Maturita z českého jazyka a literatury se může jevit jako náročná záležitost, protože k přečtení je toho prostě hodně. To ale nevadí, rozhodli jsme se pomoct. V našich (Ne)čtenářských denících se vám pokusíme předat takové věci z knih, které jsme zhodnotili jako důležité nebo o které jste nás požádali, které by vám neměly ujít a snad pojistí snazší průchod zkouškou. Dnes začínáme základními a nejstaršími texty západní literatury vůbec.
Disclaimer: Naše texty nenahrazují učebnici ani vlastní četbu, jsou pouze podporou, oporou, a vlastní četbu nic nenahradí!
Epos o Gilgamešovi
Literární / obecně kulturní kontext: Epos o Gilgamešovi je mnohdy označován jako nejstarší dochovaný epos světové literatury. Jeho původ se datuje ke konci 2. tisíciletí př. n. l. Pravděpodobně se předával pomocí ústní tradice. Konečná podoba díla (12 hliněných tabulek/desek) se však nedochovala v úplnosti. Hlavní postava, král Gilgameš, byl dle dochovaných pramenů skutečně žijící osobou. Dílo spadá do období starověkého písemnictví (3500 př. n. l. – 500 n. l.), kterému předcházely například nástěnné malby, magické obřady a různé druhy ústní tradice. Literatura v té době sloužila převážně k náboženským účelům. Epos pochází z území Mezopotámie a byl psán sumersky, později v akkadštině.
Literární druh a žánr: Jak již název napovídá, žánrem je epos – literární žánr veršované epiky. Na rozdíl od mýtu je svět v eposu již stvořen (srovnej s Biblí, Genesis). Hrdinové eposu jsou polobohové a králové, kteří jsou vzorem určitých hodnot. Postavy jsou označovány dlouhými přívlastky, odkazující k jejich statečnosti, stavu, nebo činům. Děj je dlouhý a rozvláčný. Typické jsou dlouhé a opakující se popisy například jedinečných předmětů. Pro epos je typické velké množství postav. Děj má jasnou logiku. Je kompozičně uzavřený.
Sumarizace děje: Gilgameš, král města Uruk, je zpočátku příběhu tyranský vládce, jenž nutí své poddané k těžké práci na stavbě hradeb chránící město. Jeho protivníkem je určen polodivoký člověk Enkidu (jeho duše byla zvířecí), který byl stvořen, aby Gilgameše porazil. To se také stane, ale z dvojice se stanou nerozluční přátelé – hodnota přátelství znamenala více než pouto muže a ženy. Gilgameš spolu s Enkiduem vykoná několik hrdinských činů – zabijí Chumbabu, nebeského býka… Bohyně Ištar nabídne Gilgamešovi sňatek. Gilgameš bohyni odmítne a ta potrestá Enkidua smrtí. Po smrti přítele Gilgameš pocítí strach ze smrti a snaží se získat klíč k nesmrtelnosti – květinu z mořského dna. Jeho úkolem je bdít šest dní a sedm nocí. Úkol není schopen splnit a o zázračnou květinu je připraven hadem. Epos končí Gilgamešovým návratem do města Uruk, kde dál pokračuju ve stavbě hradeb, které jsou dílem, jež ho činí velikým a nesmrtelným.
Témata a motivy: Hlavní témata díla jsou touha člověka po nesmrtelnosti a přátelství. Přestože je postava Gilgameše z jedné třetiny bohem, je i jemu jako obyčejnému smrtelníkovi souzeno zemřít. Jeho nesmrtelnost tedy spočívá v jeho odkazu – například hradby kolem města. Přátelství je zde hodnotou, která dokáže překonat i smrt. Důležitá pro epos je číselná symbolika – šest, sedm. Za povšimnutí stojí motivy snu a spánku, jelikož se v literární tradici začne spojovat spánek se smrtí, tématem eposu. Gilgameš nechce rostlinu pro sebe, ale pro celé město – ani solidarita nezabrání smrti. Enkidu je poté memento mori, symbolem nezvratného osudu každého člověka.
Časoprostor: Město Uruk (Mezopotámie). Město obehnáno hradbami se stane symbolem řádu, později tzv. toposem (místem s jasným významem opakujícím se v dílech), a stepi, les a všechno mimo město je chaos – zlo. Ocitáme se v době, kdy světy bohů a lidí jsou spojeny, bozi volně chodí po zemi – Gilgameš má hodnoty z obou světů, je harmonickým pojítkem.
Veršová výstavba: Nepravidelný volný verš. Některé verše opakováním nabývají charakter refrénu.
Kompoziční výstavba: Jak jsem psala výše, epos je složen z dvanácti částí/desek, kterým předchází prolog – V hrazení Uruku za pradávných časů, a epilog – Choirilos ze Samu na hrob Sardanapalův. Děj se odehrává v chronologické posloupnosti. Tematicky se epos dá rozdělit do dvou částí. Klíčem je postava Enkidua. V první části je Enkidu přítomen – žije ve stepi, je polidštěn nevěstkou Šamchat, spřátelí se s Gilgamešem a zažívají spolu dobrodružství s cílem věhlasu. Tato část končí smrtí Enkidua. V druhé části je Enkidu pouze Gilgamešovou vzpomínkou. Vyprávění je ohraničeno motivem hradeb – prolog a epilog.
Postavy: Gilgameš a Enkidu tvoří kompatibilní protiklady– jeden bez druhého nemůžou existovat, protože jeden byl stvořen na základě konfliktu s tím druhým. Enkidu je veden ráciem (Gilgameš naopak jedná iracionálně), jeho kvality odpovídají Gilgamešově matce – Ninsun. Enkidu žije v absolutní harmonii s přírodou, dokud nepřijde nevěstka – přechodový rituál (šest dní a sedm nocí). Postava Enkidua tedy prochází vývojem charakteru. Gilgameš, z jedné třetiny bůh, si uvědomuje smrt – nejde do podsvětí pro Enkidua. Gilgameš je schopen truchlit tak, že je ochoten překročit smrt. Utanapištim – rádce, přeživší velké potopy. Bohyně Ištar – Gilgameš odmítne její nabídku sňatku. Kvůli tomu připraví Enkidua o život. Aruru – přivedla na svět Enkidua. Moudré jsou většinou ženy.
Zdroje:
Anonym. Epos o Gilgamešovi. Přel. Jiří Prosecký, Marek Rychtařík. Praha: NLN, 2018.
Šidák, Pavel. Literární žánry. Praha: Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), s. r. o., 2013
(EV)
Bible
Bible je vedle Eposu o Gilgamešovi a Homérových eposů jedním ze „základních stavebních kamenů“ západní literární tradice. K maturitě to ale žádná výhra není. V následujících řádcích se vás pokusíme provést tím stěžejním (pokud to vůbec jde říct) v Bibli. Bude to jízda…
Jak Bibli pojmout
S knihou jakou Bible je můžeme mít nejeden problém. Tím nejpalčivějším je, jak k ní přistupovat jako k literatuře a nejen jako k náboženskému textu. Odpovědí je, že občas složitě. Bible nás obklopuje v každodenní řeči nehledě na to, jestli potřebujeme vyslovit nesouhlas (Kriste!), ve frázích (Čekám jobovku…) nebo ve jménech lidí (Sára, Ráchel, Marie, Ester…). Jelikož jsme vyrostli obklopeni moudry z Bible, už nám to ani nepřijde, a čím dál se v Bibli člověk dočte, tím víc takových každodenních odkazů najde. Přestože odkazy na Bibli prosákly do běžných konverzací, neztratila svůj náboženský kontext. Kniha je posvátným textem, na který se odkazuje nejedno náboženství, ale jde na ni pohlížet jako na beletrii. A zde je jeden problém pro maturitní četbu: Bible je kniha se začátkem a koncem (stvoření světa a apokalypsa) a zároveň obsahuje mnoho knih se svými začátky a konci, a rozbor je pro maturitu o něco složitější.
Začněme tedy u toho, jak celá kniha vznikla, a zbytek nám vyplyne.
Kontext bible a její struktura
Kniha (z) knih se dělí na dvě velké části, zákony – Starý a Nový, přičemž obě vznikaly v dosti rozličných obdobích a kontextech. Starý zákon, také nazýván Tanach nebo Hebrejská bible, se dělí do pěti knih (Pentateuchu): Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deutoronomium – a poté na další knihy, jako třeba Job, Rút a Ester, které vypráví různé příběhy a jsou spolu víceméně provázané na rovině témat, postav a děje. A to zde ani nejsou vyjmenované všechny.
Bible, stejně jako nejstarší literární odkazy, se nejprve šířila orálně v menších komunitách na Blízkém východě, a v průběhu staletí se tyto příběhy začaly skládat. Bible v sobě pojímá mnoho textů z různých tradic a kultur (židovské, aramejské…). Tyto příběhy se postupně skládaly do stavu, který nyní známe. Prvním překladem do řečtiny se stala tzv. Septuaginta (latinsky sedmdesát), kterou začali hojně číst křesťané a stala se tak základem.
Jenže ne všechny části se staly základem pro četné komunity. Starý zákon sdílejí křesťané i židé, ale Nový zákon (evangelia – příběhy o životě Spasitele, Ježíše Krista) je čistě křesťanský a židé ho již za svůj nepovažují.
Starý zákon – Genesis, Job
Nyní se podíváme na dvě knihy, tedy část z Genesis jakožto zásadní knihy, a knihu Job, jako jednu z nejvíce pozoruhodných.
Genesis je úplně první knihou Starého zákona a z žánrového hlediska by se dalo říci, že se jedná o mýtus (celá Genesis by vydala na knihu, proto jen část). Bůh stvoří celý vesmír, náš svět a v neposlední řadě i lidi, Adama a Evu. Po vyhnání z ráje se z Genesis stává kniha o vzniku rodů, a to ji činí extrémně složitou ke čtení. Od Adama k Noemovi je to osm detailně rozepsaných generací a dá se v nich lehce ztratit. Nejedna postava při smlouvě s Bohem změní jméno a celkově je to chaos. Pozoruhodná pro srovnání je potopa v Bibli a v Eposu o Gilgamešovi. Čemu se ale budeme věnovat je pravděpodobně nejsilnější a nejzajímavější příběh – příběh Josefa a jeho bratrů (Gen 37:3 a dál).
Josef a jeho bratři
Žánr: Příběh Josefa se velmi blíží povídce, na rozdíl od určitých „kapitolních“ příběhů je to poměrně rozsáhlý text (Gen 37-50) s mnoha postavami a lineárním dějem, který má několik zápletek. Zajímavý na něm je charakter a psychologizace postav, zvláště protagonisty Josefa.
Shrnutí děje: Josef je nejmladším synem velmi starého muže (Izraele, dříve jménem Abrahám), pase ovce se svými bratry, kteří na něj chodí žalovat. Jednou svým bratrům vyloží sen, který se mu zdál: „Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!“ Tento sen v bratrech rozdmýchá latentní nenávist a začnou osnovat jeho vraždu, kterou zarazí bratr Ruben. Bratra nakonec prodají do otroctví, Josef se dostává do Egypta jako vězeň a bratři otci nalžou, že Josefa sežrala divá zvěř. Josefovi se díky Hospodinovi v Egyptě daří, ale pak se kvůli odmítnutí ženy svého pána ocitá ve vězení, v kterém opět koná zázraky a vykládá sny za poskytnutí laskavosti do budoucna. Následně vyloží sen i faraonovi:
„²⁸Jak jsem už řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit. ²⁹ Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti. ³⁰ Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem. ³¹Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát. ³² A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná.“
Bible21
Po tomto je povýšen na pozici správce Egypta. Na Josefovu starou zemi přijde hladomor a jeho bratři jsou vysláni, aby Egypt žádali o zrní. Josef se rozhodne jim uštědřit lekci – označí je za zvědy a uvrhne je do vězení, avšak slíbí jim, že pokud mu přivedou jejich nejmladšího bratra, nechá je žít. Tím vyvolá obří rodinný spor, úzkost a zpytování svědomí. Josef to však nevydrží a následně se svým bratrům odhalí jako ten prodaný do Egypta a pošle pro svého otce, aby za ním do Egypta před svou smrtí přišel.
S Josefovou smrtí končí kniha Genesis a začíná kniha Exodus.
Témata a motivy: Příběh se podobá jiným v Bibli. Bratra vyvoleného Bohem se snaží jeho bratři závistí zbavit (Kain a Ábel), ale bratr přežívá a za svou víru v Boha je odměněn. Velkou roli v příběhu hrají sny – Josef díky nim dokáže vyvodit budoucnost. Také víra (s důrazem na tradici) – „Jsem Bůh tvého otce.“ – je zde tematizována, právě díky víře Josef přežije veškeré útrapy a díky ní je schopen odpustit svým bratrům a pomoct celému svému národu.
Časoprostor: Země Kanaán – Egypt. Biblické časy.
Postavy: Protagonistou je Josef, nejmladší bratr s velkým osudem, což není pro Bibli žádná výjimka. Význační bratři jsou v Bibli velmi často hromosvodem negativních emocí bratrů.
Ruben – nejstarší syn Jákoba a Ley (doporučuju genealogii v Genesis, zde: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Genealogies_of_Genesis), odmítá zabít vlastního bratra.
Číšník a pekař – epizodní postavy z faraonova dvora. Oběma Josef vyloží sny za příslib zmínky o jeho daru. Na Josefa zapomenou.
Job
Sumarizace děje:
¹V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. ²Měl sedm synů a tři dcery, ³jeho stáda čítala 7000 ovcí, 3000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného. ⁴Jeho synové, každý ve svůj den, pořádali ve svých domech hostiny a zvali také své tři sestry, ať přijdou jíst a pít s nimi. ⁵Jakmile dny těch hodů skončily, Job pro ně posílal, aby je posvětil. Od časného rána obětoval za každého z nich zápalné oběti, neboť si říkal: „Co když mé děti zhřešily a v duchu zlořečily Bohu.“ Tak to Job činíval pokaždé.
Bible21
Job je zámožný muž, o jehož osudu Bůh a Satan uzavřou sázku. Bůh dává Satanovi moc, aby Jobovi činil mnohá příkoří (zabije mu dobytek, sešle na něj lepru, …), protože Bůh věří, že Job je natolik oddaný, že Bohu nezlořečí. Job se tak propadá do spirály utrpení a deprese. Začíná se ptát, proč se mu vše zlé děje. S hledáním odpovědi mu pomáhají tři přátelé (Elifaz, Bildad, Sofar a Elihu, který se přidá až později v knize). Nakonec Job promlouvá s Bohem a dochází k jeho omilostnění.
Lit. druh/žánr: Job je svojí strukturou zajímavý, jelikož připomíná drama. Po prologu přichází Jobův monolog a následně si jeho přátelé střídají monology a diskutují Jobovu méně než příjemnou situaci. V celé knize se nic moc víc neděje, než jen sáhodlouhé disputace nad Jobovým životem.
Témata a motivy: Možným tématem v Jobovi je síla lidské vůle. Nejenže Satan nedokáže dohnat Joba k zlořečení Boha, Job se nenechá zlákat ani svými přáteli. Toho docílí jednak díky víře, jednak díky přesvědčení, že jeho situace má určité vysvětlení. Nicméně Job se dostává na metaforické dno, utrpení, které prožívá, je velké, a v jeden moment přemítá nad tím, že měl být potracen. Jobova situace je tematizací lidské slabosti oproti mystické, boží (vše)moci. Job 38 začíná: ¹Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?“ Bůh zde v posledních několika kapitolách dá Jobovi jasně najevo, že jeho mysl nestačí na pochopení božího záměru, a ani se o to snažit nemá.
Časoprostor: biblické časy v zemi Úc.
Nový zákon
Druhá část Bible, znatelně kratší, se skládá z evangelií – dopisů o životě a skutcích Ježíše Krista. První tři: Marek, Matouš, Lukáš se liší od Janova (Zjevení) svou datací, kterou dělí cca. 30-50 let. Janovo evangelium je navíc zvláštní svou nespoutanou poetičností a imaginací. Zatímco první tři evangelia jsou o fyzickém životě Krista, Janovo jako kdyby popisovalo mystickou/božskou stránku Kristova bytí a konec světa, jak ho známe z různých jiných médií.
Evangelium podle Lukáše
Lit. druh/žánr: Jak je napsáno výše, text je evangeliem. Zajímavé však je, že text v sobě skrývá podobenství, krátký epický příběh sloužící jako příběh analogický, obdobný, k jinému vyprávěnému. Je to tak příběh v příběhu.
Časoprostor: různě po Izraeli, před i po našem letopočtu
Shrnutí děje a kompozice: Evangelium začíná zprávou a každá další kapitola představuje milník z Ježíšova života. Zprávu, že se narodí Jan Křtitel, předává anděl Gabriel (posel), šest měsíců poté se vydává do Nazareta za Marií, aby jí sdělil zprávu, že se narodí Ježíš. Text poté mapuje milníky Ježíšova života, jako např. epizodu pokoušení na poušti, zázraky provedené Ježíšem, poslední večeři, ukřižování, … Podíváme se na podobenství o marnotratném synovi.
Marnotratný syn (L 15:11)
Podobenství vypráví sám Ježíš. Je to příběh chlapce, který si od otce vyžádá díl majetku, který mu náleží, a ten následně utratí a vrací se k otci s pokáním. Otec mu odpouští a na oslavu synova návratu nechává porazit tučné tele, zatímco to starší syn (opět mladší/starší) pozoruje a rozhněvá se, protože mladšímu je odpuštěno a starší ostrouhal.
‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. ³⁰ Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
Bible 21
Témata a motivy: Příběh je jeden z mála, dokonce možná jediný, ve kterém se protagonista příběhu – marnotratný syn – rozhodl změnit svůj osud z vlastního popudu, nikoliv Božího. Bůh není ve vyprávění jakkoliv zmíněn. Otec pojímá život mladšího syna v hříchu jako smrt a jeho návrat za znovuzrození. Je to tedy novozákonní příběh, kopírující prvky ze Starého zákona, vyprávěný jinak. Právě svým vyvrcholením, dobrovolným pokáním a návratem, je příběh podstatný a výlučný.
Zjevení (podle Jana)
Lit. žánr: Apokalypsa. Texty jí podobné se také označují za eschatologické. Jsou to příběhy o poslední dnech a konci světa. Žánr je to tradiční, hojně užívaný (nejen) v popkultuře. Zároveň se jedná o sen, halucinaci nebo vizi (která se zjeví). V posledních 20 letech se stal extrémně populárním. Ve vysoce oceňované světové literatuře si s ním hráli např. Cormac McCarthy ve svém románu Cesta nebo se stal součástí zápletky v románu Jméno růže Umberta Eca.
Sumarizace: Vypravěč Jan se octne na ostrově Patmos, na němž ho postihne zjevení konce světa, a za úkol mu je dáno toto zjevení sepsat a rozšířit do sedmi církví. Je to tedy zaznamenané vyprávění znovu vyprávěné. Následují vzkazy církvím – výtky sloužící jako výzvy k pokání, následují různé mystické výjevy.
Témata a motivy: Velkým motivem celého zjevení je psaní (zprávy a hlavně kniha samotná). Text je však velmi náročné popsat, jelikož většina tvrzení odkazují na jiná a skrývají svůj význam. Náhle je tak vedle sebe postaven Lev a Beránek (lze soudit, že jde o Krista). Čtení dále komplikuje symbolika čísel (objevuje se 7, 6, sto čtyřiačtyřicet tisíc…), které jednak dostávají nové významy, jednak mají v celé Bibli významy dané. Celé zjevení je tak velmi bohaté na metafory, přirovnání, personifikace (mluvící orel…) a obrazy, přičemž určit význam je skoro nemožné.
Tématem je zničení světa a poslední soud. Ničení se v textu objeví mnohokrát a je dobré si všimnout, že svět není zničen jedním mávnutím, ale je to velmi náročný proces. O zničení světa se vede válka mezi Nebem a netvory. Po Zemi se prochází mračna vojsk často roztodivně potvorných (armáda kobylek) atp. To vše se váže k potřebě vyprávění ukázat definitivnost zničení světa oproti potopě, která byla obrodou. Zde nezbývá nic jiného, než totální destrukce.
Na závěr
Pokud by se vás někdo náhodou zeptal, jaké knihy jsou inspirované Biblí, nelekejte se, najít se dají. Takže např.: Goethův Faust, Mannův Doktor Faustus a trilogie Josef a bratří jeho, Hellerovo (autor Hlavy XXII) Bůh ví . Pokud budete hodně zoufalí, tak Píseň písní hraje důležitou roli ve filmu Flynn Carsen 2: Návrat do dolů Šalamouna.
(Ne)čtenářský deník pro vás připravili Lukáš Samek a Eliška Válková.
