V moderní společnosti je čím dál více rozšířený konzumerismus, zejména ve vyspělých státech, kde si spousta z nás kupuje mnohem více, než doopravdy potřebujeme. Tento jev je nejvíce patrný před vánočními svátky, ale zřetelně se projevuje i během svátečního období, což má vliv nejen na naše chování, ale i na to, jak vnímáme samotný smysl svátků.
Kdokoliv, kdo se v období před Vánoci pohybuje ve veřejném prostoru, si téměř nemůže nevšimnout zvýšeného provozu na silnicích, neustále plných parkovišť a přeplněných obchodů. Tento společenský fenomén nevypovídá jen o radosti z nadcházejících svátků, ale především o tom, jaký posun nastal oproti původnímu významu Vánoc.
Původní význam Vánoc vůbec není o tom, abychom se stresovali, zda jsme pro všechny nakoupili správné dárky. Vánoce jsou především o solidaritě, čase, který trávíme s rodinou a blízkými, a o sdílení společných chvil. Od pečení vánočního cukroví přes sledování pohádek během večerních hodin až po jednoduché rozhovory u stolu – jde hlavně o to, že si dovolíme zpomalit a nemusíme podávat žádné výkony. Tyto okamžiky klidu a přítomnosti jsou přesně tím, co moderní život často postrádá.
Na všechny z nás ale neustále někdo nebo něco tlačí a právě o Vánocích se tento tlak může stát nejviditelnějším. Proč bychom měli přemýšlet nad tím, jestli jsme koupili dostatečně drahý dárek, a odkud vlastně pochází pocit, který nás k takové otázce vede? Tento pocit vůbec nepramení z jednotlivce, ale z hluboko zakořeněného společenského problému, který během Vánoc vyplouvá na povrch.
Tlak vychází z vnějšího prostředí – od reklamy a marketingu, které se snaží v lidech vyvolat pocit, že nedarují dostatek, přes slevové kampaně, které lákají k dalšímu utrácení, až po sociální sítě, na nichž se podvědomě srovnáváme s ostatními a cítíme potřebu dosáhnout jejich úrovně. Často ani nevnímáme, že tyto mechanismy formují naše chování a emoce. Nejde jen o finance – jde o to, že měříme vlastní hodnotu podle externích měřítek.
Takový tlak neovlivňuje jen naše pocity a hodnoty. Projevuje se i ve vztazích s rodinou, přáteli či kolegy, kde se mohou objevovat napětí, zklamání nebo pocit nedostatečnosti. Hodnota vztahu se paradoxně měří účtenkou a počtem dárků, místo toho, aby byla určována časem, pozorností a sdílením. A přitom právě tyto jednoduché radosti a společné okamžiky tvoří podstatu Vánoc.
Možná je na čase zamyslet se, zda není právě období svátků vhodnou chvílí, kdy si dovolíme zpomalit a soustředit se na to, co opravdu dává smysl. Místo honby za dokonalým dárkem bychom mohli dát přednost klidu, pozornosti a opravdovému sdílení s lidmi kolem nás – a tím znovu objevit, proč Vánoce byly kdysi považovány za svátky skutečně výjimečné.

Tahle neustálá snaha novodobých svazáků kecat do života jiným je neuvěřitelně paradoxní, mají to totiž společné s krajně konzervativními radikály.