Maturanti to letos ze známých důvodů nemají vůbec jednoduché. Proto jim chceme pomoct, konkrétně těm, kteří si i přes ministerskou úlevu zvolili ústní zkoušku z českého jazyka. Je tu první tahák: Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goetha.

Goethe byl teprve mladým právníkem, když vydal svou druhou knížku Utrpení mladého Werthera. Milostný preromantický román ve formě dopisů popisuje příběh mladého umělce, jenž poté, co se přestěhuje do městečka Waldheim, pozná úředníka Alberta. Zanedlouho se z nich stanou přátele. Werther se však zakouká do Lotty, která se má za Alberta provdat.

Albert jako přepracovaný úředník nemůže Lottu „hlídat“, zatímco Werther je umělec na volné noze a s Lottou tak může trávit celé dny. Albert začíná žárlit, ale jeho slušná povaha mu nedovolí, aby Wertherovi styk s Lottou vyčetl. Werther neunese, že mu Lotta nepatří, a z městečka odjede, aby začal pracovat na velvyslanectví. Přestože zde potká dívku, která mu Lottu připomíná, tak si s ní stále dopisuje a do Waldheimu se vrací, aby ji vyznal lásku. Lotta Werthera také miluje, ale zůstává věrná svému manželovi.

Werther odchází domů, napíše dlouhý dopis Lottě a pošle k Albertovi sluhu s prosbou o vypůjčení dvou zbraní, které, dle svého tvrzení, má na cestu, jež hodlá vykonat. I když Lotta tuší neštěstí, tak je, postrkována Albertem, sluhovi předá. Werther se o půlnoci téhož dne těžce zraní střelou z pistole. Před polednem Werther umírá. Je pohřben u dvou lip, v místě, které si sám určil.

Osudový ples

Goethe prý Werthera napsal za pouhé čtyři dny v březnu roku 1774, které později označil za osobní terapii. Námět k románu dostal při pobytu v pruském Wetzlaru, kde pracoval jako praktikant u říšského soudu.

Ve Wetzlaru potkal Christiana Kestnera a Charlottu Buff, která se později stala předlohou pro Lottu. Potkal ji na plese, kam se snoubenec Kestner dostavil z pracovních důvodů později a Goethe tak nabyl mínění, že Charlotta je svobodná dívka. Poté ji začal navštěvovat. Kestner, v románu Albert, se později k Goethovi vyjadřuje: „Potom co a jakmile dokončím svoji práci, jdu ke svému děvčeti a najdu zde dr. Goetha […]. Miluje ji, a jakkoli je veskrze filosof a mně nakloněn, přesto mě nevidí rád přicházet, abych se se svým děvčetem potěšil. A já, jakkoli jsem mu veskrze nakloněn, přece jen také nevidím rád, že by měl u mé dívky pobývat sám a bavit ji“.

Goethe opouští Wetzlar poté, co se Charlotta Kestnerovi svěří, že ji Goethe políbil.

Kniha slaboduchých

Kniha vyvolala světový ohlas a ještě do konce 18. století byla přeložena do patnácti jazyků. Pro tehdejší literární tvorbu byla nezvyklá smrt hlavního hrdiny, jíž Goethův román končí. Sebevražda pro církev znamenala totéž jako zabít někoho jiného, šlo tedy o porušení biblického desatera. V některých pruských regionech byl tak „Werther“ na seznamu zakázaných knih.

Lipský radní dokonce stanovil na doporučení teologické fakulty pokutu deset tolarů pro lidi, kteří budou knihu prodávat. Knihu označil jako návod na sebevraždu a nebezpečné dílo pro slaboduché a zženštilé osoby, v nichž může vyvolávat touhu po sebevraždě. Zákaz nošení Wertherova oděvu platilo až do roku 1825, tedy půl století poté, co román vyšel.

Tyto zákazy byly vydány také na základě růstu počtu sebevražd. Román motivoval nešťastně zamilované ke skoncování se životem. Sám Goethe prý blízko svého letního sídla našel na břehu řeky mrtvou dívku, která v ruce držela jeho román. Zanechat namístě činu i Goethův román nebylo výjimkou, sebevrahové tím chtěli dát najevo svoji motivaci. Kvůli sebevraždám tak Goethe byl nucen knihu poupravit.

Rebelská modř

Mezi mladými si ale román našel spoustu oblíbenců, kteří v textu neviděli jen návod na sebevraždu. Z Werthera se stala kultovní osoba. Mladí lidé se oblékali jako Werther, tzn. nosili modrý frak, žlutou vestu a kalhoty, kulatý plstěný klobouk a nenapudrované vlasy. Sám autor prý v takovém kostýmu chodil. Zanedlouho se objevil parfém Wertherova toaletní voda. I většina sebevrahů, kteří podlehli werther-efektu, se oblékala jako jejich hrdina. Mnozí z nadšenců neváhali podniknout do Wetzlaru „pouť“, aby se mohli podívat na Lottin dům, ze kterého je od roku 1922 muzeum.

Goethe díky Werthrovi stanul na výsluní německé soudobé literatury. Dílo si oblíbil sám Napoleon, který Goetha ocenil Řádem čestné legie. Román ale dokázal vyvolat tolik pobouření a sebevražd, že se Goethe na konci svého života, přestože originál upravil, od Werthera distancoval.

Johann Wolfgang von Goethe

• 1749* Frankfurt nad Mohanem až †1832 Výmar
• preromantismus, literární hnutí Sturm und Drang, německý národní spisovatel
• na přání svého otce studoval práva
• cestoval po Itálii
• přátelil se s básníkem Fridrichem Schillerem