Již po osmdesáté provedli Vídeňští filharmonikové nejsledovanější kulturní událost Evropy, tradiční novoroční koncert. V paláci vídeňského Společenství přátel hudby se poprvé v historii ocitli zcela bez posluchačů, kteří jindy zpravidla musí vynaložit mimořádné úsilí, aby se jim podařilo se této akce zúčastnit. Tradičně se totiž koncertu účastní vídeňská elita, včetně spolkového prezidenta a vládních činitelů.

Taktovky se již pošesté chopil maestro Riccardo Muti, 79letý italský dirigent, který s Vídeňskými filharmoniky spolupracuje již několik desetiletí a jehož vztah k tomuto legendárnímu tělesu je patrně doopravdy vřelý. Zejména letos podtrhlo jeho viditelně výborné duševní rozpoložení jeho skvělý výkon. Jeden z nejvýznamnějších dirigentů světa včera vysloveně zářil a slovutný orchestr řídil s fascinující lehkostí.

Za pozornost stojí také jeho uvedení a pozdrav posluchačů, ve kterém vyzval mocné celého světa, aby nezapomínali na kulturu, neboť je nesmírně důležitá pro budoucnost lidstva. Tento koncert, který sleduje obrovské množství posluchačů doslova po celé planetě, měl být podle něj poselstvím naděje. Nutno podotknout, že zřejmě málokterá událost poslední doby byla tak citelně nadějeplná jako letošní vídeňský koncert.

„Nejen z Riccarda Mutiho, nýbrž i z hudebníků vyzařoval mimořádně dobrý rozmar navzdory kruté realitě dnešních dnů.”

Programu, a to je rovněž pro vídeňský Nový rok typické, dominovala nejvýznamnější skladatelská dynastie Straußů. Nechyběla tradiční polka a valčíky, nejznámější z nich nese název Po krásném modrém Dunaji. Všechny z nich byly, stejně jako minulé roky, provedeny s typickou vídeňskou samozřejmostí a lehkostí. Nejen z Riccarda Mutiho, nýbrž i z hudebníků vyzařoval mimořádně dobrý rozmar navzdory kruté realitě dnešních dnů.

Jako každý rok i letos byl koncert „prokládán” záběry natočenými s předstihem mimo budovu vídeňského Musikvereinu. Letos jim vládlo Burgenlandsko, nejvýchodnější a nejmenší, přesto však jedna z nejkrásnějších spolkových zemí Rakouska.

Zejména letošní fenomenálně provedený Císařský kvartet C-dur, který byl mimochodem později užíván jako císařsko-rakouská, dnes jako německá hymna, a který byl včera proveden v Eisenstadtu, rodném městě jeho skladatele Josepha Haydna, byl v kombinaci se záběry z okolí skladatelova rodného města asi tím doopravdy nejnadějeplnějším, co Vídeňští filharmonikové publiku nabídli.

Koncert trval bezmála půl třetí hodiny a zakončen byl tradičně Radeckého pochodem od Johanna Strauße otce. Kéž by byl letošní koncert skutečně poselstvím nejen naděje, že příští rok proběhne tato tradiční akce narozdíl od tohoto roku v podmínkách o mnoho příznivějších, v srdci Evropy, která vítězí nad jedním z největších ohrožení v její novodobé historii.