Během pondělí znervóznila řadu mediků zpráva, která obletěla média – dosluhující ministr zdravotnictví Adam Vojtěch navrhuje, aby byl opětovně zaveden nouzový stav za účelem povolávání mediků na pracovní povinnost do nemocnic. Přestože byl záměr v následujících hodinách dementován, zanechal kyselou pachuť. Vláda se nepoučila, lidé se nepoučili, nikdo se nepoučil. A nikdo se také neostýchá využít mediky jako levnou pracovní sílu už popáté v řadě.

Povolávat mediky na pracovní povinnost během první koronavirové vlny bylo naprosto legitimní. Pro studenty, kteří jsou často altruisticky založení, se jednalo o příležitost k seberealizaci. Zapojení se do boje s pandemií, kterou jsme tehdy všichni považovali za dočasnou záležitost, jim většinou přišlo jako samozřejmá věc a vzhledem k absenci výuky navíc nepředstavovalo neúnosnou časovou zátěž.

Během vlny druhé, třetí a čtvrté, kdy se medici vrátili na prezenční výuku, se ze strany vlády jednalo o stále legitimní požadavek, nicméně výrazně problematičtější. A proto i tehdy mnozí děkani lékařských fakult bojovali za to, aby medici byli co nejvíce tam, kde být mají – ve škole. Primárně tedy docházelo k povolávání studentů zdravotnických středních škol, pro které náplň práce představovala alespoň do jisté míry smysluplnou praxi.

To, že (poměrně nízké) odměny povolaní studenti dostávali pozdě, ještě pod pohrůžkou zdanění od ministryně financí, od kterého bylo upuštěno až po masivní vlně odporu, nelze pojmenovat jinak než jako naprostý dadaismus.

Studenti lékařských fakult jako berlička, kterou vláda bere za samozřejmost

Od čtvrté vlny ale utekla spousta času. Spousta času, kdy se mohlo přijít s alternativním způsobem sanování nedostatku personálů – nebudeme si snad nalhávat, že na hygienu po vyprazdňování nebo pomoc při krmení je zapotřebí dostudovat tři a více let medicíny.

Povolat mediky je však tak snadné. Nevyžaduje žádný speciální trénink, nevyžaduje žádné přesvědčování, znamená jen minimální finanční prostředky – medici jsou přece zvyklí dělat práci zdarma. A navíc možnost jejich povolávání exekutivě umožnila s klidem ignorovat fakt, že v Česku postupně kulminuje pátá vlna a nemocnice stále nemají dostatek personálu,


Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.czVíce informací naleznete zde.


Nepochopte mě prosím špatně – plně si uvědomuji, že jsme nyní v situaci, kdy se nebezpečně blíží chvíle, kdy k povolávání bude muset dojít. Lituji přetížený personál, kterému dochází jak fyzická, tak psychická síla a mnozí se potýkají (nejen) se syndromem vyhoření. A jsem si poměrně jistá tím, že nebude-li zbytí, jako medici do nemocnic skutečně opět nastoupíme. Přestože jsme jedni z posledních, kdo na to má čas.

Za frustrující však považuji, že k této situaci opět muselo dojít.

Pátá vlna, která tu vůbec nemusela být

Osobní svoboda jednoho končí tam, kde začíná osobní svoboda někoho jiného. V tomto případě zdravotníků, kteří chtějí žít normální život a nechtějí vídat smrt častěji, než je nutné. Mediků, kteří potřebují normálně studovat. Lidí, kteří čekají třeba na výměnu kolenního kloubu a budou v bolestech měsíce čekat dál, protože lůžko v nemocnici obsadil už někdo jiný. Někdo, kdo se odmítl naočkovat ve jménu své osobní svobody.

Všechna data dokazují, že očkování má smysl. Jak data ze zahraničí – třeba z Irska, kde je alespoň první dávkou naočkováno přes 94 % obyvatel a počet hospitalizací je při přepočtu na milion obyvatel ani ne třetinový. Tak data z Česka, která jasně ukazují, že neočkovaní mezi pacienty převažují a také u nich výrazně častěji nákaza mívá horší následky.

Žádná vakcína není dokonalá, v biologii nikdy neplatí nic na 100 %. Současné vakcíny však prokazatelně snižují riziko nákazy, riziko přenosu, riziko hospitalizace i riziko úmrtí. Nepředstavují neprůstřelný štít, který vám poskytne dokonalou ochranu. Ale představují šanci, že zas jednou budeme žít normálně.

Lidé, kteří se očkovat odmítají, často vyčítají lidem s opačným názorem, že rozdělují společnost. Společnost však už dávno rozdělená je. A nechat se naočkovat ve jménu toho, že ulevím přetíženým nemocnicím, je tím nejjednodušším a zároveň nejúčinnějším, co může běžný člověk pro scelení společnosti udělat.

Neberte medikům čas na studium, mohlo by se vám to vrátit

Studium medicíny je minimálně co do množství času, který je nutné strávit nad učením, jedno z nejnáročnějších vůbec. Vzhledem k neúprosnosti inflace většina mediků také nemá jinou možnost než při studiu pracovat, pokud chtějí alespoň trochu důstojně žít. A abychom byli jednoho dne atraktivní na trhu práce, snažíme se ještě navíc téměř všichni zapojovat do nejrůznějších dobrovolnických, pedagogických nebo výzkumných aktivit.

Využívání takto vytížených osob, jejichž kvalita studia může v budoucnu přímo ovlivnit kvalitu zdravotnické péče, by tedy mělo být skutečně až jednou z posledních možností. Rozhodně ne něčím, co je bráno za samozřejmost.

Pokud dostanu povolávací příkaz, tak do nemocnice samozřejmě půjdu. S vědomím toho, že o svůj osobní, pracovní a studijní život přicházím jen kvůli tomu, že se někdo ve jménu své osobní svobody (nebo pod nátlakem dezinformací) naočkovat odmítl, to však půjde velmi těžko.

Autorka je studentkou lékařské fakulty Masarykovy univerzity, členkou ODS a Mladých konzervativců a spolupracovnice redakce.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.