Vakcína proti covidu je kvalitním počinem moderní medicíny. Miliony lidí zavřených doma během lockdownů na ní čekaly a doufali, že se díky ní jejich životy vrátí do normálu. Teď vakcínu máme – a tužby se nevyplnily. Opět v Česku i jinde diskutujeme o restrikcích ohledně škol, obchodů či restaurací. Zaměřujeme pozornost na neočkované, zatímco nám uniká důležitý faktor. Vakcínu přeceňujeme jako nástroj k zastavení přenosu koronaviru.
Sedět doma, koukat po několik hodin na vyučující přes Zoom. Napsat úkoly na další den. Možná si dopoledne zpestřit procházkou do samoobsluhy pro jídlo. Žádné setkávání s kamarády, žádné hospody, žádná divadla, ani jiné kulturní či náboženské akce. Tuhle rutinu zažila spousta studentů na jaře roku 2020, podobně jako většina občanů Česka. Školy u nás byly zavřené po celé měsíce.
Od politiků i odborníků zaznívaly v těchto časech v médiích podobné výzvy. Omezujte kontakty, noste roušky a přežene se to. Stačí to vydržet a vrátíme se do normálu. Dodržování epidemiologických opatření ochrání nejen vás, ale i lidi ve vašem okolí.
A lockdown skutečně skončil. Lidé se radovali, chodili ven a užívali si po dlouhé době, kdy byli zavření doma. Jedním z typických obrázků této doby je fotka z posezení na Karlově mostu, na které se široce zubí tehdy ještě poslanec Dominik Feri.
Už v té době prozíravější varovali před tím, že covid nevymizel. Jen se na chvíli stáhnul. A je na čase připravovat si projekty trasování čili Chytré karantény na druhou vlnu. Nepřipravilo se samozřejmě vůbec nic, takže jsme zamířili do druhého lockdownu.
Druhý lockdown a vakcína
Opakujeme si kolečko výzev k dodržování protiepidemických opatření. Tentokrát s menším úspěchem, jelikož si chaotické projevy členů vlády moc respektu nezískaly. Lidé navíc znali virus lépe, nebylo to pro ně něco nového, tajemné nebezpečí, jehož nebezpečí ukazovaly drastické fotky ze severu Itálie. Někteří si i logicky dovodili, že pro ně vzhledem k věku, váze a všem dalším predispozicím virus nepředstavuje smrtící hrozbu a další měsíce v lockdownu jim uškodí více.
To se už blíží vakcína. Lockdown započal v říjnu. V prosinci začal se značným předstihem před námi očkovat Izrael. Lidé chtěli konec nekonečných lockdownů, politici nechtěli neoblíbený nástroj používat. Už v té době se předpokládalo, že vakcinace bude sloužit jako průkaz bezinfekčnosti či jako takzvaný Covid pas.
To má jeden zásadní háček. Průkaz bezinfekčnosti, jak již název napovídá, prohlašuje jeho nositele za člověka, který nepřenáší infekci. A řada vakcín proti jiným chorobám, kterými je člověk za život naočkován, tuhle funkci skutečně plní. Nikoliv však vakcína proti covidu. Tu společnosti vyráběly s jedním přednostním cílem, kterým bylo zabránit úmrtím v souvislosti s novým koronavirem. Bránit smrti v důsledku nemoci a bránit nakažení virem představuje dva různé cíle.
Ale první čísla z Izraele, světové laboratoře účinnosti očkování, vypadala slibně. Vakcína od firmy Pfizer významně snižovala riziko přenosu viru již po první dávce. A předpoklady ještě lepších výsledků po druhé dávce se potvrdily.
Vakcína není účinný nástroj věčné bezinfekčnosti
Bohužel, tenhle efekt po čase vyprchává. Klinické studie zaznamenaly postupný pokles ochrany před infekcí v dalších měsících u vakcíny Pfizer. U AstraZenecy byla již počáteční čísla nedostatečná, a i u ní se ochrana po několika měsících snížila. Vinu na tom nese i varianta viru delta, která je nakažlivější než původní typ covidu.
To vytváří několik problémů ohledně bezinfekčnosti. Zaprvé, je to lež. Bezinfekčnost po očkování byla mimo jiné ohromně důležitým faktorem, proč se spousta lidí (zvláště těch s nízkým rizikem těžkého průběhu nemoci) nechala očkovat. Volný vstup do hospod, vysokoškolských kolejí či na kulturní akce, to vše bez nutnosti chodit pravidelně na test. Nejen, že očkování bezinfekčnost nezajišťuje, ale dokonce se s tím od samotného počátku ani nepočítalo. Vakcinace sice bezinfekčnosti napomáhá, ale zdaleka tuto funkci neplní stoprocentně.
Zadruhé, současná praxe představuje velké zdravotní riziko. Člověk po očkování může v hospodě v poklidu usednout vedle neočkovaného s testem. Očkovaný bydlí s nakaženým, přesto nemusí na test. Očkovaný tak může paradoxně přenášet virus a nakazit někoho jiného covidem. Zvláště s přibývající dobou od poslední dávky očkování toto riziko u každého jednotlivce roste.
Zatřetí, očkovaní získali privilegia typu volný vstup na kulturní a jiné akce. Spousta těchto privilegií závisí právě na předpokladu, že nemůžou šířit covid. Jak bylo ukázáno výše, tahle myšlenka stojí na neprokázaných předpokladech. Tato privilegia neočkovaní nemají. Státní aparát se tak dopouští diskriminace vůči neočkovaným, jelikož jim staví do života překážky bez dostatečného důvodu tak činit. Zvláště odpuzující je pak ve světle předcházejících odstavců zkrácení platnosti testů tak, aby stát občany donutil k dobrovolnému očkování, což samo o sobě představuje protichůdné tvrzení. Druhou možností je pro neočkované si testy platit, což představuje nemalý výdaj.
Zkrátit bezinfekčnost vakcinovaných a skončit s nesmyslnými restrikcemi
Jak zmiňuje biolog Luděk Berec v rozhovoru pro Seznam Zprávy, očkovaným by se měla omezit doba bezinfekčnosti. Očkování takému účelu neslouží a sloužit nikdy nemělo. Očkování snižuje šanci šířit virus a značně snižuje šanci na těžký průběh.
To neznamená více restrikcí i pro očkované. Covid tu ještě dlouhou dobu zůstane. Rok, dva, pět let a klidně i déle se okolo nás bude ve znatelné míře vyskytovat a kompletně se ho nezbavíme možná ani za pár dekád. Nezbavíme se ho očkováním, dalším lockdownem, ani ničím jiným.
V komentářové sekci dáváme prostor různým úhlům pohledu a širokému spektru názorů, které nemusejí představovat stanovisko redakce.
Nic z výše napsaného neznamená, že očkování postrádá smysl. Naopak, poskytuje nejúčinnější dostupnou ochranu. Jen nemá spásný účinek. Kdo je naočkovaný a nepatří do rizikové skupiny, tak by se neměl ničeho bát. Zvláště nesmyslný je strach z koronaviru u studentů. Koronavirus pro ně představuje tak nízké riziko, že sebeomezování na společenských akcích a (kromě výjimečných případů) postrádá jakoukoliv racionalitu.
O to menší smysl dává smysl plošné opatření v podobě uzavření škol. Studenti ztratili cenné měsíce studia a další ztráty pro ně v porovnání s rizikem prostě nedávají smysl. To samé platí o myšlence masivních lockdownů.
Také sledování počtu nakažených nedává smysl. Zaprvé nákaza sama o sobě nevystavuje osobu nebezpečí, zadruhé je nakažených značně více, jelikož se do statistiky počítají jen objevené případy.
Kontrolovat JIP a zbytek nechat být
Jistě nalezne čtenář argumenty proti výše popsanému navrhovanému přístupu. I studenti bez rizika hospitalizace můžou přenést virus na někoho s rizikem, už dávno před plnou obsazeností JIP ruší nemocnice jiné zákroky a tak dále. Takové námitky v mnohém představují rozumnou úvahu, ale v porovnání s nimi stojí velké ztráty v oblasti vzdělávání, sociálního kontaktu, ekonomické, rozsáhlé zásahy do svobody pohybu a podnikání, které se navíc cyklicky opakují.
Nově vznikající vláda by měla dát lidem informace o covidu, dostupnou vakcínu a zpřístupnit znova testy. Mohla by se také zaměřit na snížení rizika těžkého průběhu léky, které bezprizorně leží na skladě. Kromě toho kontrolovat v zásadě jen obsazenost nemocnic a vážné restrikce zavést pouze v případě nedostatku těchto míst. Jinak volit přístup co nejmírnější.
Každá covidová vlna se nese v duchu čekání na konečnou spásu. Ta však nepřichází a v brzké době ani nepřijde. V důsledku snahy přemluvit lidi k očkování s ní začali politici zacházet jako s nástrojem disponujícím schopnostmi, které zdaleka nemá. Ohrožují tím zdraví i práva lidí. Vystrašené sledování počtu nakažených a strach zdravých lidí o svůj život nedávají smysl.
Naučme se s covidem normálně žít. Ještě dlouhou dobu tu s námi zůstane.
Autor je členem ODS a spolupracovníkem redakce.
