Dvacátého sedmého září jsme si připomněli sto let od narození vypravěčského mistra Josefa Škvoreckého. V dnešním (Ne)čtenářském deníku se podíváme na jeho román, který pod slupkou grotesky a ironie vykresluje to, co se stane, když se typický maloměšťák setká s významnými dějinami. Vydán byl až 10 let po svém napsání, a to vlastně omylem.
Květnová revoluce (1945), která je mnohdy vnímána jako projev národního odboje a vlastenectví, je ve Škvoreckého prvotině Zbabělci líčena značně skepticky. I proto dílo ve své době vyvolalo poprask. Škvorecký byl označen za prašivé kotě a veřejně ho kritizoval i tehdejší prezident Antonín Novotný. Kvůli knize přišel o místo v redakci časopisu Světová literatura. Nové, v jednotlivostech částečně přepracované vydání románu, bylo poté puštěno do oběhu v roce 1964.
Disclaimer: Naše texty nenahrazují učebnici ani vlastní četbu, jsou pouze podporou, oporou, a vlastní četbu nic nenahradí!
Josef Škvorecký: Zbabělci
Josef Škvorecký (1924–2012)
Josef Škvorecký, spisovatel, nakladatelský redaktor a překladatel, se narodil roku 1924 v Náchodě. Vystudoval angličtinu a filozofii na Karlově univerzitě v Praze. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění (nyní Odeon) a v redakci literárního dvouměsíčníku Světová literatura. Po skandálu, který vyvolalo vydání románu Zbabělci (1958), musel ze Světové literatury odejít, od roku 1963 je spisovatelem z povolání. Na konci šedesátých let emigroval do Toronta, kde se svou manželkou Zdenou Salivarovou založil a řídil exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers a kde rovněž působil na univerzitě (v roce 1975 jmenován řádným profesorem). Hlavním hrdinou řady Škvoreckého próz je Danny Smiřický – postava, jíž autor vtiskl autobiografické rysy. Vystupuje jak ve spisovatelově prvotině Zbabělci, tak i v dalších prózách, zachycujících na pozadí vyprávěného příběhu konkrétní politické události a historii země: Prima sezóna, Sedmiramenný svícen, Tankový prapor, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší. Škvoreckého texty bývají často prostoupeny motivy záhady a tajemství, což souzní nejen s autorovým zájmem o detektivní žánr (eseje Nápady čtenáře detektivek, série s poručíkem Borůvkou či povídková sbírka Hříchy pro pátera Knoxe), ale i s jeho skepsí vůči poznatelnosti reality, tak jak se promítla například do knih Lvíče nebo Dvě vraždy v mém dvojím životě.
ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha: Euromedia Group k. s., 2005. Edice Světová literatura Lidových novin. Text z přebalu knihy od Michaela Špirita.
Charakteristika tvorby:
Popsat autorovu tvorbu může být složité. Škvorecký začal psát Zbabělce v roce 1948. Vyrůstal v poměrně proměnlivé literární době a prožil si mnoho období od socialistického romantismus až po postmodernu, o níž se často říká, že je „koncem velkých příběhů“. Do centra dění se postmoderna dostala po 2. světové válce jako reakce na modernu. Škvorecký značně předběhl svou dobu v Československu, jakožto vystudovaný anglista a filozof měl velký repertoár děl, z kterých čerpal – odtud také pramení láska k jazzu. Škvoreckého máme spojeného také s exilovou literaturou. Zejména v díle Zbabělci se taktéž prolínají prvky existencialismu projevující se Dannyho únikem za štít cynismu.
Česká próza 2. pol. 20. stol.
České próze v dané době (po roce 1948) často vévodila ideologická poselství. Příkladem je povídkový soubor Němá barikáda od Jana Drdy. Škvorecký však prostřednictvím skeptické reflexe klíčových momentů našich dějin přispěl k zachování kontinuity moderní české literatury v období státního socialismu. Osobně si jeho tvorby cením především pro její autentická vyjádření nepříjemných pravd, což vyvolalo značné rozpory. Ideologická kritika ztrhala jeho dílo.
Mezi Škvoreckého současníky, jejichž díla se vyskytují v seznamech povinné maturitní četby, lze zařadit například Jana Otčenáška, autora tragické novely Romeo, Julie a tma, nebo Ladislava Fukse, který napsal román Spalovač mrtvol.
Zbabělci:
Každé dílo, jež trvá, je vytvořeno ze samé podstaty své doby; umělec je sám nevybudoval; je v něm vypsáno, co vytrpěli, milovali, o čem snili jeho druhové.
Romain Rolland
Sumarizace děje:
Na sklonku druhé světové války, v době protkané nejistotou, nahlížíme do zkušebny amatérské jazzové kapely. Jsme svědky typických strastí a radostí dospívajících. Ústřední postava Danny Smiřický je platonicky zamilovaná do Ireny, která o něj však nejeví zájem. On ji popisuje jako pitomou, ale do malérů se dostává výhradně z potřeby udělat na ni dojem.
Příběh vykresluje morální dilemata a lidská rozhodnutí v těžkých situacích. Nově vznikající revoluční hnutí, která jsou složena z místní honorace, se drží v aktivní hrdinské činnosti zpátky. K činům je vede spíše prospěchářství a snaha zachránit si pověst. Danny a jeho parta jsou oproti tomu odhodlaní jednat.
Závěrem autor realisticky popisuje krutou mstu na Němcích a oficiální přivítání Rudé armády.
Literární druh a žánr:
Jedná se o epiku. Žánrem Zbabělců je román.
Časoprostor a kompoziční výstavba:
Krátké epizody chronologicky pojednávají o posledních dnech druhé světové války, konkrétně o období od 4. do 11. května 1945 ve fiktivním městě Kostelec. Text bez zásadní dějové linky je rozdělen do osmi kapitol na základě těchto dnů, během nichž probíhala květnová revoluce.
Motivy:
Jazz – Významným motivem díla je jazz, který představuje jakousi normálnost a mladistvost. Lze na něj pohlížet jako na prvek západní kultury, která do autorových děl často prosakuje.
Páskovství – Označením pásek můžeme přiřadit nepřizpůsobivému mladíkovi. Pojem je spojen s nevyspělostí, frajeřinou a také snahou zapůsobit na děvčata. Subkultura českých pásků byla generační obdobou anglických Teddy Boys.
Pokrytectví – Román poukazuje na zištnost maloměšťáků a jejich snahu očistit si na konci války svá jména.
Láska, erotičnost – Motiv slouží jako prostředek k vyjádření přirozené touhy po svobodě a úniku od okolního světa.
Válka – Naturalistický popis určitých hrůz.
Postavy:
Danny Smiřický – Protagonista a zároveň vypravěč Danny je politicky indiferentní mladý kluk, kterému jde čistě o blaho své a svého bezprostředního okolí. V kontrastu s ostatními měšťáky však představuje upřímnou postavu. Je vnímavý a oplývá bohatým vnitřním životem. Díky vnitřním dialogům jsme mu schopni porozumět. Chce cítit a prožívat. Danny sdílí s autorem četné biografické údaje – nelze je však zaměňovat.
Nevím, co znamená bát se o někoho, záleží mi jen na sobě.
Danny Smiřický
Benno – Snadno se nechá pokořit svou přítelkyní, sympatický a upřímný mladík s bolestivou minulostí (návrat z koncentračního tábora).
Harýk a Jindra – Dobří přátelé Bennyho a Dannyho.
Irena – Dívka, kterou hlavní postava neustále dobývá a před kterou se snaží ukázat v co nejlepším světle. Ona přijímá Dannyho obdiv, ale zájem o něj nemá.
Dannyho rodiče – Milující rodiče.
Jazyk:
Mohlo by se zdát, že jde o Dannyho deník vyprávěný ich-formou, ale kniha je složitější. Škvorecký byl fascinovaný postupy angloamerické moderny (E. Hemingway). Dannyho monologická výpověď je v románu místy střídána úsečnými dialogy dějových scén, a to je právě onen projev znalosti anglofonní literatury. Pro autora je typická bohatá jazyková složka doplněná o germanismy, které přibližují dobu a anglicismy, s nimiž se setkáváme třeba v Dannyho vnitřních monolozích. Vyskytují se zde dialogy s krátkými replikami, vnitřní monology, nespisovné a slangové výrazy a nářečí. Autor si s jazykem opravdu pohrál.
Zbabělci nabízí nenásilně podané svědectví o životech lidí v době, kterou můžeme uchopit různě. Přimějí vás kriticky myslet a zároveň vykouzlí úsměv na tváři. Jejich přečtení všem vřele doporučuji, ideálně s jazzovou hudbou v pozadí.
Další zdroje:
Rozhovor s literárním historikem Michalem Přibáněm: https://dvojka.rozhlas.cz/host-michal-priban-literarni-vedec-9320633.
Velmi podrobný soupis autorova života a tvorby: https://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=439&hl=škvorecký+.
A pro opravdové zájemce: https://ucl.cas.cz/udalosti/stoleti-josefa-skvoreckeho/?fbclid=IwY2xjawF4u_1leHRuA2FlbQIxMAABHctP6_1pTLJR-Tq-Ic2jAw1S8ia5IQiLuWvuGNA5D8QwKLnE_OOgptEAvQ_aem_4tJERY7zcuBXcLwo0yA-IA.
Dnešní (Ne)čtenářský deník připravila Aneta Somrová.
