Jednou za čas přivede americká distribuční společnost Neflix na trh dílo, které se skutečně podaří. A seriál Russian Doll je právě jedním z těch skutečně povedených. Přesto, že nepřichází s ničím převratně novým, donutí diváka se zamyslet a není těžké si ho zamilovat.

Hrdinkou osmidílného seriálu je šestatřicetiletá Nadia, která zjišťuje, že je ve vlastním životě tak trochu ztracená. Přestože má stálé zaměstnání, vlastní byt a spoustu přátel, v jejím světě něco podstatného chybí. Právě v den jejích narozenin, zrovna když hledá svého kocoura, ji nešťastnou náhodou srazí taxi a Nadia je na místě mrtvá. Následně se ale opět probouzí v koupelně na vlastní oslavě, které se už jednou účastnila a celý cen prožívá znovu, dokud večer zas neumírá. Nadia se nedobrovolně ocitá uvězněná v surrealistické časové smyčce, kde se nemůže spolehnout na nikoho jiného než sama na sebe. Tedy alespoň do okamžiku, kdy zjistí, že ztracená v nekonečném cyklu není sama. Společnost ji začne dělat mladík Alan, oba se pokouší vyhrát boj nejen s časem, ale i s démony z vlastní minulosti.

Samotný námět – tedy motiv časové smyčky –, není příliš originální, přišla s ním již komedie Na Hromnice o den více s Billem Murraym v hlavní roli, dále například německý film Lola běží o život nebo americký Na hraně zítřka. Přesto děj funguje do posledních detailů a neobsahuje téměř žádná hluchá místa. Hodně seriálu pomáhá i minutáž. Díly jsou totiž celkem krátké, jeden má něco okolo 25 minut. Příběh se tak nevleče, všechny zvraty přichází v ty správné momenty, navíc nic není tak, jak se zprvu zdá (o tom konečně svědčí i název seriálu) a divák prakticky nemá šanci se začít nudit.

V hlavní roli absolutně exceluje Natasha Lyonne (můžete jí znát například z Orange is the new black), která první část seriálu táhne sama a která se dokonce podílela na scénáři i režii. Díky ní je protagonistka sympatická, vtipná a poměrně realistická. Přibližně v polovině děje se na scéně objeví druhá postava – Alan, kterého ztvárnil Charlie Barnett (Muži v černém 3, Chicago fire). Jeho postava působí přirozeně, úspěšně plní roli dokonalého kontrastu k Nadie. Ona vidí v nekončícím cyklu umírání a probouzení spíše prokletí, ze kterého se snaží osvobodit, on ho vnímá jako příležitost prožít svůj jediný den konečně správně. Zajímavým prvkem je i hudba (která se, jak jinak, v průběhu celého příběhu neustále opakuje), jako úvodní píseň tvůrci zvolili skladbu „Gotta get up“ od Harryho Nilssona, která rutinně označuje každý nový začátek Nadiina dne.

Nakonec je seriál pro svou délku, kvalitu a herecké obsazení příjemným oddechem, který rozhodně stojí za zhlédnutí.

Russian doll

USA, 2019

Zdroj náhledového obrázku: forbes.com