Pověst Madam Web je od prvního dne natolik špatná, že na film nejde jít oproštěn od jakýchkoli předsudků. Vězte, že i přes vidinu opravdu špatné podívané se může stát, že vás snímek překvapí. Ve smyslu zlém i dobrém. Jsou věci, za které budu nejnovější přírůstek do Spider-Man univerza bez Spider-Mana chválit. Všechny ale převálcuje samotná náplň snímku, která je horší než moje nejhorší představy.

Pokud jste sledovali marketingovou kampaň Madam Web, zajisté vám neuniklo, že působila jako velmi propracovaný trolling vlastního díla. Herečky se připojovaly k fanouškům a dělaly si legraci z hlášek v trailerech. Dakota Johnson nám s kamennou tváří tvrdila, že po zhlédnutí snímku ho okamžitě a s nadšením budeme chtít vidět ještě jednou a že působí, jako by ho AI vygenerovala na míru našemu příteli. Prozradila, že viděla 4 % ze všech filmů od Marvelu a že natáčení bylo stejné jako při Fifty Shades of Grey, akorát s větším množstvím oblečení. A to ani nemluvím o trilogii Spider-Mana s podtituly Here He Comes, And He’s Back a The Goblet of Spider-Man.

Protagonistka Cassie zkrátka je Dakotou Johnson a většině času dominuje její vlastní suchý humor.

Možná se ptáte, proč jsem právě věnoval odstavec textu marketingu. Důvod je prostý. Film opravdu chvílemi působí, jako by události v něm generovala umělá inteligence, a na Dakotě Johnson je velmi znát, co si o replikách, které pronáší, myslí. Podle mě nehraje špatně, myslím, že nehraje vůbec. Protagonistka Cassie zkrátka je Dakotou Johnson a většině času dominuje její vlastní suchý humor. Díky bohu. Jak by asi dopadl vážný herecký výkon, když jí scenáristé napsali úplné nesmysly?

Sydney Sweeney, Celeste O’Connor a Isabela Merced spolu mají docela dobrou chemii a každé ze svých hrdinek vtiskly sice vysoce archetypální, ale docela zábavné charaktery. Všechno však bourá řada nelogičností ve scénáři, který vkládá postavám do hlavy ta nejhloupější z nejhloupějších rozhodnutí. Nejednou jsem byl opravdu zmaten z dění na obrazovce, které nedávalo sebemenší smysl.

Barvičky a pohledy do budoucnosti

Nastává chvíle, kdy budu vyjmenovávat věci, které se tvůrcům podařily. Není jich ve skutečnosti málo. Madam Web se prezentuje poměrně přitažlivou audiovizuální stránkou, která bez legrace funguje. Film má zajímavou kameru Maura Fioreho (Spider-Man: Bez domova, Avatar), která je odvážná, velmi flexibilní a svým způsobem připomíná pavoučí způsob pohybu. Doplňuje ji opravdu hezká barevnost, taková tmavě sytá, která se liší od běžné komiksové produkce. Dokonce i VFX a triky jsou relativně pohledné, obzvlášť pokud budeme srovnávat s počiny MCU z posledních let.

Akční scéna za zvuku aktuálního hitu Toxic od Britney Spears má grády.

Hudba zkušeného švédského skladatele Johana Söderqvista dokáže být tajemná i epická. Do toho promlouvá i písňový soundtrack, který reflektuje zasazení filmu do roku 2003 a akční scéna za zvuku aktuálního hitu Toxic od Britney Spears má grády.

Líbilo se mi i zpracování schopností protagonistky. Jde sice o nahlížení do budoucnosti, které je samo o sobě poměrně generické, ovšem Cassie ho prožívá spíš jako návraty v čase. Ve spojení s efektním střihem a přinejmenším v kině opravdu působivým sound designem se z něj staly příjemné momenty na sledování.

Superhrdinové v nedohlednu

K čemu je ale všechno dobré, když film nefunguje v samém základu? Hezky provedená akční scéna je úplně k ničemu, když by k ní díky jednomu logickému rozhodnutí postav vůbec nemuselo dojít. Padnoucí hudba a pěkné barvy mě přestanou zajímat ve chvíli, kdy do docela slušně rozjetého dialogu začnou přibývat zcela nesouvisející repliky. A dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho.

Bohužel Madam Web selhává i v tom, čím má být. Superhrdinský film nečekejte. V oblecích a bojeschopná se trojice mladých hrdinek objeví doslova na několik málo sekund, Cassie jakbysmet. Na propracovaného záporáka pro jistotu taky zapomeňte. Jeho motivace jsou povrchní, vzhled nudný a pokud jde o schopnosti, taky není nějakou na první pohled nezastavitelnou hrozbou.

Po většinu času zkrátka Madam Web působí jako jeden dlouhý špatný vtip.

Asi bych neměl opomenout zmínit dosud převážně seriálovou režisérku S. J. Clarkson, ale vlastně nevím, co napsat. Říkám si, jestli je v lidských silách dobře zrežírovat takhle mizerný scénář. Některé okamžiky, především, když se sejdou všechny čtyři hrdinky, působí opravdu živě, jiné buď parodují práci záchranářů, nebo jsou na úrovni reklamy na Pepsi. Počkat, ona to opravdu je reklama na Pepsi…

Po většinu času zkrátka Madam Web působí jako jeden dlouhý špatný vtip. Hezky technicky i umělecky zpracovaný, ale pořád vtip. Snad má Sony dostatek peněz, Marvel dostatek hrdinek a diváci dostatek nervů, aby bylo někde shůry takové plýtvání prominuto. Jinak jednoznačně čekají na člověka, který tomu dal zelenou, ve filmovém pekle.