Na konci léta se mezi 22. a 25. srpnem v prostředí středověkého hradu Křivoklát odehrál již 7. ročník Noir Film Festivalu. O jeho začátcích, aktuálních problémech i devízách a výhledu do budoucna se v rozhovoru pro Studentské listy rozpovídal jeho výkonný ředitel Vítek Grigartzik.
Tuto otázku jste již nejspíš obdržel mnohokrát, přesto s ní musím začít. Film noir je těžko definovatelná skupina – někdo ho považuje za historické období v rámci kinematografie, někdo za žánr či za obrazový styl. Jak byste ho definoval vy?
Těch pohledů je samozřejmě víc. Někdo film noir považuje za historicky vymezený cyklus, který byl pojmenovaný francouzským kritikem v rámci americké kinematografie, který měl „bratříčky“ v kinematografiích evropských. Někdo ho považuje za vizuální styl, práci s kamerou, se světlem. Já osobně jsem někde na půl. Jde určitě o silný vizuální styl, nicméně vymezuje se i tematicky – často to bývají melodramata, detektivky, krimi, thrillery. Někteří cinefilové říkají, že nemůže být barevný. Nicméně dnes se točí neo-noiry, které se tím obdobím inspirují a točí se barevně a i v období, které se dá považovat za to klasické noirové, byly některé filmy kolorovány a nebo byly točeny v barvě. Podle mě je to žánr, který je vymezený, ale který má spoustu přesahů, jak do 60., 70., tak i do pozdějších let.
Je pro vás a dramaturgy někdy těžké shodnout se na tom, co by vzhledem k nejednoznačné definici filmu noir do programu ještě mohlo patřit a co už ne?
Oba dva stěžejní dramaturgové jsou možná největší kapacity na tenhle žánr u nás. Milan Hain získal Fulbrightovo stipendium, k noiru publikuje a má k němu hodně blízko. Stejně tak Jana Bébarová. Oba dva přednáší filmovou vědu. Jsou respektovaní v rámci odborné veřejnosti v ČR. Snažím se jim do výběru filmů zasahovat minimálně.
Váš festival rok od roku nabývá na popularitě – nebojíte se, že se z něj může stát až příliš masová akce? Tradičně se totiž pořádá na hradě Křivoklátě a ten má omezenou kapacitu.
Návštěvnost festivalu se pokaždé zvyšuje, ale letos to bylo skokově. Kapacita malých sálů po čtyři dny konání je nějakých 3200 diváků a my jsme v tuto chvíli na 2900. Extrém nastal hlavně v sobotu (24. 8.) – ještě se nám nestalo, že by čtrnáct z šestnácti projekcí bylo vyprodaných. Nakonec jsme i přidávali – v sobotu dvě projekce a v neděli zakončení. Navíc jsme poprvé přidávali večerní projekci dvakrát. Ty večerní projekce bývaly vyprodané i v minulých letech, ale nikdy jsme je nepřidávali. Se zvyšující se popularitou souvisí jedna velká bolest – už nám nestačí ubytovací kapacity na Křivoklátě a v okolí. Nároky návštěvníků jsou vyšší. Ne všichni chtějí bydlet ve stanech u Berounky – rádi by se po hlavní večerní projekci ještě bavili, a nechtějí se poté vracet 5 km do kempu. Narážíme ale na limit a nejsme bohužel schopni uspokojit všechny, i když tím ztrácíme potenciální návštěvníky.
Co s tím?
Jsou dvě možnosti – buď někdo na Křivoklátě postaví hotel, což je vzhledem k sezónnosti utopická idea, a nebo ti lidé akceptují vzdálenější ubytování. Někteří partneři ale tlačí na to rozšířit festival mimo hrad. To znamená na další místa nejen na Křivoklátě – tam se nabízí jen bývalé kino v Sokolovně, které už patnáct let nefunguje, kde jsou zakonzervované ještě pětatřicítkové projektory z let 1961-1962. Ty i s kinem patří obci. My jsme se tam byli podívat a revitalizace by byla nákladná. Do sálu se vejde 200-250 lidí, takže při určitém množství projekcí by se nám podařilo o 1500, třeba i 2000 zvednout celkovou kapacitu sálů, ale už to trochu ztrácí tu atmosféru středověkého hradu. Takže já osobně bych radši šel tou cestou, že budou vstupenky vyprodané ještě před začátkem festivalu, který se uskuteční na hradě, maximálně pár projekcí v bývalém kině – určitě nechci festival rozšiřovat za hranice Křivoklátu.
Na slavnostním zakončení jste letos mluvil o tom, že s Křivoklátem máte smlouvu ještě na jeden ročník, nezamíchává tohle nějak s tou situací? Nevadí hradní správě, že už je na hradě v době festivalu příliš velká koncentrace lidí?
Reálná organizace musí fungovat v úzké spolupráci se správou hradu. V každém případě i oni cítí, že se musí té akci věnovat – projekce se odehrávají v památkově chráněných prostorách, takže tam vždy musí být přítomen někdo ze správy hradu. Už narážíme na to, že je to občas časově omezuje. Nicméně nemyslím si, že by Křivoklát nepojmul tolik lidí, protože je to jeden z nejnavštěvovanějších hradů, a v době, kdy je tam Křivoklání, Velikonoce, Vánoce, tak se tam za tři dny vystřídá třeba 7000 lidí. Až do 18:00, kdy končí návštěvy hradu, ho sdílíme s návštěvníky a samozřejmě, že když se tam všichni ti lidé potkávají, tak to nádvoří je velmi zaplněné. Pojí se to s vyššími nároky na hygienická zařízení. Ale věříme, že se podaří smlouvu prodloužit. Ale samozřejmě přemýšlíme, co s tím, kdyby se to nepodařilo.
Je ovšem málo hradů, které by měly tolik prostor, které nejsou součástí prohlídkových okruhů, abychom mohli promítat od rána do večera – to je jeden z limitů. Určitě jsou nějaké hrady, které by to mohly splňovat, otázkou je, kde se nacházejí, jak by to bylo s diváckým zájmem, který u nás funguje hodně z Prahy a do Prahy – je celá řada návštěvníků, kteří přijedou dvakrát po sobě a vrátí se zpátky do Prahy nebo do dalších bližších měst (Rakovník, Beroun). Je otázka, zda v jiné lokaci budou ta místa, odkud návštěvníci přijedou a zas odjedou a také hlavně jestli tam budou takové ubytovací kapacity.
https://www.facebook.com/noirfilmfestival/photos/a.383802418432226/1901390363340083/?type=3&theater
První ročník v roce 2013 se konal na Kokoříně. Jak působí Kokořín v porovnání s Křivoklátem a proč tam proběhl jen jeden ročník – byl tam nějaký problém?
Dnes už o tom můžeme mluvit otevřeněji. Připravovali jsme na Kokoříně i druhý ročník. Pokud bychom měli takovou návštěvnost, jako letos, tak by to nebylo možné. Na samotném hradě jsme promítali jen večer, možná by se našel jeden další prostor, ale určitě ne čtyři, kam by se vešlo minimálně 40-60 lidí. Je to sice krásný pohádkový hrad, ale ty dva sály, ve kterých jsme promítali přes den, byly od sebe 2 km daleko s velkým převýšením. Kapacitně by dnes Kokořín nestačil. Tenkrát jsme odešli, protože jsme se nedohodli s majitelem těch dvou prostor. Měl pocit, že po prvním ročníku si může říct o komerční nájemné, které bylo příliš vysoké. Navíc krom hradních projekcí by to nemělo tu atmosféru jako na Křivoklátě.
Nahlédněme nicméně v historii festivalu ještě dál, za jeho první ročník. Dočetl jsem se, že celá idea festivalu pocházela z promítání ERA Art klubu. O co se jednalo?
ERA Art klub fungoval mezi lety 2012 a 2015. Byl to klasický filmový klub, tedy s dramaturgickými úvody, diskuzemi, hosty. Měli jsme v rámci něho pásmo noirových filmů. Řekli jsme si, že by byla škoda tenhle krásný žánr a výjimečné filmy opustit a napadlo nás, že bychom mohli zkusit udělat nějaký víkendový festival. Obzvlášť, když to pásmo mělo velký úspěch u diváků.
Nicméně i přes komornost začátků festivalu se vám již na první ročník podařilo získat jako partnera společnost HBO. Jak těžké bylo ze začátku získat partnery a přesvědčit je o tom, že tenhle nápad má smysl?
Většinou se to dělo na základě osobních kontaktů. Vždycky 50 % práce je, pokud budoucí partnery dostaneme na Křivoklát. Je to akce, kam mohou přivézt své obchodní partnery, nebo to nabídnou managamentu. U HBO to tenkrát bylo také přes osobní kontakt. Dali nám obsah. Dohodli jsme se, co bychom tam mohli z produkce HBO promítat. Samozřejmě nemohli vědět, do čeho jdou. Nicméně spolupráce pak trvala dlouho, až do letoška. V rámci HBO totiž probíhají velké organizační změny a odešla spousta klíčových lidí, kteří s námi spolupracovali.
Teď status HBO v rámci hierarchie vašich partnerů nahradila Nova Cinema?
V plnění ano. Letos jsme dali ten sál, který patřil vždy HBO, Nově Cinema a musím říci, že byť jsme na začátku měli obavu, že cílová skupina diváků HBO a Nova Cinema v kontextu s naším festivalem je jiná, tak i na televizním kanálu Nova Cinema jdou velmi kvalitní filmy. Hlavně je to ale opět založeno na tom, že velkým fanouškem našeho festivalu je Alan Záruba, což je kreativní ředitel skupiny Nova. Jinak bychom pro marketing Novy byli velmi nemainstreamová a obtížně uchopitelná akce.
Měli jsme třeba i mediálního partnera ČT Art. Problém České televize je ten, že by chtěla „mít všechny“, ale není schopna poskytnout odpovídající podporu. Upřímně řečeno, to, že máme v materiálech logo České televize, nám jiné partnery nepřinese. Když dnes srovnám tu podporu, kterou nám poskytuje Nova Cinema a kterou poskytovala ČT, tak je nesrovnatelná. Do širokého povědomí se dostáváme ale i přes mnohé osobnosti z umělecké branže, které na náš festival opakovaně jezdí a podporují ho, aniž bychom je měli zavázány nějakými smlouvami. Myslím, že v ČR není moc festivalů, které by měly takovou podporu od tolika tak významných osobností.
Letos se například zúčastnil pan Václava Marhoul, který převáděl ukázky z Nabarveného ptáčete, dokonce ještě před světovou premiérou. Nabízí vám některé osobnosti už samy, že by chtěly Noir Film Festival navštívit a stát se třeba i jeho patrony?
Většinou ti, kteří už u nás byli, o tom dají vědět dalším a pro nás je pak významně snazší je kontaktovat. Ze začátku jsme je oslovovali zejména skrze známosti z ERA Art klubu, v rámci kterého se již zúčastnili nějaké diskuze. Václav Marhoul by patronem prvního ročníku, stejně tak na prvním ročníku jsme se poprvé viděli s Vilmou Cibulkovou, která se také na festival pravidelně vrací. Stejně tak i Tomáš Hanák. To jsou lidé, kteří na sebe nabalili další hosty. Já navíc zastupuji některé herce z Vinohradského divadla, tam jsem se také s mnohými hosty i seznámil.
Snažíme se ale zvát i mladé režiséry, ať už debutanty, letos například přijel Teodor Kuhn se snímkem „Ostrým nožem“, takže snažíme se zvát i mladé autory a ne se obklopovat jen těmi hodně známými, ale samozřejmě že z hlediska PR je příjemné, když Honza Hřebejk řekne, že pro něj je to nejlepší festival u nás. My se snažíme na naše patrony a hosty klást co nejméně povinností. Zároveň je neseparujeme, pohybují se mezi ostatními návštěvníky a zatím jsme, bohudík, nenarazili na žádný problém s bulvárem nebo obtěžováním. Souvisí to ale samozřejmě i s tím, jací lidé na náš festival jezdí.
Krom osobností je váš festival znám i tím, že se snažíte jednotlivé snímky neopakovat. Je ale film noir opravdu nevyčerpatelnou studnicí filmového materiálu? Jak vidíte budoucnost festivalu v této souvislosti?
Zatím jsme žádný z uvedených titulů neopakovali. Možná nastane čas opakovat z prvního, druhého ročníku, kde byly výborné tituly, které tehdy mnoho lidí nevidělo. Podle našich dramaturgů se ve světě natočilo cca 700 filmů noir (někteří odborníci tvrdí, že dokonce přes 1000), takže při každoročním uvádění cca 35 snímků máme stále z čeho vybírat, aniž bychom snižovali kvalitu programu. Navíc nám postupně dorůstá generace fanoušků, která filmy z prvních ročníků neviděla vůbec. Krom toho se každým rokem točí retronoiry a neonoiry.
Vy se ovšem podílíte i na tom, aby se ty historické klenoty dostaly do široké veřejnosti. Letos proběhl na Křivoklátě křest vůbec první vydání Hitchcockovy Rebeccy v ČR i SR. Jak přesně se Noir Film Festival podílel na tomto vydání?
Značnou zásluhu na tom má Zuzana Martincová. Má 10-12 let zkušeností s vyjednáváním licencí a u mnoha distributorů i důležité osobní kontakty. Musí umět prodat to, že nepromítáme v kině, že nepromítáme ve velkých sálech, a pokouší se vyjednat takovou cenu licencí, abychom na ni dosáhli. My bychom si bez grantů a finančních partnerství nemohli dovolit ty filmy uvést. Pro představu – britský Park Circus Ltd., což je obrovský zástupce klasických amerických distribucí pro Evropu, letos licence významně zdražil. Slýcháme často „tak zvyšte ceny, vždyť ta návštěvnost stoupá.“ A já říkám: „Ale my nechceme dělat festival pro pár vyvolených, kteří mají na to, aby si koupili vstupenku za 300-400 Kč.“ Znevýhodnili bychom tím studenty a celkově bychom ztratili spoustu návštěvníků. My naopak chceme přinášet ty filmy na plátně co širší veřejnosti. Není naším cílem, aby si návštěvníci filmy noir pokoutně stahovali. Navíc ti lidé se musí na Křivoklát nějak dostat, za něco tam musí „žít“, takže ty náklady spojené s pobytem jsou samozřejmě výrazně vyšší, než v jakémkoli kině v Praze nebo jiném velkém městě.
Když odbočím od samotného filmového obsahu, tak novinkou na letošním festivalu byl cashless náramek. Plánuje se nějaká takováhle další „uživatelská“ novinka na příští ročník?
Co se týče cashless náramku, tak nemáme ještě úplně vyhodnocené, jak tato služba obstála. Já si myslím, že pro spoustu technologicky vyspělých návštěvníků je to pohodlné a zároveň jde díky logu festivalu (které je na něm natištěné), i o jakýsi identifikační prvek. Aby to ale dávalo ještě větší smysl, musela by služba fungovat na celém Křivoklátě, tedy i tam, kde ti lidé bydlí. Letos se náramku netýkala zvýhodněná cena pasů a vstupenek, protože předprodej začal až 24. 6. a lidé neměli možnost je kupovat na pevném místě, ale jen objednávat e-mailem, ale veškeré služby a zboží na nádvoří a Černém trhu byly přes náramek se 7% slevou. Zároveň je třeba říci, že ani zajištění té služby samozřejmě není zadarmo, naopak, takže ještě uvidíme…
Poslední věcí, na kterou se chci zeptat, jsou festivalové Ozvěny. Ty probíhají tradičně na podzim např. v kině Lucerna v Praze. Na co byste diváky pozval?
Ozvěny v Praze se uskuteční 29. a 30. 11. Promítat budeme Šarlatovou ulici od Fritze Langa, dále Křik chlapce, který měl u nás na festivalu československou premiéru a zaznamenal obrovský úspěch. Je poměrně krátký a zvláštní tím, že obsahuje dětský „noirový“ prvek. Dále to budou Gauneři od Quentina Tarantina a konečně i Hitchcockova Rebecca.
https://www.facebook.com/noirfilmfestival/photos/a.383777795101355/1966110626868056/?type=3&theater
Chtěl byste ještě něco našim čtenářům vzkázat?
Předpokládám, že vás čtou především studenti. My se studenty spolupracujeme. Spousta členů festivalového týmu se každým rokem rekrutuje z řad studentů, především filmové vědy nebo jiných umělecky či filosoficky zaměřených oborů. Chtěl bych všem i touto cestou moc poděkovat. Nemohu říci, kolik za to dostávají, ale ta odměna určitě není konkurenceschopná, zvláště při současné situaci na trhu práce. Na jiné brigádě by si určitě vydělali více…
Ani v příštím roce neustoupíme od snížených cen akreditací pro studenty, kteří náš festival pravidelně navštěvují jako běžní diváci. Nicméně bych rád poděkoval všem, kteří se na festival pravidelně vrací, a to bez ohledu na věk.
Myslím, že rozhodně stojí za to si atmosféru, která vždy na konci srpna ovládne „noirový Křivoklát“, přijet zažít.
