V minulých dílech Mediální gramotnosti jsme se zaměřili na naše státní a soukromá média a představili jsme si jejich pozici na trhu. Nyní se zaměříme na způsob, kterým je financována veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas, což je koncesionářský poplatek.

Koncesionářský poplatek je pravidelná povinná platba za každou domácnost, která má televizní přijímač (rádiopřijímač v případě rozhlasu). Tento poplatek činí 45 Kč za rozhlas a 135 Kč za televizi. V základu je tento poplatek povinný a až po podepsání čestného prohlášení, že nevlastníte televizní či radiový přijímač, jste od poplatku odproštěni. V případě, že toto prohlášení bude nepravdivé, hrozí vám pokuta 5 000 Kč za radiopřijímač a 10 000 Kč za televizor.

Koncesionářský poplatek se neplatí jen v ČR, ale ve všech zemích, které mají veřejnoprávní televize. Například tedy ve Velké Británii či ve Švédsku. Naopak třeba v USA nic takového neexistuje. Výše poplatků se také často liší, většinou se vyměřuje podle kupní síly jednotlivých zemí. Česko patří mezi levnější země s cenou 80 eur za rok.

Někteří lidé jsou od placení koncesionářského poplatku osvobozeni – například ti, kteří vlastní dvě domácnosti, z čehož jednu krátkodobě (max jeden měsíc) pronajímají, nebo ji využívají pro rekreaci. Dále pak třeba nevidomí a neslyšící. Pro Českou televizi a Český rozhlas se jedná o hlavní příjem z hlediska zdrojů. Na druhou stranu mají omezené vysílání reklamy, a musí být vyváženi z hlediska poskytovaného obsahu.