Istanbulská univerzita
Když jsem v letošním srpnu navštívil perlu Bosporu, turecké město Istanbul, věděl jsem, co bude mým úkolem. Podívat se po památkách a okusit pokrmy v restauracích bylo jistě lákavé, pohovořit si s běžnými lidmi ale člověku dá často mnohem více. Proto jsem se rozhodl oslovit dvě místní studentky, které obě dvě souhlasily s rozhovorem.
Na začátek bych ještě podotkl, že obě studentky si kvůli politickým důvodům nepřály zveřejnění svých jmen. Vystupují proto pod svými iniciály. Rozhovor se odehrál 11. srpna 2018.
Dokonce i u nás v České republice byly turecké volby ostře sledovaným a ožehavým tématem. Jak byste komentovaly jejich průběh z první ruky?
S. Y.: Spousta lidí říká, že volby byly zmanipulované. A člověk se tomu ani nediví. Erdogan (Recep Erdogan, turecký prezident – pozn. red.) si může dovolit cokoliv, když jeho voliče nezajímá, jak si svou moc udrží, ale jenom zda si ji udrží. Nemyslím si, že nadpoloviční většina Turků ho opravdu volila, obzvlášť kvůli jeho nenávisti k menšinám, kterých máme spoustu, a také jeho snahy o likvidaci sekularismu (nezávislosti státu na náboženství – pozn. red.) v naší zemi.
Když jsi mluvila o voličích Erdogana, můžeš je nějak charakterizovat?
E. K.: Většinou to jsou buď lidé s nižším vzděláním, nebo lidé s hlubokým náboženským přesvědčením. Líbí se jim prezidentova slova o vládě opřené o islámu s proexpanzivní rétorikou a tendencemi. Mnozí z nich v Atatürkovi (Mustafa Kemal Atatürk, první prezident Turecké republiky – pozn. red.) nevidí muže, který přinesl Turecku demokracii, ale muže, který Turecku ztratil říši.
S. Y.: Podobně se jeho voliči staví i k menšinám. Tady v Istanbulu to jen tak neuvidíš, ale na východě země bývá diskriminace vážný problém a úřady, které kontroluje AKP (Erdoganova vládní strana – pozn. red.), ji kolikrát i přímo podporují.
Přesuňme se k ekonomice. Když jsem před třemi dny přijel, jedna turecká lira mě stála zhruba šest českých korun. Dnes bych si liru pořídil zhruba za tři a půl koruny. Takové náhlé oslabení cizí měny vůči naší jsem už popravdě dlouho neviděl. Čím to z vašeho pohledu mohlo být způsobeno?
S. Y.: Řekla bych, že hlavní problém jsou náklady na armádu. Máme největší armádu v okolí, která zbytečně bojuje ve válkách, do kterých nám nic není. A to všechno stojí hrozné peníze, které bych radši viděla použité jinde…
E. K.: Ještě bych přidala snahu našeho prezidenta hledat nepřátele za každým rohem. Jeho uměle vyvolané konflikty s velmocemi jsou absolutně zbytečné a bojím se, že tentokrát (diplomatická roztržka s USA ohledně uvěznění amerického pastora Brunsona – pozn. red.) nás to bude bolet opravdu hodně. Erdogan a Trump jsou si v mnohém podobní, především v neústupnosti. Ale zatímco Trump nám může uškodit opravdu hodně, my se Ameriky můžeme sotva dotknout.
S nárůstem prezidentovy moci a jeho kontroly nad směřováním země souvisí také nezdařený pokus o puč z července 2016…
E. K.: To rozhodně. Od doby, co se to seběhlo, byla pozatýkána spousta lidí.
Slyšel jsem, že spousta úředníků, soudců i politiků se ze dne na den ocitla na seznamu nepohodlných a ve vězení.
S. Y.: A nejenom oni. Od puče zavřeli i spoustu studentů a učitelů. Spoustu z nich jenom proto, že byli na demonstraci za svobodu slova nebo veřejně kritizovali režim.
To mi připomíná, jak mi moje babička vyprávěla, že když za komunismu chtěli mluvit o politice, všichni se začali ohlížet přes rameno, jestli nikdo neposlouchá…
E. K.: Bohužel tady to není vyprávění babiček, ale realita. Spousta známých se opravdu bojí říkat nahlas, co si myslí.
Jako poslední hlavní otázku bych se chtěl zeptat na školství. Jak ho ovlivňují momentální politické poměry?
E. K.: Zároveň s tím zatýkáním studentů a učitelů se také začaly ztěžovat podmínky pro přijetí na střední a vysoké školy. Byly přidány třeba náboženské otázky a ostatní témata byla náhle chvíli před termíny zkoušek o dost ztížena, takže spousta lidí se na školu vůbec nedostala.
S. Y.: Navíc na spoustě škol začali nepřímo aplikovat striktní islámská pravidla. Studentky, které se nezahalují, jsou často uráženy nejen spolužáky, ale i vyučujícími. To v Turecku, v jakém jsem vyrostla nebývalo. Je to děsivá situace.