V posledních několika měsících můžeme díky zmírnění krize konečně pozorovat snahu vlády o splnění jednoho z jejích nejvýraznějších předvolebních slibů- snížení schodku státního rozpočtu a zodpovědnou ekonomickou politiku. Alespoň tak nám to koalice spolu avizovala před volbami do poslanecké sněmovny. Nicméně ani jedno z toho se jí příliš nedaří. Veškeré pokusy o změny jsou nešikovné a veřejnosti špatně komunikované.
Poslední dny se v médiích přetřásá téma změn v sazbách DPH, které navrhl ministr financí Zbyněk Stanjura. Většina z nich je nepopulární a rozčilující. Z nějakého důvodu se totiž ministr financí rozhodl, že mezi výrobky a služby, u kterých se bude zvyšovat DPH, zařadí například vodné či stočné. To rozhodně nepotěšilo občany již nyní trpící velkým zvyšováním cen energií. Ty se sice u některých společností vrací i pod vládní cenový strop a dále klesají, ale pořád jsou dražší než si může spousta domácností dovolit. Velká část veřejnosti je tak nepřekvapivě pobouřená. Další z kategorií, ve které by se měla daň z prodeje zvyšovat, jsou kulturní a sportovní akce a nebo, naprosto nepochopitelně, bezlepková strava. Cena už tak drahých výrobků, které si chtě nechtě celiaci či lidé trpící potravinovou alergií musí kupovat, půjde znovu nahoru.
Naproti tomu chytrý krok této reformy, snížení počtu sazeb DPH z chaotických tří na dvě základní, není ministrem ani vládou dostatečně prosazován. Ve veřejném prostoru mu tak není věnována pozornost a voliči ho jen těžko mohou pořádně docenit.
Jako za Babiše
Dalo by se namítnout, že vláda podniká i kroky šetřivé a to třeba březnové snížení valorizace důchodů. Problémem ale zůstává, že i při správném kroku volí při nejmenším pochybný postup. Legislativní nouze, ve které byl tento zákon schválen, byla stanovena jen z jednoho prostého důvodu. Vláda totiž nestíhala a nebyla připravená na možné vysoké navýšení důchodů. Dle slov ministra Stanjury se s takovým zvýšením nepočítalo, což se ovšem zdá nemožné, vzhledem k tehdejší extrémně vysoké inflaci.
Legislativní nouze je nicméně určená pouze pro časy krize a extrémní případy – podmínky, které během schvalování důchodové reformy nenastaly. Rychlé schválení je i podle některých ústavních právníků (např. docenta Jana Kudrny) protiústavní. Postup dnešní vlády tak připomíná praktiky, na které jsme byli zvyklí před říjnem roku 2021 od hnutí ANO a tehdejšího premiéra Andreje Babiše.
Marná snaha o funkční státní rozpočet
Obecně plánování státního rozpočtu se neobešlo beze zmatků. Pro rok 2023 vytvořil ministr Stanjura rozpočet se schodkem 295 miliard. To je ovšem nemožné dodržet, jak se ukázalo jak ukázalo i hned po prvním čtvrtletí. Výdaje za první 3 měsíce roku překročily plán o 166 miliard korun, nejvíce v historii České republiky. Jak mohl být tedy naplánovaný schodek tak nízký? Jedním z důvodů může být například zvláštní opomenutí ministra Stanjury do rozpočtu zahrnout již zmíněnou důchodovou valorizaci. Přitom v krizi na konci roku 2022 a v období neustále rostoucí inflace muselo být jasné, že k nějakému zvýšení důchodů dojde. Když se do rozpočtu nezapočítávají i jasně předpověditelné výdaje, nejspíš jen kvůli tomu, aby schodek zůstal na hezkém čísle pod 300 miliard a vláda se tak zdála zodpovědnější, těžko můžeme mluvit o otevřené politice.
Před volbami slibované ušetření mezi 40 a 60 miliardami korun, je tak v tuhle chvíli dávno pryč a rozhodně se neplní ani sliby z minulého roku: Šetřit se bude pouze na výdajích a ne na příjmech. To by znamenalo žádné zvýšení daní. V naší zemi už je samozřejmé, že se předvolební sliby prakticky nikdy nedají dodržet, ale chtělo by to alespoň pořádnou komunikaci s veřejností. Proč se daně zvyšují, proč rozpočet nelze dodržet a jak dlouho se budou muset české domácnosti ještě uskrovňovat, to je něco co se od premiéra Petra Fialy nebo od ministra financí nedozvíme.
Ano, vláda Petra Fialy se snaží šetřit a to je potřeba, nicméně všemi těmito kroky a neschopností je veřejnosti pořádně vysvětlit si trochu připomínáme fungování za doby Andreje Babiše. Vláda tak riskuje, že nezodpovědnou ekonomickou politikou ztratí své voliče, kteří volali po změně, jíž se jim nedostává.
1. Páteř vládní koalice, trojkoalice SPOLU, opakovaně slibovala, mj. ústy prof Fialy, že daně rozhodně zvyšovat nebude. Je to doloženo i printscreeny z jejich webů a účtů na sociálních sítích. Pokud je zvýší (a v podstatě k tomu není žádný racionální důvod), tak přijde o hlasy.
2. Kulturtrégři až na výjimky podporovali vládní koalici proti Babišovi a spol. Pokud jim SPOLU zvednou žlab (klidně až ke krachu některých z nich, bude to něco jako ,boží mlejny‘.
3. Výrobky pro céliaky kupují docela masově lidé kteří touto nemocí (není to alergie) netrpí, jen na základě různých pochybných „babských rad“ na internetu, Nebyl by problém, aby skuteční céliakové dostali bumážku, která by pro ně znamenala slevu na tyto výrobky. Je to tak jednoduché a racionální (a nikdo si na tom nemůže nakrást), že to vláda zcela jistě neudělá, spíš bude céliakům složitými cestami posílat peníze, z nichž desítky procent padnou na marži toho posílání.
Něco podobného je u všech dalších „vládních podpor“, když lidem v rozpočtu zůstane stokoruna, je to daleko efektivnější, než jim tu stokorunu nějak dodat.
4. Babiš byl v daleko horší situaci (viz epidemie covid). Po bitvě každý vojín generálem, takže dnes víme, že došla písmena řecké abecedy, takže už nebudou nové varianty covidu (podle hodně zlých, leč pravdomluvných jazyků). Nedošlo ani k těm hromadám mrtvol a přeplněným mražákům na ulicích. Jedinou Babišovou chybou bylo, že nedal na hlasy odborníků a nechal se dirigovat šarlatány.
Dobrý den,
co se týká prvního bodu, v zásadě s Vámi souhlasím, tento postup je jeden z příkladů, co v komentáři uvádím. V druhem bodě bych se vyjádřila takto: nepřijde mi příliš důstojné takto veškeré voliče jedné skupiny házet do jednoho pytle a byla bych ráda, kdybyste se takové generalizaci příště v komentářích vyhnul, sám byste asi nechtěl být jako volič určité skupiny označován.
Co se týká celiakie, sama jí trpím a moc dobře vím, že to potravní alergie není, proto jsem také použila výraz nebo. Jsem si tak plně vědoma, jaké podmínky teď pro celiaky jsou a rozhodně nejsou vyhovující, nicméně zavádět označení se mi jako ideální řešení nejeví. Spousta celiaků se bezlepkově stravuje jen na základě suspekce, kvůli náročnosti provedení potvrzující biopsie, bylo by tak stejně byrokraticky složité zjišťovat, kdo opravdu celiakií trpí a kdo nikoliv. Každopádně i pokud si to kupují lidé jen tak bez zdravotního důvodu, pro některé je to pořád zdravotní nutnost a tudíž by se DPH jednoduše zvyšovat nemělo a není nutné přistupovat k složitějším řešením.
A v neposlední řadě bych k vašemu čtvrtému bodu jen ráda připomněla, že na covid zemřelo za vlády expremiéra Andreje Babiše desítky tisíc lidí, a já osobně bych se to nebála označit za hromadu mrtvol.
V tom druhém bodě mi jde o to, že tzv. ,kulturní fronta‘ se jednoznačně stavěla (až na pár výjimek) na stranu nynější vládní koalice, a pokud pro ni bude mít tato orientace nějaké negativní důsledky, nemám s tím prostě žádné problémy (,každý svého štěstí…‘).
Znám spoustu lidí, kteří se stravují potravinami pro nemocné céliakií, ač jí netrpí, a považuji to za spíše negativní jev. Jistěže je biopsie nejvhodnější, ale ,biologický pokus‘ (=bude mi špatně po lepku, nejlépe opakovaně) je IMHO docela přesvědčivá věc.
K tomu čtvrtému bodu: Vím, že pan senátor Žaloudík kritizoval, že se u nás k úmrtí na covid řadí i případy zemřelých při dopravní nehodě, u kterých byla zjištěna posmrtně covid pozitivita. MMCH, chodili jsme do stejného ročníku na medicíně, takže se známe a považuji ho za velmi seriózního člověka.
Druhá věc je, že mám ve své ,sociální bublině‘ několik úmrtí na ,očkování‘ proti covid, moje manželka má papír na to, že by ji tento zásah pravděpodobně zabil a sám mám po něm (kdyby to nebylo vynucované, nešel bych na to) dlouhodobé a velmi nepříjemné zdravotní potíže. Takže se naskýtá otázka, zda víc lidí zemřelo na covid, nebo na ,očkování‘.
Faktem je, že když se chystalo plošné ,očkování‘ VŠ studentů, tak se vzbouřili studenti z lékařských fakult (kteří o tom vědí nejvíce) a mnozí vyučující jim jejich petici proti spolupodepsali.