Lewis Capaldi po čtyřech letech znovu vydává studiové album. Tentokrát s názvem Broken By Desire to Be Heavenly Sent. Spolu s dokumentem vydaným na Netflixu se jedná o jedinečný pohled do zpěvákovy duše.

Pokud bychom měli vypsat všechny úspěchy tohoto skotského písničkáře, byl by tento článek nesnesitelně dlouhý a vše důležité bylo již řečeno. Takže v rychlosti. Lewis Capaldi na sebe upozornil hned debutovým albem, které se vyšplhalo na první místa světových hitparád. Píseň Someone You Loved se stala nejsmutnější písní roku. Capaldi získal spoustu ocenění, jeho koncerty jsou hned vyprodány a díky svému humoru a vizáži je u publika velmi oblíbený.

Skoro by se zdálo, že to je příběh jako z pohádky. Nic není vzdálenější od pravdy. Minulý rok zpěvák oznámil na svém instagramu, že trpí Tourretovým syndromem. Jeho nemoc byla v jednu chvíli v takovém stádiu, že nemohl zazpívat ani svůj hit Someone You Loved. V novém dokumentu od Netflixu, který nese stejný název jako závěrečná píseň nového alba, How I’m Feeling Now, vypráví celý svůj příběh s touto nemocí: „Vím, co dělat, aby se to zlepšilo. Je to na mně. Nemůžu čekat, že někdo luskne prsty a bude to. Vím, že to dokážu.“

Rozchod, nejistota a zmatenost ve vlastním životě

Broken By Desire To Be Heavenly Sent je velmi osobní deska. Přestože Capaldi pracuje s podobnými motivy, jako měl jeho předchozí počin: „Pár písniček možná bude znít trochu jinak, ale žádný nečekaný krok jinam jsem neudělal. Nechtěl jsem, cítím se dobře v žánru, který dělám.“ Přidává nadstavbu, kterou přinesl již zmíněný dokument. A nová deska to jen umocňuje.

Třeba v úvodní písni Forget Me zpívá: „Byl bych mnohem radši, kdybys mě litovala a modlím se k Bohu, abychom se už nikdy nepotkali.“ Nebo ve skladbě Wish You the Best máme pocit, jako by nám zpěvák zpíval z duše.

A právě skladba Wish You the Best hraje nejlépe na stejné noty, které jsme slyšeli v předchozím albu. Přestože píseň není ničím originální, v současném popu bychom našli několik jí podobných, Lewis Capaldi k tomu dodá něco, co dokáže jen on. Za zvuků piana a se svým jedinečným hlasem zpívá o ztrátě, která vždy bolí: „Chybí mi vědět co si myslíš a slyšet jaký byl tvůj den.“ O nepřekonatelném odloučení mezi dvěma lidmi: „Každý den, který uplyne od našeho posledního hovoru, je jako kdyby se Glasgow dostalo dál než LA.“ Sám zpěvák o této písni řekl, že se jedná o nejsmutnější skladbu, kterou kdy zatím složil. A při směsi nepopsatelných pocitů s ním nemohu nic než souhlasit.

Odcházení a osamělost, to jsou pravděpodobně ústřední témata desky. Ať posloucháme text Any Kind Of Life nebo Leave Me Slowly, vždy nás Lewis Capaldi zavede buď do zcela zničeného vztahu nebo těsně před rozchodem. A přesně tato témata mu jdou. A dokáže nám je předat v podobě sobě samém.

Změna je život

Vedle výše zmíněných motivů se setkáváme i s motivem změn, kterých v posledních letech zažil nespočet. Ať již v osobním životě, kdy se během chvíle stal celosvětovou celebritou, nebo v globálním měřítku, a to v podobě pandemie. A právě ta hrála při vzniku alba velkou roli. Po spoustě koncertech má konečně čas začít pracovat na nové desce, ale jak sám říká, rozhodně si neodpočinul, spíše naopak: „Pořád jsem pod tlakem. Na první album máte celý život, ale na to druhé už jen rok nebo půl roku.“

A jedna velká změna možná čeká všechny fanoušky Lewise Capaldiho. Na internetu se začala šířit zpráva, že zpěvák je připraven skončit s hudební kariérou, pokud ucítí, že mu jeho zdraví již nedovolí dál pokračovat na sto procent. Mohlo by se tedy stát, že tato deska je možná poslední, kterou Lewis Capaldi vydá.

Ale nepředbíhejme, a i kdyby tomu tak bylo, tato deska je více než solidní rozloučení a zdraví je mnohem důležitější než potřeba uspokojit své fanoušky. Vždyť o tom celá deska, dokument i další aktivity Lewise Capaldiho spojené s touto deskou jsou. Upozornit na psychické problémy ve společnosti a podpořit lidi v jejich léčbě.