Právě si prohlížíte Menstruační chudoba, adopce homosexuálními páry, i dostupnost veřejné dopravy.  To vše by se řešilo jinak, kdyby bylo více žen v politice, říká členka iniciativy Zakroužkuj ženu

Na žádné politické úrovni v Česku není více než 33 % žen, a tedy méně než 67 % mužů. V evropském srovnání se v otázce genderové rovnosti řadíme k zemím s nejhorším skóre. Přestože se počet volených žen do politických funkcí v čase zvyšuje, stále má k vyrovnanému zastoupení daleko. Čemu české ženy musí čelit? A jak je může podpořit každý z nás nejen během volebních dní? I o tom se rozpovídala Anna Hrábková z iniciativy Zakroužkuj ženu.

Iniciativa Zakroužkuj ženu vznikla před loňskými volbami do Poslanecké sněmovny. Když se ohlédneš zpět na tu vaši roční činnost, tak co považuješ za největší úspěch?

Nejvýraznější byla kampaň do Poslanecké sněmovny. Největší úspěch byl samotný výsledek voleb, který byl pro nás překvapivý. Povedlo se totiž, že počet preferenčních hlasů u žen se oproti minulým volbám skoro zdvojnásobil. Zatímco u mužů se počet preferenčních hlasů zvýšil o padesát procent, u žen to bylo 87 %, tedy o 566 tisíc víc než minule. Celkově se sešlo 1,2 milionu kroužků pro ženy.

Ptám se i proto, že loni u nás vyšel článek s mluvčím iniciativy Matoušem Turkem. Ten uvedl, že se do budoucna chcete věnovat spolupráci s politickými stranami a jejich mládežnickými organizacemi.

Vysloveně se stranami jednotlivě zatím nepracujeme, ale začali jsme spolu s Amnesty International, Českou ženskou lobby, Konsentem, Fórem 50 % a Jsme fér pořádat komorní setkání pro političky. První červnové události se zúčastnily ženy z ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL i ANO. Úvodní slovo měla Věra Kovářová, místopředsedkyně sněmovny. Asi i díky atmosféře bezpečí a čistě ženskému prostředí to bylo fakt skvělé a od političek na to byl skvělý ohlas. Myslím, že takové stmelování je potřeba – alespoň to některé z nich zmiňovaly. Taky jsme se tam setkali se zástupkyněmi instagramového profilu Ženy v politice, u nichž byla pár dní zpět kolegyně Markéta na rozhovoru. Tohle propojování a výměna zkušeností a dat je podle nás moc přínosná.

Tento týden budou lidé volit zástupkyně a zástupce do zastupitelstev měst a obcí. To je dlouhodobě politická úroveň, kde se ženám daří nejlépe co do počtu kandidátek a zvolených političek. Podle dat Fóra 50 % letos kandiduje 33 % žen. Čím to je, že se ženám nejvíce daří na této úrovni politiky?

Myslím si, že odpověď je nutné hledat v systémovém nastavení. Podle mě je primární, že komunální politik nebo politička se nemusí nikam kvůli výkonu své funkce fyzicky přesouvat. Žena tak nemusí odjíždět třeba každý měsíc na týden do Sněmovny do Prahy. To je zásadní v momentě, kdy 98 % lidí na rodičovské dovolené jsou v Česku ženy. Vedle toho se také primárně ženy starají o starší lidi v rodině. Celkově jsou tak více zatíženy povinnostmi, které si vyžadují jejich přítomnost doma. Ženám tu tak zkrátka v komunální politice odpadá jedna z bariér.

Zároveň se budou konat ve třetině volebních obvodů volby do Senátu. Zde naopak ty ženy v podstatě nejsou, jejich zastoupení se pohybuje kolem 15 %. Proč? Je to problém stran, že je nenominují. Je to problém té funkce, že žena z Pelhřimova by musela trávit týden v Praze, tedy mimo domov?

Je toho víc, určitě všechno, co jsi vyjmenoval. Žena obecně musí překonat více bariér, kdy některé přichází ze strany společnosti, výchovy. Ženě jsou odmalička předkládány jiné typy hraček, jiný typ aktivit. Existuje výzkum, že do šesti let mají dívky srovnatelně stejný pocit jako kluci v tom, že mohou být třeba vědkyněmi nebo astronautkami. Pak nastoupí do školního systému a zlomí se to. A politické sebevědomí je pak u dospělých žen nižší, a to aniž by to mělo spojitost se skutečnou kvalifikací nebo schopnostmi. Společenský tlak způsobí, že žena nemá ambici vstoupit do politického života, byť by mohla mít lepší kvalifikaci než muž, který na kandidátku do Senátu jde.

Senátní volby jsou navíc specifické ve své finanční náročnosti. Což v zemi, kde ženy jsou statisticky mnohem více zatíženy chudobou, kdy máme asi dvaceti procentní pay gap, je pro ženu mnohem těžší se o funkci ucházet.

Ale i samotná strana může k vyššímu zastoupení žen přispět.

Anna Hrábková z iniciativy Zakroužkuj ženu

Jak? Myslíš, že strany nepodporují ženy? Že je dostatečně aktivně nevybízí ke kandidatuře?

Jo, určitě. Spousta stran říká, že ženy podporuje. Ale ty reálné kroky, za nějakou ženou jít a motivovat jí, to se tolik neděje. U mužů ale ano a je to dost běžné. V květnu jsme k tomu vydali i jeden příspěvek na Instagramu. Odkazovali jsme na článek Seznam Zpráv, kde současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) uvedl, že jeho strana aktivně ke kandidatuře své členy neoslovuje a každý si má své místo vybojovat sám. V článku pak ale jeho spolustraník Alexandr Vondra (ODS) při jiné příležitosti popisoval, jak ho jeho spolustraníci ke kandidatuře na místopředsedu strany přemlouvali a vyzývali.

Přesto ale stojí za zmínku, že letos je historicky nejvyšší podíl žen nejen do komunálních voleb, ale také do Senátu. Takže nějaký progres tu je.

Co muži? Můžeme my ze své pozice nějak napomoci ženám při vstupu do politiky. Protože ve veřejném prostředí se objevuje argument, že když žena chce vstoupit do politiky, tak může, nikdo jí nebrání a je to jen v hlavě té ženy.

A myslíš muž jako běžný občan nebo politik?

Můžeš to rozdělit.

Dobrá. Když začnu u běžného občana, tak muži mohou proaktivně přemýšlet o tom, jak se už od začátku partnerství snažit o rovnost ve vztahu. V takto nastaveném vztahu se rovnoměrněji rozloží péče o děti, ale také o starší osoby, domácí práce a stejně tak možnost budovat kariéru, účastnit se večer jednání zastupitelstva apod. Dokud bude žena zastávat drtivou většinu domácích prací a rodinného project managementu, není možné, aby měla sílu na politickou činnost. Takto přetížený člověk zpravidla nemá mentální kapacitu jít večer třeba na to zasedání.

A politici mohou proaktivněji oslovovat a motivovat. A hlavně mohou měnit nastavení politického života tak, aby byl slučitelný s životem rodiny. To je důležité nejen pro ženy, ale i pro muže. Muži by podle mě měli mít úplně stejnou možnost vyzvedávat své dítě ze školky v nějaký normální čas, trávit s ním chvíle i jindy než jen večer, kdy mu přečte pohádku nebo podepíše úkoly. Zkrátka mít možnost být plnohodnotným rodičem, stejně jako žena.

Vaše iniciativa je už podle názvu spojena především se sněmovními volbami, kde bylo možné podpořit ženy udělením preferenčního hlasu. Můžeme nějakým podobným způsobem podpořit ženy v těchto volbách?

V těch komunálních je to hodně složité a v minulosti se ukázalo, že ve velkých městech prakticky není možné někoho dostat preferenčními hlasy výš. Kdo je zhruba na desátém místě na kandidátce a dál, tak má prakticky nulovou šanci někoho přeskočit, když není třeba nějaká veřejně známá osobnost. Pokud námi zakroužkovaná kandidátka nebo kandidát totiž nezíská nejméně o 10 % více hlasů, než je stanovený průměr hlasů strany, nepodporujeme už danou osobu, ale lidi, kteří se na kandidátce vyskytují nad ní nebo ním. Je to tedy trochu loterie. Záleží ale taky na velikosti obce, počtu kandidátek a tak dále.

My tedy v komunálkách nedoporučujeme používat preferenční hlasy, protože systém přepočítávání je velmi složitý a ovlivnit pořadí je fakt obtížné. Nicméně je důležité dávat najevo těm politickým uskupením v komunálu, že o ženy v politice i na této úrovni máme zájem. Ukázat, že my voliči a voličky, je tam chceme.

Stejně tak lidé mohou podpořit šikovnou ženu ze své obce. Motivovat jí a říct: pojď tam, my tě tam chceme, přizvat ji k rozhodovacímu stolu. Statisticky je sebevědomí žen nižší, přestože jsou kvalifikované stejně nebo i více než muži. Stačí se podívat na vysoké školy, většina absolvujících jsou ženy.

V senátních volbách je to jasné, tam si může každý vybrat kandidátku, když vám budou dávat smysl její hodnoty. To je pro nás samozřejmě pořád na prvním místě – nikdy nebudeme vybízet k tomu, aby někdo třeba volil ženu, která zastává protichůdné hodnoty, jen proto, že je ženou.

Nerovnováha v rozhodování

Jaké konkrétní dopady má nižší zastoupení žen v české politice? Jsou třeba nějaká témata upozaďována?

První, co mě napadá je adopce homosexuálními páry, tu v Česku podporuje 61 % žen a 39 % mužů. Takže když v těch rozhodovacích funkcích je nerovnováha, tak to rozhodnutí je nerelevantní, respektive není v souladu s názorem poloviny občanů republiky. Stejně tak může být jinak rozhodováno třeba o otázkách jako je veřejná doprava, kterou využívají častěji ženy, menstruační chudoba nebo právo na potrat. Ale projevuje se to třeba i v otázce úpravy definice znásilnění, o kterou se tady snaží třeba Konsent a Amnesty International dlouhodobě a jde to dost ztuha.

Všechny texty Studentských lisů k tématu komunálních voleb najdete v samostatné rubrice.

A o spoustě věcí nevíme. A je to super otázka do budoucna, co vše se může změnit, co se může zlepšit. Na co tu zapomínáme, právě proto, že tam lidé s ženskou životní zkušeností nejsou.

A když se podíváme do zahraničí do parlamentů, kde je 40-45 % žen, Skandinávie, západní Evropa, jsou tam nějaká témata, která silněji rezonují ve společnosti a řeší se více?

Skandinávie je super příklad. Nejsem si jistá, co bylo první, ale myslím si, že to šlo tak nějak ruku v ruce s nárůstem podílu žen ve vysoké politice. Před lety si tam upravili podmínky spojené s vykonáváním politické funkce. V určitý čas v odpoledne tam zaklapnou notebooky, jednání si nedávají navečer a počítá se s tím, že ženy i muži mají rodinný život a chtějí být s rodinou. Tomu určitě přispívá i fakt, že na rodičák tam chodí oba rodiče. A to nastalo až s přílivem žen. Obecně jsou skandinávské země teď více family friendly. A když myslím family, myslím tím všechny členy rodiny, oba rodiče a také různé formy rodiny.

V médiích nedávno rezonovalo téma veřejné dopravy, o kterém rozhodují převážně zajištění starší muži, kteří zpravidla tu službu nevyužívají. Je toto jeden z konkrétních projevů absence žen v politice?

Přesně tak.

Rád bych se tě ještě zeptal, máš pro čtenářky a čtenáře doporučení na nějakou knihu, která ti osobně pomohla více pochopit důležitost rovnějšího zastoupení žen?

Určitě. Skvělá je Invisible Women, ta bohužel nevyšla v češtině, ale můžete ji sehnat v angličtině nebo ve slovenštině. To je podle mě základ, tam je tisíc různých čísel a faktů. Skvěle upozorňuje hlavně na gender data gap – jak se na ženy zapomíná ve výzkumech a tenhle nedostatek dat pak může mít až fatální následky, třeba v oblasti crash testů.

Na závěr bych se zastavil u mezinárodního srovnání. Vyrovnanější zastoupení žen ve volených funkcích je součástí širší snahy o genderovou vyváženost. V ní se ale Česká republika podle údajů Evropského institutu pro rovnost mužů a žen zhoršila skoro o deset příček (z 27) za poslední dekádu. Čili za tu dobu nás třetina unijních států překonala. Proč si myslíš, že nám to v Česku nejde tak jako jinde v Evropě?

Tak přestože jsem sama oficiálně už pátý rok na rodičovské dovolené, budu směřovat sem. Máme extrém, který nechci hodnotit, vůbec nechci říkat, že je nutně špatný, ale to nastavení ovlivňuje úplně všechno – život dětí, žen, mužů, seniorů. A myslím si, že je potřeba začít tam. Aby tu možnost, starat se o děti, měli i muži. Podmínky pro život, a to jak politický, tak třeba právě rodinný, bychom měli prostě mít všichni rovné.

Ondřej Kaška

Vystudoval jsem politologii a mezinárodní vztahy. V současnosti studuji práva. Věnuji se vzdělávání mladých ve spolku Politika (nejen) pro mladé a pomáhám vzdělávat lidi v oblasti mediální gramotnosti se spolkem Fakescape. Zároveň se snažím přispět k narovnání mých práv příležitostným dobrovolnictvím pro Jsme fér.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..