Až se za deset let vrátím k tomuto textu, možná budu překvapen, co že jsem si v říjnu 2023 myslel. Slova, která vypouštíme z úst, máme tendenci často příliš nezkoumat, za den jich taky často bezmyšlenkovitě vykřikneme několik tisíc.

Když nás potom po čase někdo s vlastními výroky konfrontuje, nevěříme mu, popíráme sami sebe nebo si dokonce své myšlenky (a někdy až pitoreskní bludy) nepamatujeme. Politici mají značnou nevýhodu. Téměř každé jejich slovo je zaznamenáno všudypřítomnými kamerami. Naši reprezentanti se pak mohou jen těžko vykrucovat.

V přímém přenosu jsme to tento týden viděli při jednání o nedůvěře vládě, jež vyvolalo opoziční hnutí ANO expremiéra Andreje Babiše. Poslanci připomínali předsedovi vlády Petru Fialovi jeho slova z minulého volebního období, kdy o jisté parlamentní proceduře –⁠ již pravidelně využívá i nynější opozice –⁠ prohlásil, že se jedná o „znásilnění demokracie“. Dnes už to tak nevidí a obhajuje tzv. pevné hlasování jako legitimní nástroj k prosazení vůle většiny.

Pro názorné příklady ale nemusíme zacházet až do sněmovních končin. Před pěti měsíci se mi kamarád svěřil, že potkal nového potenciálního partnera, ten byl však dvakrát starší, což můj kamarád odmítl jako nepřijatelný věkový rozdíl. Uběhlo půl roku a tvoří pár. Před několika dny jsem si dovolil připomenout mu jeho šest měsíců starý úsudek. Jeho povýtce podrážděnou reakci čtenář jistě dokáže vydedukovat.

Většinou po zkušenosti přijdeme na to, že první rozhodnutí nemusí být nutně špatné, ba naopak napomáhá hladšímu průběhu dění. Než si to uvědomíme, je už často pozdě a my už se řídíme úsudkem druhým, pozdějším s pachutí zklamání.

Fiala i můj kamarád by si jistě přáli, aby teorie o „první signální“, nastíněná v tomto textu, nebyla správná. Inu, uvidíme za pár let. Do té doby, přeji váženým čtenářům a čtenářkám šťastná slova na první dobrou.

Nedělní tečka je nový pravidelný týdeník Studentských listů, který vychází v neděli v poledne. Redaktor Jakub Hříbek se v něm zamýšlí nad nejdůležitějšími (nejen politickými) událostmi uplynulého týdne, stejně jako nad zdánlivými běžnostmi všedních dní.