Je to otázka, která rozděluje učitele i studenty. Jaká forma komunikace mezi studentem/žákem a učitelem je ta nejlepší možná? Recept na řešení palčivé otázky, zda je lepší zvolit formálnější vykání, nebo kamarádštější tykání, případně mix obojího, se liší napříč školskými zařízeními i s osobním nastavením učitelů a studentů. Co je ale nejvhodnější a nejlepší pro obě strany? A lze tak individuální záležitost vůbec generalizovat? Odpověď na tyto otázky jsme se pokusili najít v článku. A zeptali jsme se na názor také středoškolských studentů! 

Na základních školách je zcela přirozená a nejrozšířenější forma tykání studentům ze strany učitele a naopak vykání učiteli ze strany žáka. Učitelé, kteří na základní škole praktikují vykání žákům, se často setkávají s nepochopením jak ze strany žáků, tak ze strany kolegů. Řada základních škol má pak zmíněné komunikační nastavení zaneseno i ve školním řádu.

Na vysokých školách je zase naprostá samozřejmost vykání a oslovování „paní kolegyně/pane kolego”. Na středních školách je ale situace složitější: pravidla komunikace mezi pedagogem a studentem většinou záleží na individuálním nastavení dané školy (ministerstvo školství tuto problematiku centrálně nijak nereguluje), řada vzdělávacích zařízení v tomto ale navíc dává učitelům volnost.

Na středních školách tak povětšinou existují dva typy učitelů: ti, kteří studentům tykají, a ti, kteří studentům vykají. Vykající učitelé bývají ti přísnější, kteří se formálnějším a důstojnějším způsobem komunikace snaží připravit studenty na reálný život, ve kterém jim budou cizí lidé rovněž vykat. Komunikační nastavení učitele vůči studentovi se ovšem nedá generalizovat a škatulkovat – jeho důvody pro oslovování studentů určitým způsobem mohou být různé. Řada středních škol má potom vykání zaměstnanců studentům zaneseno přímo ve školním řádu. Jiné školy pouze nařizují studentům pedagogům vykat, učitelům ale v oslovování nechávají volnou ruku, případně zůstávají u doporučení.

Zajímavé přitom je, že komunikační pravidla mezi žákem a studentem školy nerozdělují podle jejich typu. Zkrátka existují například učiliště, kde studentům učitelé vykají, a zároveň gymnázia, kde velká většina pedagogů studentům tyká. Naopak společné téměř pro všechny střední školy, i ty „vykající”, je oslovování studentů jménem (tedy nikoliv slečno/pane, což je forma rozšířená na středních školách zejména v anglosaských zemích), kdy se v případě vykání jedná o tzv. hamburský mix (kombinuje vykání a oslovování křestním jménem).

Na některých školách se potom v poslední době rozšiřuje vzájemné tykání mezi učitelem i žákem. Školy, které tento koncept zavádějí, si jej povětšinou nemohou vynachválit (většinou se jedná a soukromé či alternativní školy, jako např. Scio škola) – ve škole prý potom vládne skvělá atmosféra založená na vzájemné důvěře a respektu. Konzervativní pedagogičtí odborníci však tento koncept odsuzují. Děti potom prý „nemají dostatečnou úctu” a dovolí si učiteli říct věci, které by mu při vykání nikdy neřekly.

Co na to studenti?

Zatímco na základních a vysokých školách je forma ze strany učitele komunikace jasně daná – tykání, respektive vykání, na středních školách, jak už bylo řečeno, je situace různá a liší se škola od školy, učitel od učitele. Studentské listy proto udělaly anonymní anketu a zeptaly se středoškolských studentů, která forma komunikace nejvíce vyhovuje jim. Otázka zněla: Upřednostňuješ, když ti učitel spíš tyká, nebo vyká? A proč? A jak to s vykáním/tykáním funguje na tvé škole?

„Preferuji spíše tykání. Tato forma je pro mě přirozenější, navozuje domáčtější atmosféru. Při vykání naopak cítím až negativní odstup. Vyká nám jenom naše třídní učitelka, všichni ostatní učitelé nám tykají.” – studentka čtvrtého ročníku gymnázia ve středních Čechách

„Pro mě je lepší vykání. Nevím, jak to přesně odůvodnit, ale když nám učitelé tykají, přijde mi to takové zvláštní. Ve škole nám většina učitelů vyká, až na několik výjimek.” – studentka druhého ročníku střední pedagogické školy

„Jednoznačně preferuji tykání. I z vlastní zkušenosti jsou učitelé, kteří nám tykají, víc v pohodě. Na naší škole většina učitelů žákům vyká.” – student prvního ročníku středního odborného učiliště v Pardubickém kraji

„Mám zažité obojí (jeden učitel nám říká i ‚kolegové‘), ale spíš mně osobně vyhovuje vykání, protože nás ten učitel považuje už za uvědomělého člověka a ne nějaké dítě, kterýmu bys měl říct ‚čau‘. Je to takové formálnější.” – studentka třetího ročníku oboru grafika na střední umělecké škole

„Upřednostňuju tykání, vykání mi přijde zvláštní. Z učitelů nám nikdo nevyká.” – student druhého ročníku oboru informační technologie na střední odborné škole v Pardubickém kraji