Nobelovu cenu v oblasti literatury, každoročně udělovanou na základě poslední vůle Alfreda Nobela, získala v letošním roce francouzská spisovatelka Annie Ernauxová. Švédská akademie ocenila její odvahu a pronikavost, s jakou odhaluje kořeny, odcizení a překážky lidské paměti. Její dílo Roky, vlastní autobiografie od roku 1941 do roku 2006, je jedno z ikonických francouzských memoárových děl. Laureátka v něm důsledně a z různých úhlů zkoumá život poznamenaný rozdíly mezi pohlavím, třídou a jazykem.

„Považuji to za velkou čest a zároveň za velkou odpovědnost, která mi byla s Nobelovou cenou udělena,“ poznamenala autorka k rozhodnutí akademie. Ernauxová se prosadila už v 70. letech 20. století jako představitelka proudu tzv. ženské literatury. V několika dílech se postavila např. za právo na potrat či proti genderové nerovnosti. Francouzská média popisují Ernauxovou jako „ikonu feminismu pro novou generaci intelektuálů a umělců“, sama autorka ale namítá, že je „žena, která píše, to je vše“.

Autobiografie Roky, považována za její vrcholné dílo, vyšla letos poprvé i v Česku. Ústředním tématem knihy je lidská paměť a Ernauxová v ní o sobě poprvé píše ve třetí osobě. Kniha nabízí pohled na francouzskou společnost i kulturu od druhé světové války až do počátku 21. století. Tento dojemný příběh ženy, která popisuje vyvíjející se společnost, popsal Edmund White ve své recenzi pro New York Times jako „kolektivní autobiografii“.

Nobelovu cenu za literaturu získává „nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Dílo Roky padlo do popisu v poslední vůli Alfreda Nobela více než perfektně. Dvaaosmdesátiletá autorka dříve uvedla, že považuje psaní za jakýsi druh politického aktu. Mezi dosavadními 119 laureáty Nobelovy ceny za literaturu je sedmnáctou oceněnou ženu a první francouzskou spisovatelkou.