Poté, co na Slovensku minulý rok padla vláda Eduarda Hegera (tehdy OĽaNO), se ukázalo, že nebude schopna dovládnout do předčasných voleb. Prezidentka republiky Zuzana Čaputová byla proto nucena jmenovat první úřednický kabinet v historii země. V květnu se tak premiérem stal Ľudovít Ódor (nestr.), bývalý viceguvernér Národní banky Slovenska, který je zároveň prvním příslušníkem maďarské menšiny v této funkci. Přestože bylo jeho úkolem pouze „svítit a topit“, ambice měl mnohem větší. Mnozí Slováci ho dnes považují za nejlepšího porevolučního premiéra.
Po jmenování vláda Ľudovíta Ódora určila tři krátkodobé priority, tedy řádný chod státu bez skandálů a mediálních přestřelek, zodpovědný rozpočet státu, proevropskou a proatlantickou zahraniční politiku pokračující v podpoře Ukrajiny. Jako tři dlouhodobé priority stanovila udržení a přilákání talentů, efektivní využívání evropských peněz a pomoc slabším. Jedním z největších úspěchů úřednického kabinetu byla potom záchrana 700 milionů eur z eurofondů. Vyčleněny byly na programové období 2014 až 2020. Po nástupu vlády odborníci odhadovali, že může propadnout nevyužitých 800 milionů, to se Ódorovi podařilo snížit na 100 mil.
V říjnu premiér představil takzvané lego kostky, tedy balík opatření, která by měla pomoci konsolidovat veřejné finance. Metaforické pojmenování odkazovalo na součásti, které si následující zvolená vláda může poskládat podle svého uvážení. Na konci října, tedy těsně před předáním moci následující vládě, pro ni technokraté kolem Ódora připravili čtyřsetstránkový Návod pro úspěšné Slovensko. Má pomoci řešit největší problémy země, jestli se jím nový kabinet Roberta Fica (SMER-SD) bude řídit, je už pouze na něm. Jedná se každopádně o „dárek“, který v historii Slovenska ani Česka nemá obdoby.
Jako negativum byl vládě vyčítán nerealistický návrh rozpočtu, který připravila, neschopnost zavést kontroly na hranicích kvůli zvýšené ilegální migraci, či odvolání ministra vnitra Ivana Šimka, který se kromě konfliktu s policejním ředitelem ničím neprovinil. Kritiku Ódorův kabinet sklidil také například za to, že jeho členové nenavštívili města na východě Slovenska postižená říjnovým zemětřesením. Dá se v tomto ohledu vnímat i rozdíl mezi přístupem politiků, u kterých tyto výjezdy bývají samozřejmostí, a úředníků, kteří to pokládají za zbytečné.
Nejdůležitějším pro Slovensko byl však styl komunikace, který Ódor zvolil snad jako první premiér v historii své země. Nadlehčený, humorný, slušný. Na otázku v rozhovoru pro magazín Refresher, co říká na vtipy o svém obočí, odpověděl „jestli znáte krále Šalamouna, který měl sílu ve vlasech, tak já ji mám v obočí, je to praktická věc, můžu v něm ukrýt malé předměty, když potřebuju. A karikaturisté nemají problém mě nakreslit, protože nakreslí dlouhou černou čáru a všichni ví, že je to premiér“. Doporučil tím mladým lidem, aby neměli komplexy z toho, jak vypadají, ale dělali ze svých odlišností výhodu.
Ódora do funkce jmenovala prezidentka Čaputová, se kterou vedl celé volební období válku především současný premiér a tehdejší lídr hlavní opoziční strany SMER-SD Robert Fico. Po jmenování se tak předseda úřednické vlády stal jedním z hlavních Ficových terčů kritiky, Ódor s ním však vždy jednal pragmaticky. Jízlivých poznámek ho však také neušetřil. Když se ho Refresher zeptal, co by ho Fico mohl naučit, odpověděl „Možná ty kliky, ale já jsem spíš triatlonista“. Den před svým odchodem z funkce řekl na adresu nově jmenovaného Ficova kabinetu v televizní relaci Na Telo po pokynu od diváka, aby řekl vtip, „očekávám skutečně kultivované vládnutí s velmi kreativními a dobrými nápady pro Slovensko.“
U úřednických vlád není příliš běžné, aby si získala své fanoušky, v tomto dominují především politici, kteří disponují prostředky na budování svého PR a ovlivňování veřejného mínění. Ľudovítu Ódorovi se to však podařilo – na sociálních sítích se na konci jeho vlády objevily příspěvky jako „Kéž by dnes prezidentka vyhlásila, že to bylo celé jen jeden velký vtip a další 4 roky to bude vládnout úřednická vláda“ nebo „Lepší vládu jsme neměli a mít nebudeme. Děkujeme.“
