09.10.2019 09:05

Mediální gramotnost – žijeme v době postfaktické?

Georgia Hejduková
fake news na černé tabuli

Falešné zprávy jsou tu s námi již od 16. až 17. století a za tu dobu se pramálo změnily. Snaha vyvolat nečekanou senzaci a kliky, případně snaha manipulovat s veřejným míněním, je kořenem i pro současné falešné zprávy a dezinformace.

V dnešní době jsou však fake news větším problémem než dříve. Proč? Protože v dnešní době se díky sociálním sítím jsou schopny šířit daleko rychleji, účinněji a jsou hůře vyvratitelné. 

Sociální šíření

V dobách, kdy ještě neexistovaly sociální sítě, se fake news šířily daleko pomaleji. Existovala sice šeptanda a nepravdivé informace, nicméně vzhledem k nedostupnosti rychlých informačních sítí se nemohly šířit tak efektivně. Původci fake news tak jen těžko hledali spojence.

Jak je známo z psychologie, tak má-li člověk názor a je v něm osamocen, často o něm dříve nebo později přestává být přesvědčen. Tento psychologický efekti potvrzují mnohé průzkumy, jedná se o základ skupinového myšlení.

Vznik sociálních sítí a internetu svět změnil neuvěřitelným způsobem. Lidé se najednou mohli začít sdružovat do skupin podle různých zájmů, což je samozřejmě výborná věc. Zajímá vás třeba zahradničení? Přes sociální sítě se můžete spojit s člověkem v Kolumbii a diskutovat o nejnovějších tipech zahrádkařů.

Tato mice má ovšem dvě strany – podporuje totiž vznik sociálních bublin. V nich se často šíří nepravdivé informace, zmiňme například odmítače dětského očkování. A zatímco celostátní média se drží etickými kodexy, takové facebookové skupiny dost často nemají kodexy a pravidla vůbec žádné.

Sdílej a až pak přemýšlej

Další nevýhodou sociálních sítí je snadnost šíření zpráv, pomyslené kliknutí na tlačítko sdílet je totiž jednoduší než si informace ověřit. To je zkrátka moc práce a většinu lidí navíc ani nenapadne, že by informace mohla být nepravdivá. Zde opět velmi funguje již dříve zmiňovaná skupinová psychologie – když to přece sdílí někdo jiný, zvláště někdo, koho osobně znám, tak to přece musí být pravda, ne?

Stejným způsobem fungují i řetězové e-maily. Tato elektronická pošta se šíří po e-mailových schránkách zejména seniorů, kteří jsou k dezinformacím náchylnější. Ti si to pak navzájem přeposílají dál a spolu o tom diskutují. Tím se vytváří v podstatě další sociální bublina, v níž se šíří dezinformace, lhostejno, jaká je skutečnost.

Lež se stává součástí společnosti

Prezidentská kampaň amerického prezidenta Donalda Trumpa či kampaň za vystoupení Spojeného království z Evropské unie nám dokázaly, že lži, které zazní ve veřejném prostoru, se těžko vyvracejí. Toto se stává zejména, když tuto lež přednášejí i některé významné politické osobnosti či celostátní média. V Americe nám tak pomalu vzniká téměr slovy bývalé tiskové mluvčí amerického prezidenta Trumpa „alternativní fakta”.

Drama vládne světu

Diváci nebo čtenáři chtějí drama a tom jim často dennodenní nudné a běžné zpravodajství toto nepřináší. Novináři jsou tak nuceni zejména v bulvárních médiích psát o tématech na hranicích věrohodnosti. Tím mám na mysli bulvár či o dezinformační média, fake news jsou totiž dost často psány daleko dramatičtěji, čímž se pro publikum stávají atraktivnější.

Ověřujte si informace i na sociálních sítích

Falešné zprávy jsou dnes prakticky všude – objevují se ve škole, v práci a dokonce někdy i v celostátních médiích či v politických diskuzích. Jedním z řešení můžou být i stránky, které informace se zdroji ověřují, jako například Demagog.cz.

Zajímavé jsou i projekty rozvíjející kritického myšlení. Právě vzdělávání by mohlo být únikem z této pasti. Je ovšem otázkou, zda náš vzdělávací systém má sílu na to, aby nás naučil si informace ověřovat.

Komentáře