeným omluvit, ale papírové gesto nedokáže vyvážit realitu, že odsouzený muž je volný dřív, než bylo původně určeno.
Tento rozpor mezi výkladem paragrafů a lidským cítěním je hlavním mementem celé kauzy. Příběh Dominika Feriho nás i po jeho odchodu z věznice nutí k vážné diskuzi o tom, jak česká justice přistupuje k trestům za sexuální násilí obecně. Dokud totiž budou rozsudky za tyto činy působit mírně a předčasné propuštění pachatele bude v obětech vyvolávat strach a ve společnosti pocit nedokončené spravedlnosti, nemůžeme se tvářit, že je systém nastaven správně. Trest sice formálně skončil, ale otazníky nad ním zůstávají jako varovný vykřičník.