Posledních 200 let naší civilizace se nese ve jménu doposud nevídaného ekonomického bohatnutí, což je následek globální volnotržní ekonomiky. Kapitalistické ideály bohatství a nekonečné honby za ziskem za sebou ale nechávají kolosální spoušť v podobě klimatické změny a od ní se odvíjejících přírodních a společenských katastrof. Dají se tyto změny ještě zastavit, nebo je na čase přehodnotit současný ekonomický systém s vizí nekonečného růstu?

Nerůst a kritika ekonomického růstu

Teorie nerůstu přichází s mimořádně radikální myšlenkou. Upustit od ideálu ekonomického růstu, a namísto toho žít ekologicky udržitelný a společensky více naplňující život. Co si ale pod těmito pojmy můžeme představit?

Ekonomickým růstem se rozumí především kvantitativní navýšení HDP v rámci určitého státu. Taková statistika je pak nejčastěji používána jako ukazatel míry „úspěšnosti“ daného státu. Vyhodnocování ekonomik jednotlivých států pomocí HDP je však podle mnohých kritiků mimořádně nedostačující. Pouhé měření HDP podle nich totiž zcela opomíjí velké množství interakcí, které se nedají peněžně vyčíslit, přesto mají mimořádné společenské/ekologické dopady.

Představme si hypotetický pár, kde muž chodí do práce, je například manažerem ve velké firmě, která se soustředí na těžbu uhlí, zatímco žena je nezaměstnaná a stará se o domácnost. Pohledem běžného ekonoma dochází v takové situaci k ekonomickému růstu, protože firma přivedla na trh určitý statek (uhlí), jehož následný prodej roztáčí kola ekonomiky. Teorie nerůstu však poukazuje na fakt, že pouhé sledování HDP ignoruje poškozování přírody, ke kterému došlo v rámci těžby uhlí, a zároveň i faktor ženy, která se v našem příkladu starala o domácnost, namísto toho, aby svůj den mohla strávit podle vlastních představ. Nerůst tak odsuzuje HDP (a na něm založený ekonomický růst) jako pouhý ukazatel výkonnosti ekonomiky státu, nikoliv ukazatel celkové prospěšnosti společnosti.

Snaží se tedy nerůst o naprosté zastavení ekonomického růstu? Ne nutně. Třebaže idea ekonomické/společenské stagnace je nerůstu poměrně blízká, nerůst není totožný s ideami primitivismu nebo neoluddismu, které se vyloženě stavějí do opozice vůči moderní a technologicky vyspělé společnosti. Nerůst se otázkou lidského rozvoje zabývá až ve chvíli, kdy takový rozvoj omezuje určité členy společnosti nebo ohrožuje přírodu. Odpověď na původní otázku, zda může ekonomika růst donekonečna, je tedy i z pohledu nerůstu dosti komplikovaná. Odpovědí na takovou otázku by tak mohlo být: „Ano, ale pouze při dodržení určitých etických a ekologických zásad“. Jaké ale jsou tyto etické a ekologické zásady?

Principy a politiky nerůstu

Planetární meze

Politicko-ekologická filozofie nerůstu je založená na obavě z překročení tzv. planetárních mezí. Jde o určitou hranici lidské aktivity, kterou je okolní příroda schopna pojmout. Autoři vymezují nejrůznější kategorie (od chemického znečištění po ztrátu biodiverzity) a stanovují, zda je na ně působící lidská aktivita snesitelná, či není.

Antikapitalismus

Nerůst hraje silně na notu sociální a ekologické spravedlnosti, které považuje za jednoduše neslučitelné s dnešním kapitalismem. Nerůst se tak staví do opozice proti tradičnímu hierarchickému uspořádání společnosti/ekonomiky, a namísto toho preferuje společné vlastnictví a sociální rovnost. Nerůst zároveň silně prosazuje principy decentralizace a komunitního stylu života.

Základní nepodmíněný příjem

Jako jeden ze základních kamenů na cestě za nerůstem považují jeho stoupenci základní nepodmíněný příjem. Jde o systém sociálního zabezpečení, kdy má každý občan nárok na vyplacení pravidelné peněžní dávky, která má sloužit k pokrytí základních životních potřeb. Spolu se základním nepodmíněným příjmem nese duch nerůstu i nevyhnutelné progresivní zdanění nebo majetkovou redistribuci.

Naplňující život

Nehledě na to, jak idealisticky tento princip může vyznít, zastánci nerůstu věří, že ve společnosti, kde nebudeme okolnostmi nuceni hnát se za ziskem, budou mít všichni daleko více času na kvalitnější trávení vlastního času. Kratší pracovní doba, konec konzumerismu nebo život v komunitě mají být klíčem k ztrátě okovů, které představuje růstová společnost.

Nerůst už dnes?

Přestože je zatím hnutí nerůstu stále poměrně neznámé, v posledních letech dochází k mimořádnému nárustu povědomí o hnutí a mnoho akademiků i běžných lidí se tématice nerůstu aktivně věnuje. V Brně se letos uskutečnila zatím první nerůstová konference na našem území, na kterou se sjelo mnoho českých, ale i zahraničních expertů a zájemců o nerůstovou tématiku. Téma nerůstu se také v současnosti vyučuje v rámci oboru enviromentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.