V dnešním (Ne)čtenářském deníku si připomeneme jednu ze stálic maturitní četby. Knihu, která čtenáře dělí na dva nesmiřitelné tábory. Ano, řeč je o Malém princi autora Antoine de Saint-Exupéryho.
Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)
Spisovatel francouzského původu. Pocházel ze šlechtické rodiny – užíval titul hrabě. Již od mládí se zajímal o literaturu i psaní. V roce 1921 zahájil svou kariéru pilota. Toto povolání se mu pravidelně stávalo zdrojem inspirace, např. v povídce Letec (1926), nebo knize Noční let (1931), a mnoha dalších textech. Věnoval se také psaní reportáží. Jeho vášeň pro létání se mu stala osudnou v roce 1944, kdy se za dosud nevyjasněných okolností se svým letounem zřítil do Středozemního moře. Jeho posledním textem je nedokončená kniha Citadela (vydána 1948).
Malý princ (1943)
Je nejznámější dílo autora Antoine de Saint-Exupéryho, přeložené do mnoha cizích jazyků. Celosvětově se jedná o jednu z nejprodávanějších knih vůbec. Autor knihu doplnil o nespočet vlastních ilustrací a věnoval ji svému příteli Leónovi Werthovi. Příběh Malého prince byl nejednou adaptován do filmové podoby.
Sumarizace děje:
Pilot ztroskotá se svým letadlem uprostřed pouště, kde se setkává s Malým princem. Z dvojice se stanou přátelé a Malý princ pilotovi vypráví, co předcházelo jeho příchodu na Zem. Svou planetku opustil, protože pochyboval o lásce jeho květiny. Než se dostal na Zem, procestoval šest planet. Na každé z nich se s někým setkal – Král, Domýšlivec, Pijan, Byznysmen, Lampář, Zeměpisec.
Na Zemi se také setkává s několika postavami – Had, Liška, Růže, Výhybkář, Obchodník a Pilot. S Liškou se učí, co obnáší přátelství – ochočí si ji.
V závěru Malého prince uštkne had. Vypadá to, že umírá. Ve skutečnosti se ale vrací zpět na svou planetku ke květině. Pilot z pouště odlétá a vzpomíná na Malého prince.
Literární druh a žánr: Literární druh je epika. Jako žánr je často uváděna filozofická pohádka, přestože definici žánru nenaplňuje.
Časoprostor: Poušť – Sahara, asteroidy 325–330, planeta B61. Z autobiografických prvků můžeme usuzovat, že časově se jedná o první polovinu 20. století. Z příběhu víme, že od pilotova setkání s Malým princem uplynulo šest let.
Téma a motivy: Pokud vyjdeme z žánru, který jsme si určili, tedy filozofické pohádky, pomůže nám to odhalit dost o tématech a motivech. Každá pohádka musí splňovat určitá pravidla. Např. člen domácnosti opouští svůj domov, dostává úkoly, které jsou mařeny škůdcem, atd. Zároveň ale pohádky často slouží jako alegorie. V Malém princi tak lze hledat autobiografické prvky, které jsou ale následně do určité míry přetažené. Tematizuje se tak svět dětí vs. svět dospělých. Z toho plynoucí motivy dětství a naivního/nezkaženého dětského pohledu na svět. Limity představivosti. Ale také kritika určitých vlastností – hamižnost, pýcha, lenost, atd. Dalšími motivy (lehce existencialistické) poté představují takové jako přátelství, láska nebo samota.
Kompoziční výstavba: Kniha je rozdělena do 27 kapitol. Vyprávění v přítomném čase je chronologické. U příběhu Malého prince je použito retrospektivní vyprávění.
Vypravěč: Vypravěčem je pilot a vyprávěno je ich-formou, během popisu cest Malého prince er-forma.
Postavy:
Postavy, se kterými se Malý princ setkává, často poukazují na konkrétní vlastnost.
Malý princ – Malý chlapec. Někdy označován jako pilotovo alter ego. Snaží se pochopit svět dospělých. Po každé návštěvě planety pronese „Dospělí jsou hrozně zvláštní…“ Zvídavé dítě, které touží po odpovědi na každou otázku.
Pilot – Ztroskotá uprostřed pouště. Dospělák.
Liška – Přítel a rádce Malého prince. Trvá na tom, aby si ji princ „ochočil“ – ukazuje mu sílu přátelství a pravého citu.
Růže/květina – Pyšné stvoření přesvědčené o své jedinečnosti. Během vyprávění se setkáváme i s ostatními květinami – není jediná svého druhu, ale pro prince je jedinečná.
Had – Mluví v hádankách. Pomáhá Malému princi opustit Zemi.
Lampář – Bez přemýšlení vykonává sisyfovskou práci. Dělá to, co se mu řekne. Pasivita.
Král – Touha po moci. Touží někomu vládnout.
Pijan – Člověk točící se v kruhu – pije, protože se stydí, že pije…
Domýšlivec – Touží po obdivu.
Byznysmen – Hamižnost – myslí si, že mu patří hvězdy na obloze a může je prodat.
Zeměpisec – Lenost – tvoří mapy, aniž by věděl, jak jeho planeta skutečně vypadá.
Na závěr
Krátká kniha může leckdy být o to těžší, než nějaká delší. Pokud tedy můžete, přečtěte si Prince několikrát, ať vám opravdu nic neuteče. Příští týden se můžete těšit na něco z české literatury. Ale co, to je ještě tajemství…
(Dnešní (Ne)čtenářský deník připravila Eliška Válková.)
