4. listopadu v Praze vystoupila americká zpěvačka Melanie Martinez, která je na tour se svým albem Portals, na které fanoušci čekali čtyři roky. Koncert jsem navštívil a mám co sdělit.

Předkoncertní průpovídky

Lístky jsem sehnal ještě čtyři dny před datem koncertu přímo na stání do Sportovní haly Fortuny v pražských Holešovicích. Na místo jsem dorazil v sobotu kolem šesté hodiny odpoledne a fronta se už táhla až za roh. Počkal jsem na kamaráda a šli jsme si vystát své místo.

Zatímco jsem kamaráda zasvěcoval do toho, kdo Melanie Martinez je a vysvětloval mu klasické internetové rozepře nad inspirací a krádeží (nejednomu člověku přišla tato éra Melanie podobná estetice Björk), všimli jsme si, že se utrhla skupinka lidí a mířila přímo ke vchodům. Samo sebou jsme se přidali a přeskočili tak frontu, která jinak vypadala na víc jak hodinu a půl čekání. Ostatně zde přichází moje první „výtka“ a to naprostá nesmyslnost organizace čekajících lidí. Nikoho jsme nepřeskočili „neprávem“, nikdo ani nemrkl a security nás nechalo na pokoji…

Podařilo se nám probojovat do první třetiny stání a začalo další čekání, které už přeskočit nešlo. Když jsem se rozhlížel kolem sebe, došlo mi, jak vtipná je „generační“ obměna fanoušků. Melanie poslouchám už skoro deset let a koncert byl tak trochu „reality check“, že být skalní fanoušek je sice určité privilegium, ale taky to člověku rychle dokáže, že zestárl mrknutím oka. Stát mezi mladými lidmi, z nichž někteří vypadali jako já, když jsem Melanie začal poslouchat, bylo zvláštní.

Předskokanka Upsahl a čas po skoku

Předskokankou byla americká zpěvačka Upsahl, která už jednou s Melanie Martinez na turné byla. Rodačka z Phoenixu v Arizoně během třiceti minut představila průřez svou hudební kariérou. Mix popu, rocku a možná punku mně nesedl. Přestože zaručeně zpívat umí, asi po deseti minutách mi každá písnička přišla stejná jako ta předešlá. Většinu písní jsem vnímal jako „bad bitch“ TikTok fuel. Osobně mi přišly velmi generické. Ničivá umělecká energie ve stylu Harley Quinn mi přijde trochu vyčpělá a pasé. Necítil jsem se ve své „bad bitch éře“. Na druhou stranu určitě nejsem cílová skupina a myslím, že lidé kolem mě si vystoupení značně užili. Ve výsledku je slabších textů škoda, ve skupině tří lidí totiž Upsahl stage absolutně ovládla.

Předskokanka skončila kolem půl deváté a před námi byla nekonečná půlhodina dalšího čekání a prostorově menší aréna se začala plnit. Čekání zpříjemňovala hudba a naplno se projevilo, jaká žánrová demografie přišla. Stačilo, aby začala písnička Mitski Washing Machine Heart, která arénu vyburcovala podobně, jako to zvládla předskokanka. Poté ještě zazněla Björk a zde se zas ukázalo, kdo je buď zkušenější v oblasti hudby, nebo zkušenější životem.

Album naživo

Opona spadla a odhalila set připomínající divadlo. Set design připomínal velkou můru, jejíž křídla rámovala stage. Okamžitě nás to přeneslo do světa alba Portals. Magické prostředí plné mlhy, hub a roztodivných víl. Martinez pro tuto koncertní éru zvolila vystupovat v kostýmu jakéhosi stvoření mimo náš svět.

Čekal jsem, co si pro nás Martinez přichystala. Začala první písní svého alba – Death a jakmile následovala doslova druhou písní – Void, bylo mi jasné, že celý koncert bude koncipovaný pouze jako celé album zpívané naživo, což pro mne bylo malým zklamáním.

Nicméně celkovému provedení se dá vytknout pramálo. Ze začátku jsem měl strach, že zpěvačka je nachlazená, jelikož první tóny mi přišly značně nejisté, ale hlas si hned sedl a koncert se rozjel. Davu to ale trvalo poměrně dlouho, přestože někteří velmi nahlas křičeli texty, spolu se zpěvačkou se nás hýbalo pramálo. Atmosféru dokreslovaly promítaná videa ke každému klipu a nejedna rekvizita, z níž nejzajímavější byla obří pavučina ke stejnojmenné písni Spider Net. Velmi milým překvapením bylo naopak to, že po skončení koncertu se Martinez navrátila s přídavkem – s písněmi z deluxe verze alba. Alespoň něco, když se vyhnula svým starším písním.

Life is death is life…

Z koncertu jsem odcházel plný dojmů – pozitivních i méně. Obecně jsem ovšem rád, že jsem koncert navštívil  a viděl na živo vystupovat zpěvačku, která mě provází životem pomalu déle než jednu dekádu. Získal jsem také přesnější představu o tom, kdo jsou její skuteční fanoušci a že těch skutečně skalních v českých řadách příliš není. Snad se do Evropy, a přímo do Prahy, jednou vrátí se svým nyní pouze americkým turné, které kombinuje písničky ze všech tří existujících alb. Určitě bych šel a doporučil ji všem, kdo mají rádi osobitý pop.