Proč je Bulharsko v oblasti svobody médií nejhorší zemí Evropské unie? Jak fungují nezávislá média v zemi, kde kritičtí novináři čelí dehonestačním kampaním i fyzickému násilí? A jaký měla politizace bulharských médií vliv na výsledky zdejších nedávných parlamentních voleb? Nejen o tom jsme v pilotním dílu Mediálního zápisníku mluvili s Ondřejem Čížkem, politologem specializujícím se na média a mezinárodní politiku, který se děním v Bulharsku dlouhodobě zabývá.
Podle indexu nevládní organizace Reportéři bez hranic je Bulharsko na poli svobody tisku nejhorší v EU, špatná je jeho pozice i v celosvětovém měřítku. Evropský parlament pak loni na podzim schválil rezoluci, v níž mimo jiné upozornil na „snížení respektu k principu nezávislosti médií” v zemi. Je situace na bulharské mediální scéně skutečně tak špatná?
Myslím si, že žebříčky Reportérů bez hranic více méně korelují s tím, jaká situace na poli médií v Bulharsku panuje. I když se na to podíváme v kontextu Evropské unie, Bulharsko je ve svobodě médií na úrovni států, které jsou autoritativními či hybridními režimy nebo rozpadlými státy. Situace se rapidně zhoršuje hlavně v posledních letech.
Čím to je, že země ukotvená v západních strukturách je na tom v oblasti mediální plurality takto špatně?
Souvisí to s oligarchickými strukturami, které bulharský stát pohltily, mají vliv na politiku a ekonomiku a výrazně zasahují i do médií. Ty znemožňují mediální pluralitu jako takovou. Výrazně to souvisí s demokratickým přechodem v 90. letech. Ty nejbohatší a nejvlivnější skupiny v zemi si privatizací zajistily výsostné postavení jak v ekonomice, tak právě i na poli médií.
Často jde o bývalé komunistické kádry, kteří velmi rychle našli své místo v rámci nových pořádků. Kapitál těchto lidí navíc rozšiřují i evropské dotace, na které jsou napojení. Ten problém je zakořeněný hluboko v systému tak, jak je nastavený. Oligarchické struktury lze velmi těžko rozbít, protože velká část bulharských politických elit je jejich přímou součástí, nebo s nimi spolupracuje.
I v Česku vlastní většinu hlavních médií oligarchové. V čem je situace v Bulharsku o tolik horší?
V Česku máme přece jenom fungující nezávislá veřejnoprávní média, což v Bulharsku není, tamní veřejnoprávní média jsou podobně zpolitizovaná jako v Polsku nebo Maďarsku. Co se týče soukromých médií, i přes oligarchické vlastnictví je česká mediální krajina poměrně členitá. V Bulharsku vlastní 80 procent tištěných médií jedna osoba, vlivný podnikatel, politik a mediální magnát Deljan Pevski. V Česku stále existují i nezávislá média, v Bulharsku se naproti tomu kritická žurnalistika přesunula zejména na menší weby řízené ze zahraničí. V neposlední řadě, bulharští novináři často čelí i fyzickému násilí, to v Česku prakticky neznáme.
Veřejnoprávní rozhlas nejposlouchanějším
Nová data výzkumu Radioprojekt potvrdila vzrůstající podíl veřejnoprávního rozhlasu. S 915 tisíci posluchači denně svou vedoucí pozici obhájil vlajková stanice Českého rozhlasu Radiožurnál. Ten už dříve předstihl komerční rádio Impuls, které patří do svěřeneckých fondů premiéra Andreje Babiše a které má 778 tisíc posluchačů denně. V žebříčku následovaly komerční stanice Evropa 2 (644 tisíc posluchačů denně), Rádio Blaník (622 tisíc) a Frekvence 1 (499 tisíc). Stanicím na prvních pěti příčkách poslechovost klesala, naopak stoupla u vedlejších stanic veřejnoprávního České rozhlasu. Více lidí si v uplynulých dvou čtvrtletích zapínalo rodinnou stanici ČRo Dvojka, kulturní stanici ČRo Vltava i zpravodajsko-publicistický ČRo Plus. Razantně rostla také veřejnoprávní stanice pro mladé Radio Wave a o čtvrtinu poslechovost vzrostla hudebním digitálním stanicím Českého rozhlasu Jazz a D-dur. Dařilo se i regionálním stanicím Českého rozhlasu, především na Brněnsku, Ostravsku a v jižních Čechách. Obecně má veřejnoprávní rozhlas podíl na trhu 27 %, což je růst o tři procentní body. Celkově poslechovost rádií klesala, na což má zřejmě vliv především pandemie koronaviru.
Zmínil jste, že bulharskou mediální scénu ovládá ovládá oligarcha Deljan Pevski. O koho jde?
Formálně byl až do letošních parlamentních voleb poslanec za stranu turecké menšiny DPS. Je to člověk, o kterém politici mluví v náznacích. Nikdo se k němu nechce hlásit, protože jde o vysoce kontroverzní osobu, ale přesto je velmi vlivný. Jeho vliv není na první pohled úplně jasně patrný, je to jakási zákulisní postava bulharské politiky i mediálního prostředí. Jeho prominentní postavení trvá už od počátku demokratického přechodu v zemi. Je to podnikatel, který skoupil všechna hlavní tištěná média a vlastní i jednu televizní stanici.
V letošních parlamentních volbách v Bulharsku už Deljan Pevski neobhajoval svůj poslanecký mandát, před volbami navíc prodal část svých médií. Zlepší se tím situace v bulharských médiích?
Nemám pocit, že by to mohlo situaci nějak výrazně zlepšit. Naopak, ve zmiňovaném nedávném žebříčku Reportérů bez hranic si Bulharsko od loňska ještě o jednu příčku pohoršilo.
Mimochodem, na bulharské mediální scéně svou roli hrál i český dnes již zesnulý miliardář Petr Kellner, respektive jeho skupina PPF.
PPF koupila v roce 2019 bulharskou televizi BTV, už dříve se neúspěšně snažila o koupi tamní TV Nova (tu bulharský antimonopolní úřad přiklepl domácímu oligarchovi Kirilu Domušjevovi, spekulovalo se, že v rozhodnutí hrála roli míra loajality podnikatelů k politické moci v Bulharsku, pozn. red.). Ta koupě rezonovala z počátku, teď o nějakých změnách uvnitř televize po akvizici nemáme informace. Na rozdíl třeba od Slovinska, kde Kellnerova PPF v jednom balíku koupila i tamní televizi Pop TV a její zpravodajství ihned najelo na pravicově-populistický a konzervativní proud, který zastupuje vládní strana premiéra Janeze Janši. Je samozřejmě otázkou, jak teď vše bude po smrti Petra Kellnera.
Konec reality show s fiktivními teroristy v Iráku. Zakázal je tamní televizní regulátor
Irácký televizní regulátor po vlně diváckých stížnostní zakázal vysílání reality show Tanab Raslán televize Asia TV. Pořad, který běžel v rámci speciálního vysílání během muslimského postního měsíce ramadánu, spočíval ve hraných teroristických útocích. Místní celebrity byly pozvány pod záminkou charitativní akce, následovala však zinscenovaná přepadení teroristy, při kterých herci používali makety zbraní a falešné trhaviny i sebevražedné vesty. Zúčastnění byli následně „osvobozeni“ bezpečnostními složkami, vše zachycovaly skryté kamery. Pořad vzbudil ostrou vlnu kritiky a veřejného pohoršení, u některých diváků vyvolal vzpomínky na dobu, kdy byla část země ovládána Islámským státem. O záležitosti informovala agentura AP.
Jak fungují v Bulharsku veřejnoprávní média? Dosahuje jejich kvalita a nezávislost podobných standardů, na jaké jsme zvyklí třeba v Česku?
V první řadě nejsou bulharská veřejnoprávní média na rozdíl od Česka financována z koncesionářských poplatků, fungují na základě přídělů ze státního rozpočtu. Bulharské ministerstvo financí má nad veřejnoprávními médii kontrolu v rámci rozpočtových mechanismů. Vedení státní televize se právě tou závislostí na vládě ani příliš netají. Je to podobný scénář, jaký známe například z Polska nebo Maďarska.
Mechanismy nastavené uvnitř veřejnoprávních médií v Bulharsku nutí novináře k servilním postojům a k tomu, aby šli na ruku vládním politikům. Můžu zmínit nedávný případ ze státního rozhlasu, kdy jedna moderátorka dávala nepříjemné otázky jednomu z poslanců vládní strany GERB ohledně skandálu se zneužíváním evropských dotací. Druhý den dostala nečekaně vyhazov. Další rovina problému je pak u veřejnoprávních tiskových agentur, k jejichž informacím mají ztížený přístup nezávislá a kritická média.
V Česku se investigativě věnují i nejčtenější média, jejich zjištění mají často vliv na politickou situaci. Má podobný vliv investigativní novinařina i v Bulharsku?
Dá se říci, že význam investigativní žurnalistiky v zemi v poslední době roste. A to od doby na přelomu let 2019 a 2020, kdy byl do funkce generálního prokurátora jmenován vysoce kontroverzní Ivan Gešev, což vyústilo v rozsáhlé demonstrace v průběhu loňského roku. Investigativní média se stala velmi čtenými, protože o politických kauzách informovala.
Asi nejvýrazněji se význam bulharských investigativních médií potvrdil v loňské kauze fotografie s premiérem Bojko Borisovem, spícím na posteli s pistolí na nočním stolku a bankovkami v hodnotě pravděpodobně několika desítek tisíc euro. Premiér tvrdil, že fotografie je podvrh a že jde o štvavou kampaň proti němu. Investigativní média fotku ale podrobila technické expertíze a její pravost potvrdila.
Například známý investigativní web Bivol, který vychází i v anglické verzi, dělá obsahově velmi kvalitativní analytické články, které mají v rámci Bulharska poměrně velký dosah. Kritická média se potom přesunula i na sociální sítě, jako je YouTube. Zmíněná moderátorka z bulharského rozhlasu, která byla kvůli kritickým názorům odejita, si zřídila youtubový účet, kam nahrává videa, v nichž vládu kritizuje.
Sociální sítě tedy začínají v Bulharsku kvůli získávání kritických informací hrát zásadnější roli?
Zajímavé bylo, že Slavi Trifanov, lídr úspěšného protikorupčního a populistického uskupení Demokratické Bulharsko, před nedávnými volbami vůbec nedával rozhovory do médií, ale působil pouze přes sociální sítě. Na sociální sítě se dnes právě lidé nespokojení s vládou přesunuli. Sociální média v zemi tvoří alternativu k oficiálním, většinou provládním médiím.
Novináři studentského média kontra ruský režim
14. dubna ráno provedli ruští policisté razii v redakci moskevského studentského časopisu Doxa a v bytech jeho čtyř zeměstnanců a jejich rodin. Domovní prohlídky se uskutečnily na základě lednového videa, v němž zmínění redaktoři vyzývali mladé lidi k účasti na demonstracích proti uvěznění opozičního předáka Alexeje Navalného. Čtyřem členům redakce, šéfredaktorovi Armenu Aramjanovi a redaktorům Alle Gutnikove, Vladimiru Metelkinovi a Natalii Tyškevič nyní hrozí tříleté vězení kvůli nabádání nezletilých k nelegálním aktivitám. Soud rozhodl o umístění dotyčných do domácího vězení a zakázal jim používat internet a komunikovat s kýmkoliv jiným než s rodinou a právníky. Postupu ruských úřadů se dostalo kritiky z domova i ze zahraničí. „Úřady od pomalého dušení médií neloajálních Kremlu prostřednictvím ekonomického sankcionování nebo nucení jejich vlastníků k autocenzuře přešly k fatálnímu útoku na novináře,“ uvedla k případu Natalia Zviagina, ředitelka moskevské kanceláře organizace Amnesty International.
Právě investigativní novináři v Bulharsku často čelí násilí. V roce 2018 byla zavražděna televizní reportérka Viktoria Marinova, s násilím se někteří žurnalisté setkali i loni. Dá se říci, že být kritickým novinářem je v Bulharsku nebezpečné povolání?
Do značné míry se to určitě dá říci. I podle místních novinářů, které jsem měl možnost v rámci své stáže v Bulharsku vyslechnout. Právě zmíněný vydavatel investigativního webu Bivol bývá běžně napadán. Dnes kvůli bezpečnosti v podstatě žije v anonymitě a web vydává ze zahraničí. Vyhozené kritické reportérce bulharského rozhlasu zase během její kariéry například několikrát neznámí útočníci zapálili auto. Ze strany lidí nakloněných vládě nicméně často zaznívá argumentace, že ty útoky na novináře s jejich prací nesouvisí a jsou dílem náhody. Osobně si ale myslím, že ty příklady násilí vůči žurnalistům mluví samy za sebe.
Promluvila politizace bulharské mediální scény nějak do výsledků letošních klíčových parlamentních voleb? Byla tématem?
Tématem letošních voleb byly zejména vládní skandály jako takové. Mediální pluralita ale asi výrazným tématem nebyla, i když snaha z ní téma udělat byla. Nezisková organizace Reportéři bez hranic měla s nyní již dosluhujícím premiérem Bojko Borisovem před volbami několik schůzek, a řešili tam právě i mediální pluralitu a to, co by měla bulharská vláda v rámci svého mandátu přijmout, aby se situace zlepšila.
Reportéři bez hranic chtěli ustanovit nezávislou národní mediální komisi a ze situace médií udělat hlavní téma volební kampaně. Z premiérovy strany to ale úplně vyšumělo. Z jeho strany byly schůzky zřejmě jenom symbolický krok, aby si vylepšil vlastní PR, které je pochopitelně velmi špatné. Zároveň, nyní budou v Bulharsku vypsány nové volby, protože ty současné skončily patem a žádnému z politických proudů v parlamentu se nepodařilo sestavit většinu. Uskuteční se pravděpodobně v červenci.
Mediální zápisník je nová rubrika Studentských listů. Každý druhý čtvrtek v ní rozebereme jedno téma z oblasti médií do hloubky a s kontextem a přineseme i další krátké novinky z mediální scény.
