Matyáš Moc je ve svých jednadvaceti letech po letošních komunálních volbách nejen nejmladším zastupitelem v Liberci, ale také ve všech krajských městech v České republice. V minulosti se v rámci Parlamentu mladých ve městě podílel na pořádání různých akcí a debat, dnes je kromě svého zastupitelského mandátu také studentem pražské právnické fakulty. V rozhovoru probíráme možnosti, které aktivní mladí lidé mají, nově vzniklou libereckou koalici, ideové ukotvení hnutí STAN i zkušenosti českého školství z posledních několika let.

Cesta k politické aktivitě

Začněme aktuálním tématem. V Liberci vznikla nová čtyřkoalice, můžeš stručně popsat, jaké bude mít pro následující volební období priority?

Jedná se o čtyřkoalici SLK, ANO, ODS a Pirátů s tím, že zúčastněných stran je reálně víc. My za SLK jsme kandidovali společně s TOP 09 a KDU-ČSL, stejně tak ODS kandidovala spolu se Sportovci. Během jednání jsme hledali konsenzus a jsem rád, že programová shoda se nakonec našla. Už od počátku byla opravdu velká s Piráty, zejména v sociální oblasti a dopravě. Dohodli jsme se třeba na tom, že bychom chtěli pokračovat ve výstavbě vnitřního městského okruhu, řešily se projekty, jako je Nová Pastýřská, Vítězná ulice… Důležité je také dál pokračovat v oblasti rozvoje digitalizace. Těch priorit je hodně, chceme udělat Liberec přívětivý občanům a zároveň navázat na práci, kterou odvedla dosavadní trojkoalice za poslední čtyři roky.

Ty jsi po letošních komunálních volbách nejmladším zastupitelem v krajském městě. Jaký je podle tebe nejlepší způsob, jak mladé lidi motivovat k tomu, aby se zajímali o to, co se kolem nich děje?

S mladými lidmi je určitě potřeba komunikovat a myslím si, že i právě politické strany tomu mohou jít hodně naproti. Pro mladé lidi je to dobrá příležitost vstupovat přímo do dění. Ve výsledku pak ale stejně nejvíce záleží přímo na lidech, na tom, co jsou svojí aktivitě a zájmu ochotni dát.

Jakou roli v motivaci hrají školy?

Školy představují rámec, mně osobně tam ale vždycky chyběla trochu ta zkušenost s realitou. O politice slýcháme v médiích, ale stejně si pak moc nedokážeme představit, jak to uvnitř politických stran vypadá. Přitom dřív bylo to propojení strany a občanů běžnější, dostupnější. Třeba před druhou světovou válkou se v nich lidé obecně hodně sdružovali, školy byly důležitou komunitní součástí jejich životů, a to platilo samozřejmě i pro mladé lidi. To je něco, co u nás dnes není úplně rozvinuté. Snažíme se k tomu přistupovat tak, že školy jsou apolitické, přitom si ale myslím, že by bylo lepší, kdyby v tomto ohledu poskytovaly mladým lidem víc informací. Například na Západě ten přístup, kde se toho propojování tolik nebojí, funguje o něco lépe. Věřím, že se k tomu můžeme časem taky posunout.

Je tedy jistá forma návratu ke spojení politických stran s komunitou jednou z možných cest, jak se pokusit mladé lidi lépe zapojit? Mluvíme třeba o volnočasových aktivitách a jejich organizaci.

Určitě, zároveň bych ale dodal, že ta míra zapojení primárně vychází z rodin. Právě v nich se totiž utváří první politický názor a náhled na svět. V Německu třeba funguje to, že se mladí lidé stávají členy mládežnických organizací po vzoru svých rodičů, kteří jim své hodnoty vštěpují, a přitom pracují například jako úředníci. To prostředí takové aktivitě svědčí. Myslím si, že v našich podmínkách to částečně už funguje u lidovců, ale v širším měřítku je to spíše otázka dalšího vývoje.

Aktivní student

Když bychom se podívali přímo na tvoje aktivity jako příklad toho, jak se mladí můžou zapojovat, určitě zmiňme Parlament mladých v Liberci. Jakým způsobem by měli začít středoškoláci s podobnými zájmy?

Důležité je se nebát a aktivně hledat lidi, se kterými lze na podobných aktivitách spolupracovat. Rozhodně je důležitá výměna informací s těmi, kteří už nějaké zkušenosti mají, třeba s pořádáním kulturních akcí. Základ je určitě obklopit se někým, kdo je aktivní, a něco se od něj naučit.

Jsou tam nějaké věci, na které si dát naopak pozor nebo čemu se vyhnout?

Osobně jsem měl třeba trochu nepříjemné setkání v situaci, kdy jsme začali pronikat víc do politiky a pořádali primátorskou debatu před komunálními volbami v roce 2018. V takové situaci se člověk může potenciálně setkat s nějakým tlakem a měl by na to být do nějaké míry připraven. Zvlášť v politice může být v rámci předvolebního boje situace vypjatá. Zároveň to ale není nic, čím by se mladí lidé měli nechat odradit.

Dá se říct, které z aktivit, které jste pořádali, byly nejoblíbenější?

Rozhodně debaty. V rámci nich jsme si pozvali některé známé lidi, například Kovyho, Jindřicha Šídla, generála Pavla nebo Michaela Romancova. Tyto akce oslovily spoustu mladých lidí stejně jako kupříkladu prezidentská debata, která vzbudila velký ohlas i mimo Liberec. Měli jsme v centru Liberce také park, kde jsme pořádali setkání se studenty. Těch aktivit bylo dost a myslím, že svoji cílovou skupinu si rozhodně našly.

Co ti ty aktivity daly do budoucna, do vysokoškolského, případně politického života?

Schopnost něco uspořádat, komunikovat, ta byla a je velmi důležitá. Před tou zkušeností jsem byl velký introvert, když se ale člověk dostane do skupiny aktivních lidí a mění nápady v realitu, tak to člověka posune. Čerpám z toho i teď v komunální politice.

Nejmladším zastupitelem

Jakým způsobem se vůbec stane, že se někdo jako ty dostane do komunální politiky, potažmo ke Starostům pro Liberecký kraj?

Počátkem roku 2018 vyšla výzva Vyjdi ven a já jsem se rozhodl, že tento protest uspořádám na našem gymnáziu. Byla to taková moje první akce občanského rázu. Na to jsem později navázal působením v rámci Milionu chvilek, kde jsem se setkal s více lidmi, kteří tehdy stejně jako já vnímali ohrožení demokratického a právního státu. Někteří jsme se poté rozhodli, že bychom naše aktivity chtěli posunout z občanské do politické roviny. Krom mě šlo také o Annu Provazníkovou a Markétu Červinkovou, obě jsou nyní krajské zastupitelky. Ta lidská a názorová shoda byla tím, co mě posléze posunulo ke Starostům.

Na začátku byl tedy občanský postoj, který se primárně vztahoval k celostátní politice, a to se později přetavilo v konkrétní formu v politice komunální…

Ještě když jsem působil v Parlamentu mladých, uzavřeli jsme dohodu s radou města o tom, že můžeme docházet na výbory a komise a diskutovat. To se odehrávalo spíše v apolitické rovině. Bylo to nicméně přínosné v tom, že člověk pochopil, jak procesy na radnici fungují, ale neprezentoval přitom žádné vlastní stanovisko. Teprve pak skrze další zmíněné aktivity se dostane do pozice, kdy nějaké zastává. Jsou to dvě roviny, které se setkaly, a díky nim jsem v komunální politice.

Máš pocit, že je pro mladého člověka v komunální politice těžší se prosadit než pro někoho staršího?

Kdybych řekl, že tam není vůbec žádný rozdíl, nebyla by to úplně pravda. Mladých lidí je totiž v politice obecně míň a když už kandidují, jsou často překřížkovaní. Všechno je to ale o lidech, o tom, jak si dokáží vzájemně naslouchat. U Starostů i s ohledem k mému věku jsem měl velký prostor k diskusi, k tomu vyjádřit svůj názor, případně něco prosadit.

Co může dnes Liberec nabídnout mladým lidem? A v čem je potřeba se zlepšit?

Liberec má velký potenciál třeba v lokalitě Papírového náměstí, kde by měla vyrůst nová městská čtvrť pro mladé lidi. Je to příklad toho, jak se město může stát do budoucna zajímavějším a atraktivnějším. Výhodou je taky jednoznačně jeho poloha: je v horách, kousek od přírody, je tu Ještěd… Je tu mnoho věcí, které mohou být pro lidi lákavé. Stejně tak je důležitá blízkost k Praze. Chtělo by to i vlakové spojení, ale toho se asi dřív než za dvacet let nedočkáme.

Myslíš, že i pro studenty může být potenciálně atraktivním místem pro život?

Určitě, i když je třeba vnímat nedostatek vysokoškolských oborů. Máme tu technickou univerzitu, kde lze studovat architekturu, filozofické směry, ale lékařskou nebo právnickou fakultu ne. Je pak těžké z Liberce vybudovat studentské město, jako je třeba Olomouc. Ale potenciál je každopádně velký, město by mělo s univerzitou určitě více spolupracovat.

Hodnotové ukotvení STAN

Podívejme se víc na celostátní politiku a propojení s hnutím STAN. Někdy na něj míří kritika, že nemá jasně profilovanou ideologii, jasné hodnotové ukotvení. Hodně se o tom debatovalo na posledním stranickém sněmu v Hradci Králové. Mají uvnitř hnutí mladí lidé dostatečné slovo při tvorbě programu, který by mohl právě mladší voličské skupiny zaujmout, a který by posléze mohl toto vnímání změnit?

Máme programové komise, kam se může přihlásit každý nehledě na věk. Mladí lidé se mohou aktivně podílet na tvorbě politiky STAN. V současné době třeba hnutí rozesílá dotazníky, protože bychom se rádi ideologicky více vyhranili a lépe pojmenovali, kým vlastně jsme. Po posledním sněmu se ten proces rozjel, je to otázka, kterou teď hnutí žije, a mohla by být poměrně brzy vyřešená.

Probíhá posun dobrým směrem?

Rozhodně. Svou roli v tom má i vládní zkušenost. Doteď jsme byli hnutím, které mělo primární zkušenost z komunální a krajské úrovně, kde ta ideologie často není tak důležitá, zatímco teď jsme subjekt s více než třiceti poslanci. Ty potřeby jsou potom logicky jiné. I kvůli tomu se STAN mění. Může to vyvolávat samozřejmě i odchod některých členů, přesto si ale myslím, že je to důležité i pro to, aby STAN vydržel v dlouhodobějším horizontu prosazovat vlastní politiku.

Když se podíváme na to, kdo v poslední době ze STAN odešel, svědčí to podle tebe o tom, že probíhá posun k liberálnějším postojům?

Myslím si, že ano. Od té doby, co jsem registrovaným příznivcem STAN, si všímám toho, že se hnutí snaží působit liberálněji. Koalice s Piráty před sněmovními volbami toho byla určitou předzvěstí.

Trochu jsme se už dotkli problematiky mládežnických organizací. V rozhovoru pro Talkie v roce 2020 jsi řekl, že jejich větší rozvoj může přijít až časem. Myslíš, že se to za ty dva roky zlepšilo nebo ten vývoj v tomhle ohledu stagnuje?

Přijde mi, že ta situace je podobná, že za dva roky se toho nemohlo tolik odehrát. Registruju ale třeba v Libereckém kraji, že vznikly a jsou více vidět další regionální mládežnické organizace stran, třeba Mladých lidovců nebo Mladých občanských demokratů, mSTAN se taky celkově daří a rozšiřuje se.

Je podle tebe vstup do mládežnické organizace dobrou cestou pro to stát se politikem té strany nebo je lepší jít přímo do stranických struktur a mládežnické organizaci se vyhnout?

Tím trochu otevíráme otázku, jaký je účel mládežnických organizací. Jestli je to více o komunitě, skupině mladých lidí, kteří spolu tráví čas, pořádají společné akce, nebo to má být předstupeň členství ve straně. Myslím si, že by měly plnit spíš tu první jmenovanou úlohu. Nejlepší je v každém případě začít v politice tam, kde člověk žije, přemýšlet nad konkrétními věcmi, které pro svou obec nebo město může udělat. V tom vidím větší smysl.

Propojení s regionem je tedy hodně důležité pro to vnímání problémů v širším měřítku.

U Starostů je to přímo základ. To je to, co je mi na nich sympatické, důvod, proč jsem se rozhodl stát se členem. Jdu v tomhle ve šlépějích toho, co razí Starostové pro Liberecký kraj.

V té souvislosti se nemůžu nezeptat: vidíš budoucnost dál, třeba v krajské politice? Nebo je to věc, o které teď nepřemýšlíš?

Chtěl bych se hlavně věnovat Liberci, krajské ambice nemám. Máme skvělé krajské zastupitele, Markéta Červinková byla třeba jednou z nejmladších krajských zastupitelek po posledních krajských volbách. Zastoupení v tomto směru tedy určitě máme. Já osobně jsem měl vždy blíž k městu, kde člověk může ovlivňovat ten prostor, který je mu nejbližší.

Ještě bych se na chvilku zastavil u zkušenosti českého školství z posledních několika let, hlavně co se týče pandemie. Ty jsi jí zažil na střední i částečně na vysoké škole. Myslíš si, že si se situací české školství poradilo dobře?

Zpětně si myslím, že jsme si s tím poradili velmi dobře. Maturoval jsem za covidu, překvapilo mě, kolik se toho člověk zvládne naučit i mimo školu. Rozvinuly se tehdy nové metody, což může být i do budoucna prospěšné. Na vysoké škole máme třeba nahrávané přednášky a když někdo onemocní, není to překážka pro to, aby výuka reálně proběhla. Na základních školách to bylo samozřejmě problematičtější, malé děti kontakt potřebují, v pozdější fázi střední školy i vysoké školy to ale nikoho zvlášť nepoškodilo.

Myslíš, že některé ze zkušeností, které jsme nabrali, budou aplikovatelné v delším časovém horizontu, třeba za deset let?

Třeba ta digitalizace je věc, která takhle fungovat může. Jsem rád, že u nás na fakultě přetrval názor, že bychom se neměli vzdávat většiny novinek z doby covidu. Díky té příležitosti si je vyzkoušet, se už teď nevracíme o krok zpátky, učíme se s tím pracovat a umíme to líp zakomponovat i do prezenčního studia.

Studuješ právnickou fakultu. Proč sis vybral zrovna tento obor?

Původně jsem přemýšlel i o politologii, ale právo mi v tu chvíli přišlo užitečnější pro můj rozvoj a pro to, co bych mohl do budoucna potřebovat. Vždy jsem hodně inklinoval k veřejnému právu a teď jsou pro mě třeba užitečné znalosti o samosprávě z pozice komunálního politika. Přišlo mi to vhod i v mé dosavadní činnosti v kontrolním výboru, kde se dal v některých situacích dobře využít právní přehled.