Česká vláda a diplomaté si mohou oddechnout – právě doběhli šesti měsíční maraton vyjednávání v rámci českého předsednictví v Radě Evropské Unie. Po zkušenosti z minulého, prvního českého předsednictví v roce 2009, které dopadlo katastrofálně, nebyla očekávání příliš velká. Zároveň se vláda pod taktovkou Petra Fialy musela vypořádat s nízkým rozpočtem a nepočetným personálem, které podědila po bývalé vládě Andreje Babiše. Dva zástupci mladé generaci pro Studentské listy hodnotí české předsednictví a jeho výsledky.
Válka na Ukrajině, která fakticky ovlivňuje celý svět, ale především obyvatele států Evropské unie (EU), se jevila jako jedna možná překážka – Česko muselo během několika málo měsíců změnit hlavní témata své agendy a stát se vůdcem EU ve velmi složité době. Na druhou stranu však náš menší středoevopský stát, silný podporovatel Ukrajiny, měl šanci ukázat, že patří na Západ, a ne k Rusku.
Zda Česká republika uspěla, či nikoli, je otevřeno debatě. Mezi úspěchy lze zařadit například úspěšné dojednání řady návrhů týkajících se uprchlické krize, cen energií, inflace a také řešení sporu o evropské peníze s Maďarskem. Česko v poslední den roku 2022 odevzdalo Švédsku, které předsedá Radě EU v příštím půlroce, takovou unii, jež drží pohromadě a dokáže se přenést i přes toto nelehké období. Vše ale není tak růžové. „Rozhodně bych nenazvala benefity to, co Čechům předsednictví přineslo,“ říká v rozhovoru pro Studentské listy studentka Gymnázia v Uherském Hradišti Adéla Varšíková. „Po nějaké době jsme na sebe zase upoutali pozornost a ukázali, že jsme také schopni se zaktivizovat, což je dobře. Oproti minulému předsednictví jsme se sice polepšili už jen díky stabilní domácí politické situaci, ale jinak mi naše předsednictví nepřijde ničím nadstandartní,“ myslí si Adéla.
Jiný názor nabídl ve svém vyjádření pro Studentské listy předseda Mladých starostů a nezávislých Praha Adam Trunečka: „S Evropskou unií se to většinou má tak, že občané její benefity necítí přímo. Na cenovce není napsáno, že díky společnému trhu je to víno třeba o 10 kč levnější. Podobně se to má i s předsednictvím – napravili jsme pošramocené jméno Česka v EU, to dá naší vládě dlouhodobě lepší vyjednávací pozici. Díky tomu budeme z členství v EU lépe benefitovat.“ Dodává však, že předsednictví přinese jisté výhody i do každodenního života běžných Čechů: „Na vlastní kůži ale určitě pocítíme levnější energie a hlavně konec hraničních přechodů při cestě do Chorvatska,“ míní Trunečka.
Někteří jsou skeptičtější a vládě vyčítají, že bylo předsednictví pro běžného českého občana nepřístupné, málo propagované. „Osobně můžu říct, že ve svém okolí vnímám mnoho vrstevníků, kteří si ani nevšimli, že jsme Radě EU předsedali,“ říká sedmnáctiletá studentka Varšíková. Zdůrazňuje však, že je to otázka zájmu: „Pro lidi, kteří se zajímali, nebyl díky prezenci na sociálních sítích problém informace relativně snadno dohledat, což je velké plus,“ chválí Adéla vládu za mediální prezentaci, avšak jedním dechem dodává: „Nemohu se ale bránit dojmu, že obraz, který prezentovali naši politici, se snažil vypadat kompetentně, a teď, poté co náš půl rok uplynul, se stále odmítáme dívat na nedostatky a pouze se plácáme po zádech. Problém taky nastal při získávání pozornosti průměrných občanů – opravdu si myslím, že většina naší země o našem předsednictví slyšela maximálně jednou, a to ve zprávách, ne díky propagaci ze strany vlády.“
Z jiného pohledu se na to dívá Adam Trunečka: „Informací se točilo hodně v médiích, především díky našim úspěchům – skoro každý týden něco problesklo. Výsledky byly nakonec vidět lépe než vládní kampaň, prostě jsme si to odmakali.“ Upozorňuje také na systém, který může být pro běžného Čecha obtížně pochopitelný: „Co se přístupnosti týče, jednání Rady EU nejsou veřejná, na rozdíl od Evropského parlamentu, což má svou logiku. Na druhou stranu je Rada více sledovaná ve veřejném prostoru.“
Právě fakt, že velké procento českých občanů není zcela srozuměno s tím, jak Brusel pracuje, posiluje pro Česko typický euroskepticismus. Existovaly naděje, že po předsednictví se stane méně znatelným, pokud nevymizí z většiny společnosti úplně. Nezdá se tomu tak být, jak poznamenává i studentka Adéla: „Myslím, že občané, kteří Evropské unii dlouhodobě odmítají věřit, rozhodně nezmění názor kvůli půl roku českého předsednictví, o kterém toho navíc pravděpodobně moc neví.“ Podobně to vidí i Adam Trunečka: „S euroskepticismem se setkávám neustále. Je však nutné zůstat pozitivní – předsednictví dopadlo dobře, nad očekávání Bruselu, Paříže, Berlína a nejspíše i Prahy. Ale v poslední době (euroskeptismus) upadá – Brexit ukázal, že vystupovat se nevyplatí, pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině ukázaly, že EU je schopná se dohodnout a mít výsledky, i když to nějakou dobu trvá.“
Předsednictví má určitý „socializační“ efekt na politické elity: Nutí ministry se do jednání Rady pořádně zapojit a nenechat to jen na delegaci ČR v Bruselu. Mnoho mladých lidí přes předsednické stáže získalo intenzivní zkušenost s EU, spousta z nich bude jednou působit ve státní správě či diplomacii. To je zásadní, protože dlouhodobé „kafrání“ politických elit, které se necítily být součástí EU, přispívalo k euroskepticismu ve společnosti. Adéla Varšíková, studentka Gymnázia v Uherském Hradišti zakončuje své odpovědi pozitivně: „Jsem přesvědčena, že euroskepticismus není něco, čemu by podléhala většina obyvatel ČR. Jedná se spíše o malou, velmi hlasitou skupinu. Právě kvůli tomu mohu říct, že takové názory slýchám vcelku často, nepřikládám jim ale velkou váhu.“ Adam Trunečka však na závěr se Studentskými listy sdílí i své obavy: „Bojím se, že ještě nějakou dobu potrvá, než se vyléčíme z umělých traumat, jako byla Lisabonská smlouva či zakřivené banány.“ Čas ukáže, jak odborníci ohodnotí české předsednictví s odstupem několika let. Zatím se však zdá, že to nebyl zase takový malér.
