V sobotu 6. května zažila Velká Británie historický den – ve Westminsterském opatství byl korunován Karel III. Takovou slávu zažilo Spojené království naposledy před 70 lety při korunovaci Alžběty II. Při pohledu na totožné fotky ze dne korunovace obou státníků se skoro zdá, že se nic nezměnilo. Ale změnil se celý svět a s ním i celá královská rodina.

Pokud bychom četli v červnu 1953 četli britský deník The Guardian, mohli bychom v něm narazit na komentář vystihující tehdejší společenské mínění o monarchii. „Zatímco vlády a politici pravice a levice jsou stále více vnímáni jako ‚oni‘, naši králové a nyní i naše mladá královna se stali živým zosobněním všeho, co nám stále dává pocit, že jsme ‚my‘,“ psal deník. Podle posledních průzkumů by tento postřeh v dnešní době byl mimo.

Nic není tak jednoduché, jak se zdá

Proti by byl pravděpodobně i Paul (jména byla kvůli anonymitě změněna). Paulovi je 27 let, pochází z Leedsu v hrabství West Yorkshire (severovýchodně od Manchesteru) a královskou rodinou pohrdá: „Jsou to degenerovaní zločinci, kteří žijí z peněz občanů, aby mohli financovat svůj kriminální způsob života.“

Jeho názor sdílí velká většina Britů. Podle Sky News až 54 procent z nich nesouhlasí s množstvím peněz, které královské rodině putují. Průzkum zároveň ukazuje, že tento narativ je častější u Skotů než v Londýně. „Dvě třetiny Skotů se domnívají, že členové královské rodiny by neměli dostávat tolik peněz. V Londýně to bylo 62 procent.“

Průzkum Sky News doplňuje agentura YouGov (britská společnost zkoumající veřejné mínění), která zjistila, že ve věkově kategorii 18–24 nesouhlasí se současným způsobem financování (pomocí vlády) 65 procent.

S financováním královské rodiny je to ale velmi složité. Roční rozpočet monarchie se běžně vypočítává jako 15 procent výdělku z tzv. Crown Estate (portfolio nemovitostí vlastněné korunou), který stát dostává jako kompenzaci za financování královské rodiny. Kvůli probíhající rekonstrukci Buckinghamského paláce však podíl aktuálně tvoří čtvrtinu. Jak uvádí web královské rodiny, průměrný příspěvek činil 1,29 liber.

Časy Alžběty II. se už nikdy nevrátí

Dvacetiletý John vidí v monarchii budoucnost a dodává: „Král by měl být zástupcem Spojeného království, ke kterému bychom měli všichni vzhlížet.“ Tento názor je ovšem v jeho věkové skupině ojedinělý.

Stále více se totiž rozvírají nůžky mezi mladými a generací, která zažila vrchol panování Alžběty II. Podle průzkumů YouGov má zájem na zachování monarchie ve věkové skupině 18-24 let pouze 36 % dotazovaných: „Zatímco podpora koruny je mezi lidmi staršími 79 let 15 % ku 65 %, nejmladší Britové jsou rozděleni – monarchii chce zachovat jen 36 % ve srovnání se 40 %, kteří chtějí mít volenou hlavu státu.“

Podle deníku The Guardian je oblíbenost monarchie na historickém minimu: „Pouze 3 z 10 Britů si myslí, že monarchie je ‚velmi důležitá‘, což je nejnižší zaznamenaná hodnota.“ Britský deník se odkazuje na průzkum National Centre for Social Researche (NatCen), který zkoumá veřejné mínění o monarchii již 40 let. Na poslední průzkum mimo jiné upozorňuje i výkonný ředitel NatCen Guy Goodwin: „I když pozorujeme klesající trend podpory monarchie, z údajů je zřejmé, že významné národní události a oslavy, jako jsou jubilea, sňatky a narozeniny, mají jasný a pozitivní vliv na pohled společnosti na monarchii.“

Paul to vidí mnohem složitěji než John. Proti monarchii v zásadě nic nemá: „Monarchii jako koncept podporuji, pokud je panovník dobrosrdečný a skutečným zobrazením našeho lidu a jeho vůle.“ Podle něj však současná královská rodina jeho podmínky nesplňuje. „Současná královská rodina jsou falešní vládci,“ říká.

Především hrdost

Podle Gabriela, studenta žurnalistiky na Chuka University v Keni, spojuje britská královská rodina britskou společnost. „Královská rodina je pro mě tmel, který sbližuje Brity a inspiruje lidi napříč Commonwealthu a na celém světě,“ myslí si.

Gabriel zároveň Studentským listům sděluje svůj osobní názor na koloniální historii Velké Británie vůči jeho zemi: „Za sebe vidím pozitivní i negativní dopady, ale pozitivní převyšuje ten negativní. Například v Keni přítomnost britské vlády přinesla věci, které bychom neznali, jako jsou zemědělství, železnice Kenya–Uganda a moderní infrastrukturua, která zůstává stále ikonickou.“ Za sebe vidí největší problém v půdě: „Problém, který vyniká, je otázka pozemků. Ve skutečnosti však Britové našli neobsazenou půdu, kterou proměnili v zemědělskou plochu.“

Podle průzkumu agentury YouGov, která v roce 2019 porovnávala pohled na bývalé monarchie v osmi různých státech, vidí 33 % Britů svoji zemi jako zdroj pokroku v koloniích: „Ve všech třech zemích (Británie, Japonsku a Francie) si lidé myslí, že přítomnost jejich říše byla pro jejich staré kolonie spíše pozitivní než negativní.“

Agentura YouGov zároveň zjistila, že na své kolonie je hrdo 32 procent obyvatel: „Britové skončili na druhém místě, přičemž 32 % vidí naše bývalé impérium jako zdroj hrdosti.“ Tento průzkum potvrzuje i Paul: „Morálně nesouhlasím s věcmi jako otroctví a vykořisťování, a to jak v oblasti životního prostředí, tak v oblasti ras. Nicméně necítím za to stud ani vinu. Jsem hrdý, že jsme dokázali to, co jsme dokázali, a že naši předkové dobyli svět.“

Korunovace

Shodou okolností připadl rok korunovace na rok, kdy si Spojené království připomíná 70 let od korunovace Alžběty II. Díky tomuto velkému časovému horizonu existuje velká část lidí, která v době začátku panování poslední královny nebyla ještě ani na světě. Tudíž to byla pro celé království velká událost.

Podle Johna je velikost této akce zcela v pořádku: „Korunovace by měla být velká, děje se tak po 70 letech.“ S tímto nesouhlasí Paul, který celý koncept korunovace odmítá: „Jsou to vyhozené peníze.“

Paulův názor je mezi jeho vrstevníky (25-49) nejrozšířenější. Podle průzkumu vzniklém těsně před korunovací záleželo na tomto aktu jen 11 procentům populace, naopak 31 % Britů odpovědělo, že se jich tato významná událost nijak nedotýká.

Přestože je Gabriel z Keni, tak pro něj korunovace byla velmi významná: „Je důležitá, předává moc a autoritu osobě, která je korunována. Děje se tak díky obřadu a tradicím, které král podstupuje.“ Zároveň vidí nebezpečí v malém zájmu veřejnosti: „Pokud je ignorována (korunovace), lidé ji mohou normalizovat a status monarchie se sníží.“

A právě to se teď v Commonwealthu děje. The Washington Post upozorňuje na nesrovnatelně rozdílnou mentalitu, která panovala v Kanadě za korunovace Alžběty II.: „Alžbětina korunovace v roce 1953 vzbudila v Kanadě značnou pozornost. Mnozí si kupovali své první televizory, aby mohli sledovat událost, až kanadské televizi přiletí záběry z Británie.“ Něco takového je dnes nemyslitelného. Nejenže v Kanadě neprobíhaly žádné velké oslavy, ale před rokem prošel zákon, který ruší přísahy monarchů pro volené úředníky. Něco podobného se ale děje v celém Commonwealthu. Třeba i v Tanzanii, jak popisuje Danford Mpumilwa v The Citizen.

„Být oblíbený není cílem monarchy“

Podle Sky News zažil nový král velký posun v oblíbenosti: „Ještě v roce 2018 byl Karel jedním z nejméně oblíbených členů královské rodiny. Od té doby však podpora krále neustále roste – nyní je na seznamu čtvrtý.“

Sky News zároveň porovnávala pohled na panovníka napříč generacemi. Podle tohoto průzkumu se zjistilo, že král je zdaleka nejoblíbenější u Babyboomers (59-77), naopak u generace Z takovou podporu již nezískal. Přesně opačný scénář nastal u Harryho a Meghan: „Hlasování, které proběhlo jen pár měsíců poté, co se na pultech obchodů dostala biografie vévody ze Sussexu Spare a dokument Harryho a Meghan na Netflixu, naznačuje, že mladší generace mají tendenci mít na tento pár pozitivní pohled.“

Agentura YouGov krátce po smrti Alžběty II. zjišťovala, co Britové očekávají od svého nového panovníka. Jak plyne z grafu, během krátké doby vzrostla důvěra v Karla III. ze 32 % na 63 %: „To je pro nového monarchu výrazné zlepšení, v květnovém průzkumu byli Britové rozděleni v názoru na to, zda bude tehdejší princ Charles dobrým panovníkem, v poměru 32 % ku 32 %.“

O schopnostech královského páru nemá pochyby ani Gabriel: „Myslím si, že jsou na úkol připraveni a mají smysl pro povinnost, která souvisí s těmito tituly. Král Karel III. čeká na svůj trůn více než 70 let, a proto je připraven převzít roli a mám důvěru, že přivede monarchii k velkým výšinám.“

Kromě britských očekávání ohledně nové hlavy státu se YouGov dotazovala, zda by měl panovník prozrazovat své názory. Alžběta II. totiž ohledně svých postojů zásadně nic nesdělovala. Z tohoto důvodu by to byla velká odbočka ze zažitých kolejích. Jen nikdo neví, zda dobrým nebo špatným směrem. Jak to vypadá, tak Britové jsou pro: „Britům to obecně nevadí. V poměru 53 % ku 30 % si veřejnost myslí, že by bylo vhodné, aby král veřejně vyjadřoval své názory.“

Zdá se, že monarchie ve Velké Británii teď nezažívá lehké chvíle. Největší jistota, kterou Spojené království mělo, již odešla. Spousta lidí si klade otázku, zda je v současnosti potřeba mít monarchii, nebo je to jen přežitek z dávných dob. Mladí lidé mají tendenci podporovat královskou rodinu méně a tím pádem se musí všichni členové více otevřít veřejnosti.

Přestože v budoucnu se žádné referendum ohledně monarchie ve Spojeném království nechystá, tak stále více se královská rodina přibližuje slovům královny Alžběty II. ze seriálu The Crown: „Viděla jsem tři velké monarchie zničeny jejich selháním oddělit osobní potěšení od povinnosti. Nesmíte dovolit, abyste udělali stejnou chybu.“