Americký prezident Donald Trump si mohl dlouho na sociálních sítích psát v podstatě, co chtěl. Události posledních týdnů a dnů však ukázaly, že i velkým gigantům jako Facebook a Twitter může dojít s nejmocnějším mužem světa trpělivost. Stanou se jejich poslední činy prvním krokem v transformaci v hlídací psy demokracie?
Facebook, Twitter, Instagram, Snapchat, Twitch. Seznam sociálních sítí, které zablokovaly účet amerického prezidenta Donalda Trumpa, se v posledních dnech rozrůstá. Mediální platformy tak reagují na středeční útok Trumpových příznivců na sídlo amerického Kongresu a navazující příspěvky stávajícího prezidenta, jež podle nich podněcovaly násilí.
Současně se znovu naplno rozbíhá debata o legitimitě podobných kroků. Někteří diskutující argumentují údajnou cenzurou a omezováním svobody slova, jiní poukazují na to, že svoboda projevu má své hranice a sociální sítě jsou přece soukromé společnosti, které mají právo regulovat svůj obsah. Takto hovoří i samotné sociální sítě.
„Když se na fotku Kapitolu podívám teď, tak vidím, že jsem se možná měl soustředit i na ta šedá mračna nad jeho střechou,“ píše v páteční glose #ocimastudenta náš redaktor Alexandr Romancov. ?
Zveřejnil(a) Studentské listy dne Pátek 8. ledna 2021
Za úvahu však stojí jiný trend, který se s novým přístupem sociálních sítí naplno vyjevuje.
K jeho pochopení je potřeba se vrátit do nultých let 21. století. Do doby, kdy hlavním zpravodajským kanálem byly tištěné noviny a časopisy a televize s rozhlasem. Internet a internetová média už sice existovaly, ale nebyly ještě tak rozšířené. Politici museli udržovat vztahy s médii a média musela udržovat vztahy s politiky. Politici potřebovali kanál pro občany a voliče, média potřebovala přinášet zprávy z politiky, za které konzumenti zaplatí.
Tento oboustranně nutný vztah však zlomil nástup sociálních sítí. Nejenže začaly vydělávat na reklamách u odkazů na články, u nichž si uživatelé často přečtou jen titulek a na server média už se nepodívají (vinen je zde i Google), zároveň se ale staly přímým kanálem politiků k voličům. Obecně vzato to nemusí být hned negativní vývoj, sociální sítě zkrátka převzaly médiím některé jejich funkce. Vždyť tak funguje trh, ne?
Jenže problémem je, že zatímco média informace a zprávy filtrují, vybírají z nich to nejdůležitější a zasazují do kontextu (minimálně by to měla dělat), sociální sítě slouží pouze jako zprostředkovatelé. Z veřejného prostoru tak částečně zmizela role médií jako tzv. gatekeeperů (Václav Moravec je v knize Proměny novinářské etiky označuje jako hlídaře, vrátné či dveřníky), v rámci níž novináři kontrolovali, jaké informace poskytují masovému publiku. Nepředstavujme si to jako cenzuru (i když i ta se může objevit), nýbrž jako nutné rozlišení relevantních informací od misinformací a dezinformací.
Začíná nová éra sociálních sítí?
Díky sociálním sítím se tento pomyslný filtr narušil. Politici i dezinformační weby získali často téměř neomezený přístup k masovému publiku, který mohli díky reklamě ještě posilovat. Toho umě využíval i Donald Trump, který prostřednictvím Twitteru a Facebooku oslovoval miliony lidí. Už žádná tisková prohlášení přes mluvčí, ale desítky tweetů denně. Oficiální prezidentský účet pouze retweetoval příspěvky z Trumpova soukromého účtu. Žádná regulace, kontrola nepravdivých zpráv a poukazování na ně.
Toto se teď ale možná mění. Twitter a Facebook začaly prezidentovy účty omezovat už po listopadových volbách, kdy začal šířit nepotvrzené informace o podvodech. Po posledních událostech ve Washingtonu však sociální sítě postoupily ještě dál a Trumpovy účty zablokovaly. Některé jako Snapchat napořád, jiné do konce prezidentova mandátu či na neurčito.
Tyto kroky vyvolávají řadu zajímavých a legitimních otázek. Nezacházejí sítě už příliš daleko? Na co všechno mají jako soukromé společnosti právo? A neměli bychom je regulovat zákonem? Když dokážou ze dne na den vypnout důležité komunikační kanály americkému prezidentovi, tak mají obrovskou moc, ale malou odpovědnost.
Pojďme se na to ale podívat z druhé, optimističtější stránky. Uvědomily si sociální sítě svoji společenskou odpovědnost? Nebo jde jen o marketingový a ekonomický tah? Můžou se stát novými gatekeepery? A možná i novými hlídacími psy demokracie? Odpovědi přinese až budoucí vývoj. Možná ale stojíme na začátku velké transformace sociálních médií, kterou stojí za to pozorně sledovat.
