Studenti a učitelé v devíti českých městech protestovali proti tristnímu stavu společenskovědních fakult. V rámci akce Hodina pravdy upozornili na význam společenských věd a nedostatečnou podporu ze strany státu i mateřských univerzit. V Praze se uskutečnil pochod k soše T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí.
Na řadě fakult Univerzity Karlovy panovala napjatá nálada. V úterý se totiž probírala témata, která byla dlouhá léta pohřbena pod univerzitními budovami. Hodina pravdy tyto skutečnosti odkryla a otázku stavu společenskovědních fakult otevřela společné debatě. Studenti, akademici a univerzitní pracovníci tak měli možnost seznámit se ve formě přednášek a debat s aktuální situací škol ale také s obory, jejichž existence je v ohrožení.
Jedním z takových oborů je archeologie, které kvůli zastaralému koeficientu ekonomické náročnosti chybí finance na potřebnou techniku a výjezdy. „Chtěli bychom dlouhodobý školní výzkum, jako má každá jiná univerzita, která archeologii učí. Velkou důvěru v to ale nemám,“ říká vedoucí Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy Ladislav Stančo.
Že společenskovědním fakultám chybí peníze se ví už dlouho, s rostoucí inflací se ale debata ohledně absurdně nízkého platu akademiků a univerzitních pracovníků dostala na povrch. V otřesných podmínkách musí následně pracovníci své akademické působení doplnit o další úvazek či z instituce odejít. A společně s nimi opouštějí fakulty i jejich kvalita a důstojnost.
Otázkou, jak se některé vysoké školy do této situace dostaly, se v panelové diskuzi zabývali zástupci fakult i doktorandů. Podle Jakuba Jirsy z Ústavu filosofie a religionistiky je na nynější situaci nejhorší míra, do jaké je Univerzita Karlova roztříštěna: „Pokud má společenství nějaké cíle, je potřeba jednoty toho společenství.“ Nerovnoměrné financování je podle něho nutné vnímat ne jako problém fakult, ale celé univerzity, která finanční podporu jednotlivých fakult spravuje.
Bez peněz nejsou obory ani univerzita
Podfinancování se ale netýká pouze archeologie. Na pražské Filozofické fakultě bojuje s nedostatkem učitelů i katedra sociální práce. „Potřebnost sociální práce se musela obhajovat před třiceti lety a dnes se posouváme zpátky,“ říká studentka Marie Mojzešová. Mimo chybějící akademiky kritizovala i neschopnost fakultního vedení otevřeně se studenty o stavu katedry mluvit.
U nedostatku akademiků nicméně problém nekončí. Někteří učitelé, kteří se rozhodli na fakultě setrvat, pracují za mzdu, která nedosahuje ani pražského průměru. Jednou z osob v této složité situaci je i Sandra Vlainić. Ta sice odchod zatím nezvažuje, za šestnáct let jejího působení na Katedře balkanistiky se však její příjem nezvýšil ani o korunu. Vedle úvazku na fakultě tak pracuje jako překladatelka a lektorka.
Ohroženou skupinou v rámci univerzity jsou i doktorandi a doktorandky. Jejich měsíční plat dnes dosahuje stanoveného minima 10 500 korun. Podle doktorandky aplikované lingvistiky Petry Slížkové se v mnoha případech dostávají lidé do začarovaného kruhu, kdy je nízký příjem nutí studium donekonečna prodlužovat. Nadějí by do jisté míry mohla být novela zákona. Ta příjem doktorandů a doktorandek zvyšuje, změna by se ale týkala pouze jednotlivců, kteří do studia teprve nastupují.
Jsme v tom společně
Studentů archeologie a sociální práce se nedostatek financí přímo dotkl, pro jiné je však aktuální stav novým tématem. Právě obeznámení studentů se situací je jedním z cílů Hodiny pravdy. Podle organizátora akce na Filozofické fakultě v Olomouci Františka Kratochvíla je zásadní studenty a studentské spolky „probrat“ ke společné angažovanosti. Na otázku, jestli by neměl být protest radikálnější, však odpověděl negativně: „Musí se to nabalovat pomalu a organicky. Musíte mít mnoho lidí, kteří tomu věří. Žádný boj nevyhraje nikdo sám.“
Duch soudržnosti byl v den protestů očividný. Na náměstí Jana Palacha zřídili studenti informační stánky, v rámci kterých vzdělávali návštěvníky o důležitosti jejich oborů. Obdobná akce se konala i v předcházejících dnech, kdy pod iniciativou Máme smysl sepisovali studenti dopisy o potřebnosti a využitelnosti humanitních věd.
Kde se ale spolupráce studentů a pracovníků projevila nejvíce, byl krizový štáb, který pražskou akci připravoval. Student a člen vedoucí skupiny Martin Kodada se do organizace zapojil z respektu k učitelům. „Je silné si uvědomit, že vyučující není jen stroj, ale skutečný člověk, který má rodinu a stejné strasti jako já.“ Do krizového štábu se zapojily i odbory. Ty budou podle učitele a odboráře Ondřeje Slačálka hrát důležitou roli ve chvíli, kdy se protesty změní ve stávku. „Cílem této akce ale je, aby žádná stávka nebyla,“ říká.
Polyglot, filozof i historik Masaryk
Vygradování protestního dne ve formě pochodu na Hradčanské náměstí ovládli dva dobře známé a přitom přesné symboly. Společně s Filozofickou fakultou se studenti a pracovníci z Právnické, Evangelické teologické a Pedagogické fakulty a fakulty Humanitních studií vydali do svahu Nerudovy ulice s obrovským kamenem v čele. Stejně jako pro Sisyfa může být i pro studenty a pracovníky cesta za zlepšením namáhavá, ale nakonec bezvýsledná.
Ztělesnění významu humanitních a společenských věd můžeme nakonec podle organizátora Ondřeje Švece hledat u T. G. Masaryka: „Jeho osobnost koncentruje pestrost a provázanost oborů, které mi reprezentujeme, a jejichž rozvíjení se chceme věnovat.“ Masaryk tak i dnes zůstává symbolem myšlenky, že společenskovědní obory jsou základním kamenem správné a rozvinuté společnosti.
Jsem toho názoru, že od dob profesora (a pozdějšího presidenta) Masaryka prodělala naprostá většina humanitních oborů totální morální i věcný úpadek: Jako se ve starověku říkalo, že je filosofie „ancilla theologie“ (tedy služka teologie), dnes bych tu teologii nahradil ideologií, pochopitelně vládnoucí (ono je to skoro to samé), a tu služku zase drsnějším výrazem „lupa“ (latiny neznalí si najdou termín „lupanarium“, třeba na Wikipedii).
Protože to souvisí s tím, co učím, tak jeden roztomilý příklad: Existuje termoluminiscenční efekt (krystaly některých látek nabírají energii z ionizujícího záření a po zahřátí na kritickou teplotu vydají záblesk, u něhož kvantum světelné energie, dobře změřitelné, je v přímé úměře energii nabran z toho ionizujícího záření, tedy dávce). Krystaly těchto vlastností se používají na drobné dozimetry, třeba pro pracovníky, kteří pod kontrolou rentgenu zavádějí pacientům s čerstvým infarktem do koronárních tepen stenty (a nějakou dávku dostanou na ruce, takže nosí prstýnkové dozimetry). Nicméně krystaly stejných vlastností jsou v běžné keramice, která se „vynuluje“ buď při vypálení, nebo při velkém požáru objektu, v němž byla nalezena. Naivní fyzikové zajásali: ,Teď budou moci archeologové absolutně datovat keramiku (na základě záření z pozadí, které absorbovala), ti nám budou vděční.‘ No, jásot se nekonal, protože by se musela předatovat spousta nálezů (i např. keramiku z Glozelu, ještě ve Sklenářových ‚Slepých uličkách archeologie‘ autoritativně prohlašovanou za novodobé padělky, bylo nutno přehodnotit na pravou, starověkou), takže archeologové strčili hlavy do písku a nehodlají si nechat kazit své skvělé závěry nějakou exaktní fyzikou.
A např. nálezy na „battlefieldu“ u mostu přes řeku Tollense rovněž nejsou v souladu s tím, co hlásají historikové. A také na ně nebylo adekvátním způsobem reagováno (čas na to už uplynul).
V kruzích přírodovědných, biomedicínských i technických jsou tyto a podobné kauzy známy a věrohodnosti to humanitním oborům nepřidává. Bohužel. Je otázka, zda se dají humanitní obory vrátit do dob TGM (v evoluční biologii něco podobného není možné a v technice v podstatě taky), nebo zda získají tyto obory věrohodnost jinou cestou, opravdu nevím jakou, nebo zda odejdou za dinosaury a trilobity (nebo za starověkými a dnes již mrtvými kulty).
Bohužel, většině lidí, kteří platí daně, tyto obory smysl nedávají. Mohou si za to (aktivitami svých představitelů, od studentů po profesory, samy.
Vážený pane Šimůnku,
velice si vážím vaší zpětné vazby. Bohužel se ale s vaším názorem, že negativní postavení humanitních věd pochází ze strany profesorů a studentů, nemohu ztotožnit.
Ano, každá instituce má své světlé i temné stránky včetně představitelů, které je navenek reprezentují. Jsem však názoru, že obzvlášť v posledních letech, kdy si naše země prošla těžkými časy, se osobnosti z řad humanitních oborů (politologie, sociologie, ale třeba i pedagogiky a areálových studií) prokázaly jako schopní znalci, kteří dokázali korigovat českou společnost a posouvat celou zemi dopředu.
Já vidím problém jinde, a to v obecném úpadku veřejného mínění ohledně humanitních věd. Dnes lidé tyto obory odsuzují s představou, že společenskovědní fakulty plodí sice intelektuální, ale nepoužité jedince, u kterých je možnost uplatnění se ve společnosti a na trhu práce minimální. Přitom se ale tito lidé mohou po studiu věnovat profesím, které jsou podle mého názoru obecně považovány za důležité. Student arabistiky se může stát diplomatem a rozšiřovat české mezinárodní vazby, student sociální práce je zase kvalifikovaný poskytovat služby těm, kteří je potřebují. Tohle vše ví jak studenti, tak jejich profesoři. Nyní je zásadní tuto skutečnost představit celé společnosti.
V čem s Vámi ale částečně souhlasím je neschopnost této sebeprezentace dosáhnout. Bohužel se ale nejedná o jednoduchou záležitost, naopak. Jak jsme si již mohli několikrát dokázat, přechovat společnost v jejich názorech je náročný a dlouhodobý proces a jeden protest nestačí. Co je ale důležité je to, že tato cesta za změnou začala.
Vážená autorko, děkuji za reakci. Jsem ale přesvědčen, že humanitní obory si za negativní hodnocení ze strany exaktních oborů mohou do značné míry samy. Je také třeba si uvědomit i to, že původně byla filosofie jakási supervěda o všem (Platon, Aristoteles), z níž se však smysl dávající obory postupně vymaňovaly, až zbyl v podstatě prakticky nepoužitelný odpad. Není to čerstvá záležitost, naprosto stejně byly tyto obory hodnoceny i studenty exaktních oborů za dob mých studií, vč. toho, že co se na filosofii studovalo jako extra obory, měli ostatní studenti jako povinný ,marxák‘ a zvládali to levou zadní.
Pokud jsou schopni vyučující a absolventi těchto oborů dělat nějakou smysluplnou činnost (příklady uvádíte, ale jistě by se toho našlo mnohem víc), tak si mohou různými cestami dopomoci k financím a nemusejí plakat nad podfinancováním. Spousta vyučujících na LF má částečný pedagogický a částečný klinický úvazek a žije z toho druhého. Existují expertízní činnosti, granty pro laboratorní obory a mnoho dalších zdrojů. A mnoho těchto aktivit je nastaveno tak, že přináší peníze i ALMA MATER. Řada studentů exaktních oborů po absolvování Bc stupně může vykonávat placené odborné aktivity (mnozí pak některé z nich přechroustávají na Mgr diplomové práce či práce PhD.).
Jistěže existují humanitní obory, jejichž studenti / absolventi žádnou smysluplnou, tj. komerčně využitelnou, činnost nevykonávají a vykonávat nemohou, ale je otázka, zda právě zde nedojde k onomu ,oddělení zrn od plev‘ ekonomickým zánikem takovýchto oborů.