Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) vydal shrnutí šesté hodnotící zprávy o změně klimatu. Autoři v ní urgují k okamžitému a prudkému úbytku emisí skleníkových plynů a navýšení investic jak do prevence, tak i adaptace na změnu klimatu. Zpráva vychází v kontextu porušování ekologických slibů a pokračující závislosti na fosilních palivech.

Shrnující zpráva šestého hodnotícího cyklu krátce sumarizuje zjištění popsaná v dříve vydaných zprávách pracovních skupin, které dohromady vydaly na více než 7500 stran informací. Obsahuje analýzu současného stavu klimatu, scénáře potenciálního vývoje a návrhy na řešení situace v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. „Lidstvo se pohybuje na tenkém ledě. Ten led velmi rychle taje. Jak uvádí dnešní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), člověk je zodpovědný za prakticky veškeré globální oteplování za posledních 200 let. Tempo růstu teploty v posledním půlstoletí je nejvyšší za poslední dva tisíce let. Koncentrace oxidu uhličitého je nejvyšší za nejméně dva miliony let. Klimatická časovaná bomba tiká,” uvedl ke zprávě generální tajemník OSN António Guterres.

Jedním z hlavních výsledků zprávy je míra současného oteplování planety. Mezi roky 2011 a 2020 byla průměrná globální teplota o 1,09°C vyšší oproti předindustriální době, markantní je pak rozdíl mezi zvýšením teploty nad oceánem (0,88°C) a pevninou (1,59°C). Důraz je kladen také na nerovnost v míře vypuštěných emisí – mezi 34 % a 45 % spotřebních emisí je vypuštěno pouhými 10 % domácností. Naopak spodních 50 % domácností může za pouhých 13 % – 15 % vypuštěných spotřebních emisí. 

Adaptace na současné i budoucí následky měnícího se klimatu přitom podle shrnující zprávy zaostává. Největší překážku v tomto ohledu představují omezené množství prostředků, nedostačující angažovanost soukromého sektoru i občanů, málo financí či nedostatečná znalost klimatu. Většina současných investic určených na adaptaci pak přichází z veřejných prostředků a ačkoliv jejich množství stoupá, je stále nedostatečné a omezuje tak možnosti adaptace především v rozvojových zemích.

Výhled do budoucna

Projekce budoucích klimatických trendů potvrzují závěry, které vyplývají například z každoročně vydávaného Emissions Gap Reportu. Existuje značný rozdíl mezi snížením emisí nutným k tomu, aby globální teplota nepřekročila cíle stanovené Pařížskou dohodou, a současně platnými zelenými sliby. To znamená, že ani splnění všech závazků nesníží množství skleníkových plynů natolik, aby průměrná globální teplota nestoupla o více než 2°C oproti předindustriální době. K udržení teploty pod pařížským cílem je podle zprávy potřeba „prudké snížení globálních emisí během této dekády”. Při dodržení všech slibů stanovených před summitem COP26 v Glasgow se svět do roku 2100 oteplí o 2,8°C.

Kromě emissions gapu upozorňuje shrnující zpráva i na takzvaný implementation gap, neboli neschopnost světových vlád plnit jimi stanovená opatření. Současné sliby tedy nepřináší takové výsledky, jaké od nich očekáváme. Bez ošetření tohoto problému je Země na trajektorii k oteplení o 3,2°C.

S každou desetinou průměrného oteplení se následky krize zhorší. Extrémní výkyvy počasí budou častější a intenzivnější, s rostoucí koncentrací CO2 v atmosféře navíc klesá množství uhlíku, které je příroda schopna přirozeně pohltit. 

Český pohled

Jak ale připomíná Šimon Hauser z organizace Greenpeace, současné snahy již určité výsledky přinesly: „Naše dosavadní úsilí ve snižování emisí je vidět! Růst emisí již zpomaluje,” říká a dodává k tomu, že těm nejhorším scénářů, podle kterých se do konce století mohlo oteplit až o 8°C jsme se vyhnuli. „Čím rychleji a usilovněji budeme snižovat naše emise, tím menší budou dopady klimatické změny. Stále jsme to my, kdo rozhoduje o našem společném osudu. Naše kroky ovlivní Zemi na další tisíce let,” dodává Hauser. 

Reakci na vydání IPCC reportu poskytl Studentským listům ministr životního prostředí Petr Hladík: „Určitě je pravda, že nejnovější vědecké zprávy IPCC stále více zpřesňují a prohlubují současné poznání toho, jak bezprecedentní změnou světové klima v posledních letech prochází. Důsledky toho vidíme ve všech částech světa, stejně jako v České republice. Úkoly, které před námi leží jsou v první řadě legislativní. Nejprve by měla ČR do 30. června 2023 předložit Evropské komisi návrh aktualizace Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu. Zároveň probíhají nyní práce na aktualizaci Státní energetické koncepce České republiky a Politiky ochrany klimatu v ČR, které by měly být do vlády předloženy společně do konce roku 2023. A do konce roku nás česká ještě aktualizace strategických dokumentů v gesci MŽP souvisejících s energetikou a ochranou klimatu a těmi jsou Národní program snižování emisí České republiky a Strategický rámec Česká republika 2030.”

Uhlík nezůstává v zemi

Shrnující zpráva IPCC vyšla v době, kdy národní vlády nadále podporují ekologicky nešetrné projekty. Prezident Joe Biden dal zelenou takzvanému Willow Project, masivnímu ropnému projektu na území Aljašky, ačkoliv slíbil, že žádné nové vrtné operace schvalovat nebude. 

I Česká republika má problém s plněním některých závazků, ve středu tohoto týdne dostal severočeský uhelný důl Bílina povolení k těžbě až do roku 2035. Vláda se přitom zavázala k tomu, že využívání uhlí ukončí do roku 2033. Rozhodnutí prozatím není pravomocné a Greenpeace se proti němu plánuje odvolat. „V Česku se tento rok připravuje revize Státní energetické koncepce a Politiky ochrany klimatu. Proto je důležité, aby příprava těchto dokumentů reflektovala právě zveřejněná vědecká doporučení a plány byly dostatečně ambiciózní. Navrhované rozšiřování těžby uhlí, jak se nyní děje v případě dolu Bílina, je v kontextu vydání zprávy IPCC doslova směšné. Řešením, na které bychom se v Česku a v Evropě měli soustředit, je maximální rozvoj obnovitelných zdrojů a energetických úspor,” řekl Šimon Hauser z Greenpeace Studentským listům.

Ministr Hladík však nadále počítá s plánovaným termínem ukončení těžby uhlí, stejně tak i s množstvím zelených investic: „Co se týká samotného uhlí, zde počítáme s koncem jeho využívání v roce 2033, což ale přinese zásadní proměnu emisní stopy ČR, protože zhruba 30 % emisí skleníkových plynů České republiky je způsobeno právě spalováním hnědého a černého uhlí. Proto musíme masivně investovat do transformace teplárenství a energetiky, stejně jako do úspor energie, zvyšování energetické účinnosti a do rozvoje komunitní energetiky. K dispozici na to máme především zhruba 450 miliard korun z Modernizačního fondu.”

COP29 v Praze?

Česká republika přitom stojí za některými nedávnými úspěchy z oblasti ekologie. Při summitu o biodiverzitě COP15 na konci minulého roku vedla vyjednávací tým EU a pomohla vyjednat úspěšný Kchun-ming-montrealský rámec. Při posledním klimatickém summitu COP27 pak český vyjednavač Jan Dusík prohlásil, že Česko zvažuje hostitelství klimatického summitu COP29, který se bude konat v roce 2024. „Debata o tom stále běží, s jednotlivými ministerstvy řešíme, co by takhle velká událost, na kterou se sjíždějí desítky tisíc účastníků a zhruba sto hlav států, pro Česko znamenala a zda ji vůbec dokážeme technicky zvládnout. Definitivní rozhodnutí, zda se o pořádání COP29 budeme ucházet, by mělo padnout do konce dubna,” upřesnil Petr Hladík.