Mládí a vizáž. Ideální tělo. Perfektní vzhled. Fyzická a psychická zdatnost. Obezita a hubenost. Vzory vídané každý den nás nutí zamýšlet se nad sebou samými. Snažíme se vyhovět společenským normám a stát se konvenčně atraktivními. Cítíme se u toho dobře. Nebo si to aspoň myslíme. Nestydíme se chodit mezi lidmi, fotit se na internet a nehledáme na sobě zpětně žádné chyby. Jaký to krásný život.
Generace vyrůstající na sociálních sítích se den co den setkávají s konkrétními fyzickými ideály přijímanými většinovou společností. Chtě nechtě se nám pak v hlavě na dlouhou dobu zabydlí duch jakéhosi perfektního člověka. Spolu s našimi kamarády brouzdáme po sítích typu Instagram a TikTok, kde se setkáváme s trendy všeho druhu reflektující přítomnost společensky tolerovaného vzoru. Může nás ovlivnit natolik, že začneme vyhledávat partnera či partnerku co nejvíce připomíná takový fyzický ideál. Můžeme se podívat do zrcadla a zjistíme, že třeba neoplýváme atributy obecně schvalovaného přitažlivého těla. Nemáme takové svaly, břicho, zadek, vlasy nebo vousy. Časem se může objevit strach z odmítnutí a s tím i vědomá potřeba danou nepříjemnou situaci řešit. Nemusím se zde rozepisovat o poruchách příjmu potravy také vycházejících z obdobných pocitů. Člověka takové myšlenky mnohdy dohánějí až do extrému.
Takovým nelichotivým pocitům, sebeponižování, sebepoškozování a nízkému sebevědomí se dnešní generace naštěstí snaží bránit například pomocí body positivity. Logická věc a zároveň nic nového. Člověk zkrátka chce být svým pánem, spokojený sám se sebou, nestresovat se v průběhu běžných činností ze svého vzhledu. Co to ale vlastně znamená? Tento termín, mnohými nepochopený či záměrně překrucovaný, v podstatě představuje emancipaci od společností přijímaných a tolerovaných norem stanovenými vlivnými lidmi, celebritami nebo také oděvními společnostmi prostřednictvím sdělovacích prostředků, reklam, sociálních sítí apod. V některých částech světa podobné trendy dokážou narušit i samotnou identitu člověka. Různé typy těla jsou firmami v konkrétní dobu preferovány a v obchodech se pak člověk cítí všelijak. Jen těžko se potom překonává tento umělý korporátní nadčlověk, jelikož ne každý má prostředky na „zkrášlující“ přímý zásah do svého těla, vzorovou genetickou výbavu či předpoklady k zdárným fyzickým výkonům a umístění tuku. Někdo také jí ze stresu nebo naopak velmi málo.
Pakliže je body positivity smíření se s vlastním fyzickým já a nehledění na vyráběné trendy, je potřeba si dávat pozor na lidi, kteří toto nerespektují. Na mysli mám například influencery, již se tímto souslovím často ohánějí, ale zároveň naskakují na módní trendy. Ve své tvorbě, navenek vyráběné v duchu body positivity, poté například řeší téma liposukce. To je navíc podáno tak, že původní myšlenka nemizí, člověk se stále má mít rád takový, jaký je, ale tímto zásahem se vlastně může mít ještě raději. Nejhorší je, když se takový člověk mimo jiné prezentuje svoji nezdravou životosprávou. Buď člověk jí objektivně nezdravě a neřeší to, nebo se snaží přizpůsobit svoji stravu tak, aby se cítil dobře, nehladověl, ale zároveň si tím neublížil. Do toho je vhodný i pohyb a různá nenáročná cvičení, dostupná on-line. To bychom po nich ale asi chtěli moc.
Co ale není dostupné jedním kliknutím myši je právě zmíněné zdravé jídlo. To je většinou dražší, než potraviny pro tělo nezdravé. Každý tudíž nemá tak dobrou výchozí pozici ke změně vlastního jídelníčku. Tento problém lze dobře sledovat například ve Velké Británii a v USA, kde jsou fast-food a slazené nápoje levnější než pro tělo vhodnější strava a obyčejná pitná voda.
Pro některé skupiny lidí je body positivity nástroj pro propagaci obezity, přehnané korektnosti v souvislosti s váhou člověka a nezdravého stylu života. Faktem je, že se přítomnost vyšší váhové kategorie ve veřejném prostoru pomalu normalizuje a věnuje se jí větší pozornost než v letech minulých. Existují také internetové platformy, kde se jedinci s nadváhou podporují ve svém stylu života či se vzájemně psychicky podporují a radí si (doporučuji si pročíst něco o The Fat Liberation Manifesto). Dle mého skromného názoru je kontraproduktivní propagovat udržitelnost extrémů, ať už obezity nebo extrémní štíhlosti. Ideálem samozřejmě je, aby se člověk cítil co nejlépe, ale aby také byl v rámci možností zdravý a jeho život co nejkvalitnější. V každém případě je toto boj každého jednoho z nás. Musíme se naučit bránit proti firmám, jejichž cílem je vychovat si věrného zákazníka, jehož příběh je ten nejdůležitější. Jinak se z nás stane člen celosvětového konzumního stáda, bojící se vybočit ze zajetých kolejí života, zároveň však strádající v obklopení zmíněné stereotypizace.
