Události, které ve středu otřásly nejen Amerikou, jsou naprosto nevídané a nemají v dějinách USA obdoby. Přináším svůj osobní pohled na aktuální situaci.

Úvodní fotka tohoto článku je asi dva a půl roku stará. Je ze srpna roku 2018, když jsem ve Spojených státech byl. Moje teta a strýček mi během mého pobytu ukazovali krásy východního pobřeží. Byl to nejlepší výlet mého života a  jsem jim velmi vděčný, že mě provázeli. Doteď si pamatuji, jak jsme vystoupali po schodech a já před sebou viděl washingtonský Kapitol. Pohled na něj byl dechberoucí. Obdivoval jsem krásu a velikost klasicistní architektury a fakt, že stojím před chrámem americké demokracie. Ale když se na tu fotku podívám teď, tak vidím, že jsem se možná měl soustředit i na ta šedá mračna nad jeho střechou. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že ani ne o tři roky později se v té budově stane něco, co se v amerických dějinách ještě nikdy neodehrálo.

To, co jsme ve středu viděli skrze naše mobilní a televizní obrazovky, byla ukázka toho, že Amerika se ocitla v jedné z nejhlubších politických krizích ve svých dějinách. Nikdy předtím nebylo v dějinách USA prezidenta, který by takovým způsobem zneužíval svého postavení a podkopával důvěru ve fungování demokracie a vládních institucí. Nikdy předtím nebyl takový problém předání moci nástupci jako dnes. Nikdy předtím američtí občané nevtrhli do budovy Kapitolu.

Tohle skutečně je jedna z největších krizí demokracie, jaká kdy Spojené státy potkala a zůstává otázkou, jestli předevčírem s rabovači v Kapitolu vyvrcholila, nebo teprve skutečně začíná.

Naprosto neuvěřitelné bylo chování policie – to je nakonec důvod, proč se ve středu psala historie, protože nebýt jejího selhání, dalo by se na něco takového rychle zapomenout. Jsem velmi zvědavý, jaké budou výsledky, až dojde k prošetření – protože ve středu naprosto selhala. Policie má být na takové situace připravená a počítat s nejhorším. Mnoho lidí s tím spojuje rasové motivy a samozřejmě mohlo dojít k tomu, že policisté podcenili situaci, protože demonstrovali běloši, ale prosím, nepodléhejme hned dojmu, že toto je výsledek „white privilege”. Podle některých informací policisté na tento typ konfrontace vůbec nebyli připravení, protože jsou trénovaní na teroristické útoky, a ne na masové protesty. Viděli jsme na záběrech policisty, kteří si s demonstranty dělali selfie, a dokonce existuje video, kde policisté otevřeli bariéry a nechali je projít. Tito policisté by si bez pochyb zasloužili potrestání, ale přijde mi nefér volat po definancování policie, když naopak většina policistů demonstrantům čelila. Nedělejme radikální závěry, dokud přesně nevíme, co bylo hlavními důvody podcenění situace a následného selhání.

Byl to pro mě obrovský šok. Ameriku jsem si z mnoha důvodů zamiloval a je mi smutno, když vidím to, co se tam v současnosti děje. Někteří lidé se smějí, že se to dalo čekat, jenže nedalo (vyjímaje policie, ta to čekat měla). Tohle není to samé, jako když v Texasu, Alabamě nebo někde jinde začne střílet nějaký šílenec. Na tohle se nedá říct „jo, to je Amerika”.

To se vymyká všemu, co jsme kdy viděli, a je v našem zájmu si přát, aby se situace uklidnila, protože ať se to někomu líbí nebo ne, tak USA jsou stále jedinou supervelmocí. Pokud se dostanou do hluboké vnitropolitické nestability, tak jsou v ohrožení i naše svoboda a bezpečnost. Možná se blížíme do doby, kdy končí svět relativně velkého klidu a míru, a vracíme se do bodu, kdy znovu začne velké mocenské soupeření i tady v Evropě. Mám ale v Američany víru, že i tuhle krizi překonají. Ještě stále jsou Spojené státy zemí svobodných a domovem statečných.

Studentské listy přinášejí nový formát glosy s názvem Očima studenta. Každý pátek vám jeden z redaktorů Studentských listů představí svůj pohled na jedno z témat, které v uplynulém týdnu hýbalo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury. Tak zase příští pátek.