Pro mladé lidi, kteří chtějí zlepšovat kus světa kolem sebe, je komunální politika nejpřímější a první možnost, jak se veřejně angažovat a kde započít svou politickou cestu. Studentské listy přinášejí příběhy pěti mladých lidí, kterým se tato perspektiva otevřela o uplynulém víkendu, kdy se jim podařilo probojovat do obecních zastupitelstev.
Výsledky komunálních voleb, jež proběhly uplynulý pátek a sobotu, vyvolaly diskuse především z hlediska dopadů na celostátní politiku. V senátních i v komunálních volbách posílila opoziční hnutí ANO a SPD v reakci na protivládní mobilizaci jejich lídrů Andreje Babiše a Tomia Okamury a naopak oslabovaly všechny strany současné vládní pětikoalice.
Média hledají ve výsledcích lokálních voleb celostátní trendy: zcela přirozeně, je to jejich práce. Přesto jsou mimo několik desítek statutárních a okresních měst, kde se o hlasy voličů ucházejí velké celostátní strany, komunální volby především o stovkách drobných příběhů, psaných lokálními občanskými kandidátkami.
Úřadování v malých obcích je mnohem více než o politice o tom, co děláte pro místní komunitu. Pro mladé lidi, kteří chtějí zlepšovat kus světa kolem sebe, jde o nejpřímější první možnost, jak se veřejně angažovat a kde započít svou politickou cestu. Studentské listy přinášejí příběhy pěti mladých lidí, kterým se tato perspektiva otevřela o uplynulém víkendu, kdy se jim podařilo probojovat do obecních zastupitelstev.
Jednou z nových politických tváří, která svou kariéru dost možná započala právě se sobotním sečtením hlasů, je osmnáctiletý Ignác Okamura. Pokračovatel rodinného politického klanu je synem poslance KDU-ČSL Hayata Okamury a synovcem lídra hnutí SPD Tomia Okamury a o víkendu byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 7 za hnutí Praha sobě Jana Čižinského. Zvolen byl jako patnáctý z osmnácti mandátů, které zde hnutí získalo.
Ignác se o politické dění zajímá dlouhodobě: studium na střední škole ve Francii mu, jak sám říká, umožnilo vnímat velký rozkol mezi angažovaností mladých lidí v politice u nás a v západních zemích. „Tým kandidátů na Praze 7 mě vřele přijal mezi sebe. Jsou to přátelé a sousedé z celé městské části, které spojil odpor proti nezákonným a nehospodárným praktikám vedení radnice pod starostou Ječménkem z ODS,” vysvětluje Ignác Okamura.
Populistických a extremistických výroků svého strýce Tomia se Ignác obává, a jak zdůrazňuje, není v tom nic osobního. „Velkým nebezpečím, o kterém se témeř nemluví, je radikalizace mládeže. Bohužel jsme svědky toho, že se někteří mladí lidé nechávají strhnout populistickou rétorikou. Problémy, které trápí naši generaci, musí být ve veřejném prostoru víc slyšet,” říká Ignác – právě k tomu by rád přispěl, v zastupitelstvu se hodlá věnovat především tématu vzdělávání, kde chce zúročit své zkušenosti se zahraničním školským systémem.
„Jsou to náročné výzvy, já se ale v politickém prostředí, aspoň v postavení pozorovatele, pohybuji docela dlouho, to je přidanou hodnotou mého rodinného prostředí, z politiky tedy strach nemám,” dodává syn poslance Hayata Okamury. Stejně jako on je Ignác členem KDU-ČSL a Mladých lidovců, k nimž se přidal už v patnácti letech.
Politická cesta třiadvacetiletého Martina Holzmana, který byl nyní zvolen jedním ze dvou pirátských zastupitelů městského obvodu Plzeň 1, vedla jinudy. Namísto rodinného prostředí – v němž byla politika tabu – jej do politiky vedly sympatie ke konkrétní straně: k Pirátům. První jeho rozhodnutí padlo před čtyřmi lety, když navštívil jednu z tehdejších pirátských akcí a zjistil, jak moc se názorově shoduje s lídry do komunálních voleb za Pirátskou stranu.
Názorová shoda ho nakonec dovedla ke kandidatuře tehdy jak na Zastupitelstvo města Plzně, tak na Zastupitelstvo městského obvodu Plzeň 1. Tenkrát sice ve volbách neuspěl, ale dostal jedinečnou příležitost být součástí komunální politiky díky tomu, že se účastnil jednání komisí koncepce a rozvoje města Plzně.
„Zůstal jsem tedy až do voleb, co proběhly nyní, v politice aktivní, a měl jsem vysokou motivaci v tom pokračovat,” říká Martin. „Místo na kandidátce jsem získal díky hlasům členů Pirátů v našem místním sdružení, kde proběhlo on-line hlasování přes naše pirátské fórum. Myslím, že jsem si získal během těch čtyř let důvěru našich členů, proto jsem byl na kandidátce na druhém místě,” dodává.
Do zastupitelstva jej nyní vyneslo 1 143 hlasů, které od voličů obdržel – hájit jejich zájmy chce především v tématech životního prostředí a transparentnosti komunální politiky.
Třiadvacetiletý student brněnské právnické fakulty Jan Hroudný je politicky aktivní delší dobu: ať už skrze organizaci politických simulací pro mladé lidi či v mládežnické organizaci Mladí konzervativci, kde byl letos zvolen prvním místopředsedou. Kandidatura tak byla logickým vyústěním jeho členství v ODS a v Mladých konzervativcích.
„V Modřicích, kde jsem byl zvolen zastupitelem, jsem vyrůstal a pochází odtud i moje rodina. Jako regionální patriot cítím povinnost podílet se na veřejném dění v místě, kde žiji. Členství v zastupitelstvu tak chápu především jako příležitost více ovlivňovat dění ve svém městě,” říká Jan. Získání místa na kandidátce je výsledkem diskuze mezi spolustraníky a nestrannými kandidáty, kteří vyjádřili své preference, a na něj, jak říká, tak druhé místo vyšlo.
„Strach z nové politické funkce nemám, ale respekt rozhodně ano. Zvolením mi voliči svěřili určitou odpovědnost a já je samozřejmě nemíním zklamat, takže v tomto smyslu se o výzvu určitě jedná,” vysvětluje. Čemu se chce v zastupitelstvu věnovat? „Do značné míry to určí výsledky povolebních jednání, neboť není jisté, zda naše strana bude představovat koalici nebo opozici. Obecně však můžu říct, že se budu především snažit poctivě komunikovat s občany a vysvětlovat jim svůj pohled aktuální dění.”
Jedním z překvapení letošních voleb byly Mariánské Lázně v Karlovarském kraji: vládnoucí Piráty v čele se starostou Martinem Kalinou předstihlo jasně hnutí ANO. Jedním z osmi zvolených zastupitelů hnutí se stal také dvaadvacetiletý Samuel Zabolotnij.
„Jsem členem hnutí ANO, ztotožňuji se s myšlenkami hnutí, také jsem četl každou knížku od našeho předsedy. Politika může přeci být o lidech více než o pravici a levici. S umístěním na kandidátní listině mně pomohla dvouletá zkušenost z Evropského parlamentu u pana europoslance Ondřeje Knotka.
Zkušenost s fungováním tak obrovské mašiny je nenahraditelná, všem studentům doporučuji,” říká v rozhovoru Zabolotnij, kterého ke kandidatuře do městského zastupitelstva vedla podle něj stagnující kvalita života v lázeňském městě.
„Strach určitě nemám, město znám, chodím mezi lidi a rozumím jejich problémům a starostem. Je škoda, že se to neprojevilo více ve volební účasti. Máme dobrý tým lidí, kteří mají s městem správné záměry,” říká. Když přijde na otázku největších problémů, které musí Mariánské Lázně řešit, zmiňuje výstavbu radnice, opravu budov v majetku města, opravu pozemních komunikací a také zlepšení komunikace s podnikateli a největšími zaměstnavateli ve městě a regionu.
„Jako město v UNESCO musíme lépe čerpat evropské a státní dotace, na to se určitě zaměříme. Rád bych se zaměřil na zmíněné dotace, a také koncept chytrých měst, jelikož jsem mladý a myslím, že se to ode mě i očekává. Určitě se mi líbí nápad spolupráce s vyrůstajícími startupy,” vyjmenovává mladý zastupitel. „Na práci se těším a pouze čas ukáže, jak si povedeme.”
Šestadvacetiletý Adam Volt se letos, po předchozím neúspěchu napodruhé dostal do zastupitelstva v Třebechovicích pod Orebem na Královéhradecku na kandidátce hnutí STAN. V politice se začal aktivně angažovat už v minulých komunálních volbách v roce 2018, kdy kandidoval za Nestraníky v Třebechovicích pod Orebem, ale do zastupitelstva se nedostal. Následně se ale stal předsedou Komise pro rozvoj města, jejíž založení inicioval.
„Do politiky jsem šel proto, že jsem chtěl ovlivnit věci kolem sebe a vývoj v našem městě. Šel jsem do toho se spoustou vlastních nápadů a ano, i s trochou začátečnické naivity,” přiznává Volt, který se vypracoval svému věku navzdory až na pozici poradce ministra vnitra Víta Rakušana.
„Pro letošní volby jsem se rozhodl skládat vlastní kandidátní listinu, protože jsem vnímal potřebu přivést do politiky ve městě i mladší lidi. To se nám podařilo – naše kandidátka měla nejmenší věkový průměr, 32 let. Ukazuje to, že politika mladým není lhostejná a jsem rád, že to lidé ocenili a získali jsme přes devět procent hlasů. U nového uskupení je to jednoznačný úspěch.”
