Nepřijetí Istanbulské úmluvy jen potvrdilo, že čím dál na západ jdete, tím spíše se nakonec objevíte na východě.

Zavřete dveře, zazděte okna, jinak… homosexuálové!

Ano, všichni víme, že debata kolem Úmluvy je naprostý bizár, ale přiznává se to těžko zvlášť, pokud si uvědomíme, že takový pseudo pojmový chaos dláždí cestu budoucnosti. Nepochopitelným výsledkem této konverzace se pak stal komentář senátora Nytry, „že se otevřou dveře směrem k stejnopohlavním párům a LGBT“. Tím se potvrzuje taková česká klasika, že trochu práv udělíme, ale nemůžeme je přeci rozdávat na potkání. Všichni přeci nemohou mít práva, že ne?!

I kdyby se, jak říká senátor, teoreticky přijetím nic nestalo, má to určitý symbolický význam, že oběti nám nejsou ukradené, což je vidět z vlny podpory, nechuti a zhrození, která vyšla nejen z samotné kauzy, ale také z jejího řešení soudem. Právě to má být středobodem debaty o Úmluvě Rady Evropy a zřejmě není, když šéf senátorského klubu ODS a TOP 09 sdílí sentimenty typu, že by se dva lidé stejného pohlaví mohli domáhat práv. Někteří lidé, zdá se, žijí v odtržené realitě a také podle toho tak volí.

Takže když jde o bizár, přidávám. Hlasování podle „nejlepšího vědomí a svědomí“ otevírá k dveře k něčemu jinému – a tím je problematika superlativ v každodenní řeči. A pokud si na ni nedáme pozor, otevře tím cestu třeba k valenci v syntaxi… a od toho jsme určitě už jen krok k dominanci anglicismů v češtině… nenechme se rozptýlit. Můžeme řešit dvě věci souvisle a nemusí spolu souviset v tak katastrofickém měřítku, jak to někteří senátoři vidí.

(Lukáš Samek, redaktor Studentských listů)

Tak mi ukažte ty gendery!

Istanbulská úmluva je valící se sněhová koule, na kterou se od dob jejího vzniku nabalilo nesčetné množství balastu. Z mezinárodní dohody, která měla vybízet k rovnoprávnosti, prevenci proti násilí a vzájemnému respektu, se stalo obávané sémě satanovo ohrožující tradice, hodnoty, rodiny i samotné pojmy muž a žena. 

Nikoho snad nepřekvapí, že největším strašákem pod postelí většiny senátorů je pochopitelně pojem „gender“, jenž si valná část zákonodárců stále dezinterpretuje a svévolně jej zaměňuje s „pohlavím“. Tedy označením biologicky podmíněných rozdílů mezi ženami a muži. Co na tom, že i v rámci Istanbulské úmluvy je gender samostatně definován v článku 3 – Definice, a to výslovně pro účely oné úmluvy. Smysl této definice by byl naplněn jedině tehdy, kdyby se všichni senátoři uvolili celý dokument pečlivě přečíst. Z obsahu několikahodinového jednání horní komory parlamentu je však zřejmé, jak idealistická tato myšlenka je. 

Z mnoha průzkumů víme, že zájem Čechů o veškerou četbu rok od roku klesá, přičemž ženy čtou mnohem častěji než muži. Možná i proto debaty v horní komoře, kde je počet senátorek naprosto tristní, sklouzly k takovým nesmyslům, jako je zákaz tradiční rodiny nebo Tří oříšků pro Popelku s Libuškou Šafránkovou. Jedno je však jisté. V zemi, kde se opakované znásilnění trestá podmínkou, zůstane ochrana žen až na posledním místě, daleko za nekonečným tažením v boji proti genderu. 

(Lucie Lindnerová, Studentka magisterského studia na FF MUNI v Brně)

Věříme a doufáme, že tohle je finální hřebík do rakve komentářů k Úmluvě, je na čase začít věci opravdu řešit, ne je jen odkládat.