Začátkem srpna Kyjev oznámil, že do svých operací již zapojil první nově dodané americké víceúčelové stíhací letouny F-16. Jedná se o pomoc, o kterou ukrajinská vláda dlouhou dobu žádala, ale která byla Západem dlouho vnímána jako přílišná eskalace konfliktu. Po téměř dvou a půl letech od vypuknutí války se však na bojišti západní letecká technika konečně ukázala. Dokáže naplnit očekávání?

F-16 jsou první letouny západní výroby, které na Ukrajinu dorazily. Kyjevu přislíbily Dánsko, Nizozemsko, Belgie a Norsko až 80 strojů, na jejich předání však potřebovaly souhlas výrobce, tedy USA. Spojené státy vývoz letounů schválily již v srpnu 2023, ale další postup byl z praktických důvodů pomalý. F-16 jsou velmi komplexní stroje, které vyžadují mnoho údržby a na které ani ukrajinští piloti, ani ukrajinští mechanici nebyli vycvičeni. Ukrajinské letecké základny navíc na operace F-16 neměly dostatečné zázemí nebo ochranu.

Koalice několika západních zemí proto již od minulého roku pomáhá cvičit ukrajinské posádky na západní technice. První skupina pilotů již údajně trénink úspěšně absolvovala, což také vedlo k doručení prvních strojů. Jedná se přitom o urychlený výcvik, ve kterém se Ukrajinci musí nejen naučit používat kompletně nové rozhraní a funkce letadla, ale musí také přebrat západní myšlení a taktiky, kolem kterých byla F-16 navržena. Kdyby se snažili aplikovat sovětské myšlení na americké letouny, výrazně by to snižovalo jejich efektivitu. Piloti amerického letectva zpravidla musí na svém letounu cvičit tři až pět let, aby se stali kvalifikovanými k boji. Jejich ukrajinští kolegové však měli jen rok jeden na to, aby se na nový stroj aklimatizovali. A to i přes jazykovou bariéru.

Stav letecké války na Ukrajině

Rusko válku začalo s výraznou převahou ve vzduchu, neboť jeho flotila letadel byla modernější a mnohonásobně větší než ta ukrajinská. Uvádí se, že Ukrajina válku začala s něco více než 100 bojových letadel, zatímco Rusko jich začátkem mohlo nasadit až 1200, a to také často modernější modely. Na poli vrtulníků a jiné techniky na tom Ukrajina nebyla o moc lépe. Tuto výhodu se Rusko snažilo využívat například také hojným nasazováním parašutistů na začátku invaze a pokusem o převzetí letiště Hostomel, které se Kyjevu jen s těží podařilo zastavit.

Letectvo je drahou záležitostí a Ukrajina jakožto výrazně menší a chudší země si nikdy nemohla dovolit vyrovnat se síle ruského letectva. Již dávno před válkou proto učinila rozhodnutí investovat raději více do protivzdušné obrany. Právě díky těmto systémům protivzdušné obrany se Kyjevu podařilo docílit toho, že se Rusku na začátku ani v průběhu války nepodařilo získat úplnou nadvládu ve vzduchu. To výrazně přispělo k neúspěchu úvodních ruských operací. Protože si Moskva nebyla schopna zajistit kontrolu nad nebem, musela časem začít čím dál více spoléhat na drony, balistické střely a střely s plochou dráhou letu. Je to také důvod, proč se z války stal tak statický konflikt. Letecká podpora umožňuje pozemním složkám obejít nebo manévrovat přes nepřátelské síly a obranné linie, když si ale obě strany navzájem leteckou podporu znemožní, není ani jedna schopna nepřátelské linie efektivně prorazit. Místo toho v současné válce dominuje dělostřelectvo, zákopy a drony.

Země NATO na Ukrajinu od začátku války poslaly také mnoho moderních systémů protivzdušné obrany, které situaci pro ruské letectvo zkomplikovaly ještě více, mimo jiné i americký systém MIM-104 Patriot. Spolu s letouny sovětské výroby, které Ukrajině dodaly země východního křídla NATO, se tak Kyjevu i nadále daří s Ruskem ve vzduchu soupeřit. Je však důležité zmínit, že ukrajinské letectvo ani zdaleka není v dobré pozici. Již více než dva roky musí jeho stroje a piloti bez přestání vyrážet na mise, což se značně podepisuje na jejich stavu. Kromě toho zaznamenalo ztráty zhruba tak velké, jako ty ruské, mělo však již od začátku výrazně méně letadel.

Proč jsou letouny F-16 tak žádané?

F-16 Fighting Falcon je stíhací letoun 4. generace americké výroby. Byly ho vyrobeny tisíce kusů a slouží po celém světě, od Spojených států přes východní Evropu a Blízký východ až po východní Asii nebo Jižní Ameriku. Vyznačuje se svými rozsáhlými možnostmi modifikací, schopností podnikat velké množství různorodých misí, a na americké poměry relativně nízkou cenou. Ačkoliv byly první modely vyvinuty již v 70. letech minulého století, plány F-16 si v průběhu let prošly řadou výrazných úprav a modernizací, díky nimž jsou její novější varianty stále ve službě i v těch nejmodernějších letectvech a jejich výroba pokračuje do dnes. Letouny dodané Ukrajině tedy představují zlepšení vůči letounům MiG-29, kterými disponovala doposud.

Využití F-16 na bojišti

Přestože se s první dodávkou letounů F-16 výrazně navýšily schopnosti ukrajinského letectva, bylo by předčasné očekávat nyní výraznou změnu ve vývoji války. Kyjevu bylo sice slíbeno 80 letounů, ani zdaleka všechny ještě do svého cíle ale nedorazily a mnohé na Ukrajině neuvidíme ani do konce roku 2024. Podle ukrajinských představitelů potřebuje navíc Ukrajina k neutralizaci ruské vzdušné síly alespoň 130 stíhaček F-16. Dle zprávy z amerického Center for Strategic and International Studies potřebuje Ukrajina dokonce téměř 12 stíhacích letek, tedy 216 letounů, aby dosáhla letecké podpory potřebné pro svou pozemní válku. Kyjev k tomu přiznal, že stále nemá dostatek pilotů vycvičených pro řízení F-16.

Z bezpečnostních důvodů se ukrajinské vedení zatím ke specifikům nasazení svých nových letounů nevyjádřilo. Není proto dosud jasné, jakou výzbrojí budou disponovat a jakým způsobem budou využity. Víme však, že Spojené státy mají Ukrajině dodat dostatek munice vzduch-země, přesných naváděcích souprav pro bomby i moderních raket vzduch-vzduch, aby splnily její nejnaléhavější potřeby.

Nejpravděpodobnější forma nasazení by byla v obranných operacích, kde by byly letouny F-16 využity k sestřelování ruských dronů a střel. Mnozí také zdůraznili, že by měly být nasazeny proti ruským letounům, které v posledních měsících devastovaly ukrajinské pozemní pozice pomocí klouzavých leteckých pum. F-16 by tak měly primárně chránit ukrajinskou infrastrukturu a jednotky na frontě. V opačném případě by mohly být díky střelám delšího doletu nasazeny ofenzivně, aby mohly ničit strategické cíle hluboko v Ruskem okupovaném území. Při dostatečném množství by časem zvládly vytvořit případně také lokalizované zóny vzdušné převahy, což by značně pomohlo ukrajinským jednotkám na zemi.

Další výhoda, kterou nové americké letouny Kyjevu poskytují, je ale pasivní. Představují totiž takzvanou „fleet in being,“ neboli česky existující flotilu či flotilu v bytí. Jedná se o námořní výraz označující flotilu, která rozšiřuje svůj kontrolní vliv, aniž by opustila přístav. Nepřítel nemůže flotilu v přístavu ignorovat, protože by se kdykoliv mohla vyplout a zaútočit. Musí proto přístav neustále střežit, což limituje jeho ostatní operace. Protože má nyní Ukrajina k dispozici letouny F-16, se kterými může potenciálně Rusko ohrozit, nutí to Moskvu postupovat opatrněji při leteckých operacích, a tedy i snížit jejich množství či intenzitu. Toho může být dosaženo, aniž by letouny F-16 vůbec odstartovaly ze základny.

Z dlouhodobého hlediska mají F-16 pak ještě jeden velký přínos. Zásobování Ukrajiny technikou, která odpovídá standardům NATO, pomůže ukrajinskému snažení i v budoucích letech, neboť lze tyto zbraňové systémy začlenit do logistických řetězců NATO. Kyjev tak bude lépe napojený na západní obranný a hospodářský ekosystém, což usnadní jejich spolupráci a posílí soudržnost.

Možné problémy

Aby stroje F-16 mohly plnit ty role, které jsou od nich očekávány, budou muset překonat několik operačních překážek. V první řadě bude účinnost nových ukrajinských stíhaček limitována omezeními na použití západních zbraní proti cílům uvnitř Ruska. Ačkoliv západ tyto limitace v posledních měsících poněkud rozvolnil, není ještě úplně jasné, jak tomu bude v případě F-16 a její munice. Zadruhé je třeba letouny zvládat chránit na zemi před ruskými pokusy o zničení balistickými a jinými střelami. Ukrajinské letectvo se musí spoléhat na kombinaci protivzdušné obrany, využití klamných letounů a maket a častého střídání letišť. Kyjev dříve navrhoval, že by si mohl ponechat některé stíhačky na zahraničních vojenských základnách, ale tento návrh byl shozen ze stolu poté, co prezident Putin varoval, že západní základny s ukrajinskými stíhačkami by se pro Rusko staly legitimním vojenským cílem.

Co dál?

S první dodávkou západních stíhacích letounů byla prolomena „eskalační bariéra,“ země NATO a EU tak již mají otevřenou cestu i k většímu množství dodávek budoucích. Těch bude zapotřebí ještě mnoho, pokud má být Ukrajina schopna úspěšně bojovat o kontrolu nad nebem. Dodávky strojů budou však zajisté i nadále narážet na nedostatek kvalifikovaných ukrajinských pilotů. Lze proto očekávat, že dojde k posílení spolupráce také v oblasti výcviku posádek, které už ale v budoucnu budou moci čerpat také z praxe svých krajanů. Kvůli současnému nedostatku zkušeností a strojů bude přesto do roku 2025 obtížné měřit dopady letounů F-16 na bojišti a podle toho by se také měla řídit i západní očekávání.