Na tenisovém turnaji v americké Cincinnati se během tiskové konference odehrála událost, která otřásla mediálně-sportovním světem. Jedna z soutěžících, Naomi Ósakaová, se rozbrečela po výtce novináře, že s médii komunikuje, pouze když se jí to hodí.

Z konference následně odešla, aby se po chvilce vrátila a odpověděla na otázky novinářů. Japonská tenistka Ósakaová již v minulosti oznámila, že trpí depresemi a s novináři se tudíž vůbec nebude bavit. Její agent Stuart Duguid následně ve zprávě pro agenturu Reuters kritizoval přístup novináře. Jeho chování označil za šikanu a za příčinu špatných vztahů s médii.

Legitimní výtka, nebo nepřiměřený útok?

Nabízí se otázka, nakolik byla stížnost novináře oprávněna a nakolik byla pouhým zásahem do soukromí jednotlivce. Na jednu stranu má každá lidská bytost právo na jistou anonymitu. Nikdo by neměl strkat nos do soukromých záležitostí, ať to jsou záležitosti rodinné nebo čistě osobní (náboženské vyznání, politické přesvědčení či sexuální orientace). 

Na stranu druhou, veřejně známé osobnosti musejí vždy počítat s tím, že se o ně budou média zajímat. Existuje jakýsi veřejný zájem na tom, aby veřejně aktivní a mediálně známí lidé byli občas „švihnutí přes prsty“, když se dopustí nějaké nekalosti. Přeci jen, tyto osobnosti mají veliký vliv na společnost. V dobrém, i ve zlém. Kdo jiný, než novináři, by měl vykonávat tuto činnost?

Mediální zápisník je nový seriál Studentských listů. Každý druhý čtvrtek v ní rozebereme jedno téma z oblasti médií do hloubky a s kontextem a přineseme i další krátké novinky z mediální scény.