Státní správa má za úkol sloužit občanům ve veřejném zájmu. Plnit to, co jí uloží zákonodárci nebo vláda. Někdy to bohužel vypadá, že úřady zapomenou, jaká je jejich role a dají se do změny společnosti bez politické vůle, či dokonce proti ní.
Na konci května přišel deník Info.cz se zjištěním, že Úřad vlády sponzoroval příručku s názvem „Ona a ona plánují rodinu aneb jak jít štěstí naproti“. Ta radí lesbickým párům, jak si pořídit dítě. Jaký je s tím problém? Jak se píše v samotné příručce, například v kapitole o klinikách asistované reprodukce: „Platná legislativa České republiky je v tomto ohledu nedostatečná, na páry dvou žen, které žijí ve stabilním svazku, nijak nemyslí. Služby kliniky asistované reprodukce jsou v současné době určeny pouze párům tvořeným mužem a ženou.“
Autorský tým radí obejít zákon pomocí podpisu žádosti na klinice jednou ženou z páru s dalším mužem. Od počátku s plánem vychovat dítě v lesbickém páru. Jedná se o podvod. Čistě formálně to zákon nezakazuje. Jeho znění ale ano. Když o asistovanou reprodukci může požádat pouze muž a žena, tak se počítá i s jejich výchovou. Jinak by do textu toto omezení zákonodárce nedal. Příručka obsahuje postupy, jejichž uplatněním se obchází zákon. A Úřad vlády na ni poskytnul finance.
Když instruktor řízení v autoškole dá před křižovatkou rozkaz Zastav u značky STOP a rozhlédni se, tak nedává smysl se zastavit a rozhlédnout (splnit jazyk rozkazu) a potom plnou parou najet do auta na hlavní silnici (nesplnit účel a smysl rozkazu). A podobně svévolným způsobem zachází se zákonem příručka.
Budu rád za přípravnou opravu, ale veřejné finance přece mají směřovat k naplnění veřejného zájmu. Definic veřejného zájmu znám hodně, ale obcházení zákona nepatří k žádné z nich. Ze žádosti o dotaci musel úmysl obcházení zákona přímo či nepřímo vyplývat. Úřednický aparát na Úřadu vlády v tom přesto problém neshledal.
Kancelář veřejného ochránce práv
A zdaleka v tom na Úřadu vlády nejsou sami. Do dokonalosti ignoraci zákona dovedla bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, lépe řečeno jí vedená Kancelář veřejného ochránce práv (VOP). Ta se zapojila do grantové žádosti na veřejnou kampaň společně se spolky jako Prague Pride či Logos. Ať už si o nich myslíme cokoliv, tak tyto spolky vedou lobbistickou kampaň za uzákonění stejnopohlavního manželství.
Ombudsmanka se přitom zavázala dodržovat zákon o svém úřadu. V něm najdete paragraf s jasným poselstvím: ombudsmanka má vykonávat svoji roli nezávisle a nestranně. Pomoc lobbistickým organizacím k veřejným financím a společný finanční zájem tuhle část zákona porušuje.
V rámci projektu vznikl i výzkum, který realizoval Prague Pride a samotné dotazování vedl spolek Queer Geography, který je součástí kampaně Jsme fér. Dotazník mezi svými příznivci šířila i iniciativa Jsme fér. A z dotazování vycházela i doporučení výzkumu vydaná VOP. Z výzkumu vzešel závěr a doporučení, že se má stejnopohlavní manželství uzákonit. Jaké překvapení! Výzkum vytváří organizace podporující stejnopohlavní manželství, šíří je mezi své příznivce a vyjde z toho identické doporučení. Veřejná ochránkyně práv se nenechala oklamat a zapojit do lobbistické kampaně, ona se jí z vlastní vůle veřejně zúčastnila a porušila tím zákon.
I když ponecháme stranou právní aspekt problému, tak tahle činnost nedává smysl. Když otázku o stejnopohlavním manželství dáte příznivcům daného návrhu, jaký výsledek asi dostanete? Co nového se z toho dozvíte? Vůbec nic. A definitivně takhle nemůže vzniknout seriózní výzkum, ze kterého mají zákonodárci vycházet.
Ale co když tím veřejné úřady „podporují správnou věc“? Prostor pro uvážení v tom máte vy. Veřejný úřad ne. Úřad vlády i VOP spadají pod správu státu. Spravují ho, neřídí. Musejí se držet pravidel, která jim zákonodárce zanechal. Pro ně musí být dodržování zákona prioritou. Kdo jiný to taky má dělat? Podobné úřady si platí všichni občané České republiky a předpokládají, že v jejich zájmu konají. Určitě si neplatí porušování či obcházení zákona, který je výtvorem jejich zástupců v Parlamentu.
Pravidla se netýkají jen státních úřadů
Je to taktéž (dovolte mi použít náhodně vybraný pojem) nefér taktika. Organizace typu Jsme fér si dobře uvědomují, co dělají. I když nemají stejné povinnosti k veřejným financím jako úředníci či ombudsman, pravidla pro ně platí taky. Přesto nevidí problém v pomoci s jejich porušováním. Samy se mohly rozhodnout nežádat o peníze na obcházení zákona či nespolupracovat s VOP na porušování zákona. Zákony platí mimo jiné tak účinně, jak je lidé dodržují.
Ale proč nemůže organizace usilovat dosažení svých cílů vším, co jim přijde pod ruku? Protože cesta k výsledku zaujímá minimálně stejné postavení jako samotný výsledek. Když k výsledku dojdete cestou bez respektu k pravidlům, tak k výsledku možná dojdete, ale už nebude o co stát. Třeba už nějaký ten paragraf zákona změníte, ale po vašem vzoru se pravidly mnoho lidí zabývat nebude. To se samozřejmě nestane po jednom či dvou příkladech. Nejlepší je s tím ale vůbec nezačínat.
Vidím zde problém ve vidění světa, které zmiňované organizace šíří. Pohled každodenního, do očí bijícího útlaku, který oni napravují. Právnička Adéla Horáková ze Jsme fér to dotáhla nejdál vytvářením paralel se segregací černochů v USA. Kromě zjevné nesmyslnosti má podobná paralela další problém. Když žijete pod útlakem, musíte mít utlačovatele. Musí se vám dít nespravedlnost. A kdo nese na zádech útlak, má možnost se bránit více prostředky než někdo jiný. Pravidla a zákony tvoří homofobové, tak proč bychom se jimi řídili? My tady, nadneseně řečeno, vysvobozujeme lidi z nerovnosti. Pro tak skvělý cíl přece můžeme něco porušit, ne? Přivřeme oči, pro lepší svět to uděláme. Problémem je, že dnes nemáme segregaci, nemáme policejní stát. Jsme fér dostává velké sumy z veřejných i soukromých zdrojů, což na utlačované moc nesedí. Jestli chtějí férové podmínky, můžou začít ukončením účasti na porušení zákona veřejnými institucemi.
Veřejné úřady vědomě či nevědomě provádí činnost, která se příčí jejich účelu. Vynakládají veřejné prostředky na jim nepřidělenou úlohu. Jejich účel, tedy spravovat a sloužit, nepřístojnost této činnosti ještě umocňuje. Některé lobbingové organizace jim v tom pomáhají. Zvláště ty s rovnostářskými cíli by na dodržování rovných podmínek měly dbát. Zda slouží tato činnost správnému či nesprávnému účelu, nehraje roli. Každý by měl dbát na to, aby na hřišti panovaly stejné podmínky. Mohli bychom brzy přijít na to, že se podle pravidel hraje na méně a méně místech.
Autor je spolupracovníkem redakce a členem Občanské demokratické strany.
