V naší zahraniční politice hraje ohromnou roli EU a jednotlivé země v ní. Které vyznávají „evropské“ hodnoty? Kdo nás „brzdí“ v rozkvětu (ekonomickém či lidskoprávním)? V českém (a zvláště unijním) diskurzu mělo mnoho lidí jasno. Motorem dopředu je Německo a Polsko plní roli jakéhosi záškodníka, který nás vrací nazpět v čase. Toto přemýšlení ale představuje ohromný omyl, jehož rozsah jsme dosud neměli možnost poznat v takové míře jako krátce po vypuknutí války na Ukrajině. Německo dlouho před invazí i krátce po ní blokovalo vojenskou pomoc Ukrajině a účinné sankce proti Rusku. A v žádném případě to nepředstavuje náhlý a překvapivý obrat. 

Německo má ve ke své válečné zdrženlivosti historické důvody. Historie 20. století na Němce doléhá dodnes. Proto u našeho severního souseda vládne silná nechuť k armádě. Bundeswehr strádá a jeho bojeschopnost je přinejmenším pochybná. Jejich piloti mají málo nalétaných cvičných hodin, na čem se podepisuje žalostný stav letecké techniky. Němečtí politici dlouhodobě odmítají prodávat zbraně do konfliktních oblastí. Proto zbraně až do nedávného počátku války nedodávali ani na Ukrajinu. I za to může německá historie. Němci prostě nechtěli žít v představě, že jejich vlastní munice zabíjí Rusy. Ve výsledku tak v předvečer možné války dodali Ukrajině pět tisíc vojenských přileb a polní nemocnici – dnes již evidentně směšná almužna pro následný rozsah války. 

Německo tedy staví svou zahraniční politiku na diplomacii a známou schopnost kancléřky Merkelové vyčekat si lepší nabídku na kompromis používá doma i v cizině. V to samé věřil i Macron, když přiletěl do Moskvy a s radostí oznámil dohodu s Putinem, totiž že uspořádá summit s prezidentem Bidenem. Bohužel na vyjednávání jsou potřeba dva a Putin velmi dobře věděl, že světové politiky jen obelhává. Invazi už měl připravenou a žádný summit se konat neměl. V téhle situaci už Němcům oblíbená jednání a mezinárodní smlouvy nefungují.  

Obchod a zelená politika 

Dále se Němci zdráhali vystoupit řádně proti Rusku kvůli obchodu, zvláště pak obchodu se zemním plynem. Německý plán zelené politiky počítá se zrušením uhelných a prakticky bezemisních jaderných elektráren. Na jejich zrušení spěchají a prosazují je s až náboženským zápalem. Tenhle enormní výpadek musí někde nahradit. A odpověď jim poskytnul zemní plyn, který nakupují z Ruska. 

Mimo jiné kvůli tomu stavěli Nord Stream 2, plynovod by jim poskytnul dostatek plynu i v případě zhoršení vztahů Ruska s východními sousedy (jde číst i jako – hodí své partnery přes palubu pro klimatickou politiku). A logicky tak potřebují s Ruskem dobré vztahy. Sami svou vlastní a zcela vědomou politikou se dostali ve výrobě energií závislými na Rusku. Na té samé zemi, o jejichž mocenských tendencích věděli až příliš dobře.  

A nakonec, bod úzce propojený s mnohými předchozími, Německo je prostě takzvaně postmoderní země. Politika i ekonomika silně provázaná s mezinárodním společenstvím a vykazující minimální pojící myšlenky na státní úrovni. Kvůli problémové historii se bojí jakéhokoliv národnostního pojetí sounáležitosti. Proto s takovou vervou přijímají migranty z jiných zemí, kultur i náboženství. Bohužel, k tomu museli přijmout tezi, že všechna náboženství i kultury jsou stejně pravdivé a hodné uznání, což je prostě neudržitelná myšlenka. Brzy nastoupí kulturní i náboženský relativismus. 

Tím ztrácí i pojem o důležitém a nedůležitém a zbydou jim pouze osobní zájmy. Můžou pak klidně sdělit velvyslanci Ukrajiny, že nebudou přeci pomáhat státu, který stejně brzy padne. Spoléhali na rychlý pád Ukrajiny, po němž vydají několik bohulibých lidskoprávních projevů s dovětkem, že teď už stejně nejde nic dělat. Naštěstí se válka vyvinula jiným směrem. 

Polská historie 

Velmi rozdílně na krizi reagovalo Polsko. To má s Ruskem, respektive Sovětským svazem taktéž zkušenosti, které netřeba dlouze představovat. Sověti pomohli společně s Hitlerem zaútočili na Polsko a zabrali část jeho území. Následně několik dekád drželi v Polsku komunistickou diktaturu. Polsko o nebezpečí z Ruska vědělo a dlouho se na podobné situace připravovalo. Přes velké rozdíly dvou hlavních kandidujících osobností v ne tak dávných prezidentských dávných volbách drželi obě shodu na pohledu, že Rusko pro ně představuje hrozbu. 

Stejně tak jsou válce na Ukrajině blíže zeměpisně. Bomby a rakety dopadají několik desítek kilometrů od polských hranic. V Polsku žije významná ukrajinská menšina. Poláci sousedí v přímé blízkosti válečnému konfliktu. Co se děje na Ukrajině, zasáhne velmi rychle nějakým způsobem Polsko rychleji než Němce. 

Proto Ukrajinci dlouhodobě pracují na své obraně a zvláště spojenectví s USA. Zbraně na Ukrajinu dodávali s předstihem před začátkem konfliktu. Před skutečnou možností válečného konfliktu na Ukrajině varovali dlouho před jeho začátkem. Nehledě na dlouhodobé diplomatické snažení a varování evropského hlavního proudu politiky před přílišnou důvěrou v Rusko se jim dostatek lidí nepodařilo přesvědčit. Mnohokrát nevyslyšená varování se tak změnila ve skutečnost.

Náboženství a solidarita 

Polsko taktéž pomáhá s válečnými uprchlíky. Mnohokrát jí evropští politici vyčetli nedostatečnou solidaritu s jinými uprchlíky, ať už v roce 2015 či nedávno s Běloruskem. Pravdou je, že katolické Polsko solidární je, jen se nenechává zneužívat Lukašenkem v jeho uměle vyvolané krizi.

A konečně, díky zmíněným historickým problémům a tradici náboženství neměli Poláci plnou příležitost rozpustit svou myšlenkovou soudržnost a ztratit pojem o podstatných a nepodstatných problémech.

I proto Poláci pomáhají Ukrajině vojensky dlouhodobě, zatímco Němci čekali na stále nepřicházející zhroucení Ukrajiny. Proto polský premiér jezdí do Německa přesvědčovat tamní politiky o nutnosti tvrdých sankcí, nikoliv naopak.

Svítání na lepší časy 

K mému velkému štěstí můžu dát na mnoho chyb Německa minulý čas. Už teď se Němci přihlásili o loajální plnění pokladny ministerstva obrany 2 procenty HDP. Významné sankce byly i s jejich souhlasem schváleny (byť u odpojení od SWIFTU se stále jedná o soft verzi odpojení sedmi bank). Na Ukrajinu dodávají zbraně proti letectvu i vozidlům. K víře Putina ve snadný územní zisk už ale svojí nečinností přispěli. A musí své závazky potvrzovat i v dalších týdnech, měsících a letech. Aktuálně se Ruska bojí, ale strach může opadnout. Zvláště za dlouhodobého přesvědčení, že se mají v zahraničních vztazích chovat radikálně odlišně.