Ve škole jsme měli za úkol napsat úvahu na téma náboženství ve 21. století a já se rozhodl, že bych se rád podělil o své myšlenky i v rámci páteční glosy Očima studenta.

Má křesťanství v dnešní době své místo? S naprostou jistotou mohu říct, že má. Velkou roli by náboženství mohlo v naší společnosti sehrát v životě mladých lidí.

My mladí máme život před sebou a potýkáme se s mnoha nejistotami a proměnami. Kvůli těmto změnám a nejistotám u mnoha z nás dochází k tomu, že jsme nespokojení s kvalitou svého života. Je prokázáno, že čím dál víc mladých lidí trpí depresemi a sklony k sebevraždě. Myslím si, že částí tohoto problému je, že čím dál méně lidí věří. Až moc se zaobíráme materiální stránkou pozemského života a nemyslíme na tu spirituální.

Vzhledem k tomu, že mám psát o naší společnosti, tak budu psát o křesťanství, protože je nám kulturně nejblíž a je pro nás nejlépe představitelné. Podle mého názoru je křesťanství víra v naději, což je něco, co člověka provází celým jeho životem. Křesťan doufá, že ho něco čeká i po smrti.

Na křesťanství se mi líbí ta myšlenka, že Bůh nás stvořil k obrazu svému, v Desateru nám řekl, jak se chovat, ale přesto nám nechal svobodnou vůli. Křesťanství je ve své podstatě velmi svobodomyslné náboženství, na rozdíl třeba od islámu, ale stejně dochází k tomu, že jeho nejvyšší představitelé indoktrinují takovým způsobem, že popírají myšlenku svobodné vůle a tím pádem i křesťanství od základu.

Ať už nejvýše postavený kardinál nebo nejníže postavený farář vám bude tvrdit, že se musíte, a znovu zopakuji slovo, musíte, chovat nějakým způsobem, protože jinak skončíte v plamenech pekelných, a že jiný životní směr neexistuje a měli by se tak chovat všichni, tak není zas tak odlišný od nacisty či komunisty. Ti také mají jediný správný názor na život.

Rigidnost a konzervatismus křesťanských církví je přesně to, co lidi stále více odrazovalo a odrazuje a ve druhé polovině 20. století vedlo například k tomu, že došlo ke vzniku hnutí Hippies, kteří už měli dost konzervativní společnosti svých rodičů, ve které každý musel chodit v obleku. Kdyby sami církevní představitelé a někteří praktikující věřící chápali, že vůbec není třeba věřící indoktrinovat a potenciální nové věřící lákat na fanatickou víru, myslím, že by bylo dnes na světě víc křesťanů. Pouze víra hluboká a osobní může člověku přinést větší klid duše.

Přesně toto chování je to, co lidi stále více utvrzuje v tom, že víra je nepotřebná, ba něco špatného. Mnoha lidem ale také nedochází, že víra přeci vůbec nemusí být spojená s církví. Základním předpokladem pro to, aby se člověk stal křesťanem, je se nechat pokřtít, ale to je jen formální část. Mnohem důležitější předpoklad, který se nedá v člověku jen tak zařídit křtem, je soucit a respekt vůči ostatním lidem. Jestli se vám ale nelíbí chování církve, tak potom už v životě do kostela vkročit nemusíte. To je ta krásná myšlenka křesťanství. Každé vaše rozhodnutí je akt vaší svobodné vůle a jste to vy, kdo řídí váš život – ani váš kněz, ani církev, ani Bůh.

Ale čekají nás za naše činy konsekvence? To nevím. Nejsem věřící, ale nezavrhuji možnost existence Boha a tím pádem také ani nebe a pekla. Pokud za našimi rozhodnutími a činy v tomto životě jsou konsekvence a tím pádem nás čeká Poslední soud, velmi by mě zajímalo, kdo jím projde a kdo ne.

Za předpokladu, že by soud probíhal podle představ typicky konzervativního katolíka, kdo by neprošel? Doufám, že bychom se všichni shodli na tom, aby neprošli lidé, jako byl Stalin a Hitler. Ale kdo dál? Homosexuálové? Lidé jiného vyznání? Ateisté? Lidé, kteří se rozvedli, nebo měli předmanželský sex? Opravdu by ten nekonečně milosrdný Bůh mezi sebe nepřijal své děti jen kvůli tomu, že svůj život žily jinak, než káže Bible, tedy lidé, kteří ji sepsali?

Skutečně by se dal život těchto lidí označit za hříšný, stejně jako život Hitlera a Stalina, kteří zabili a zbavili svobody miliony lidí? Toho konzervativního katolíka bych se zeptal na jednu nebo dvě věci: pokud skutečně máme své životy doslova a do písmene žít tak, jak říká Bible, protože jinak nás čeká boží trest a nekonečné zatracení v pekle, je Bůh jiný než kdejaký diktátor? Snažíš se být v pozemském životě dobrým člověkem proto, že chceš být dobrým člověkem, nebo proto že se bojíš božího trestu?

Nejspíš nikdy nebudu křesťanem či následovníkem jiné víry, ale vím, že ve svém životě budu respektovat tři základní práva, na které má právo každý člověk. Jsou jimi jsou právo na život, majetek a osobní štěstí. Jestli Bůh existuje, věřím, že mě do nebe přijme, a jestli ne a snese na mě svůj trest, tak alespoň si svůj trest budu odpykávat s vědomím, že jsem si zachoval svoji svobodnou vůli a v životě se k bližním svým choval s láskou a respektem.

Jestli ale Bůh je, věřím, že bude soudit jinak, než si to představuje konzervativní katolík. Ježíš Kristus řekl: „Miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí…a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Bůh nás stvořil k obrazu svému a my jsme jeho děti, což znamená, že v každém z nás je kus Boha. Nevěřím, že Bůh by odsuzoval a poslal na nekonečná muka své děti jen na základě toho, že žili trochu jinak, než kázali lidé, kteří sepsali Bibli.

Křesťanství je náboženství, které hlásá o lásce a pomoci bližnímu svému. Už přes tisíc let udává morální kompas naší civilizace. Desatero obsahuje přikázání, která dodržujeme dodnes a je to pro nás správné, i když jako agnostik si nemyslím, že je nutné se jimi řídit doslova a do písmene, ale je dobré se držet alespoň těch naprosto základních pravidel, jako nezabiješ a nepokradeš.

Nebylo by pro vás uklidňující, kdybyste začali věřit? Kdybyste věděli, že i v těžkých chvílích nejste sami, protože v sobě máte něco, co vám pomáhá jít dál? Co vám pomáhá v životě udělat správné rozhodnutí? S čím dokonce můžete komunikovat? Víra může být skvělým společníkem, který vaše životy může dělat šťastnějšími v mnoha směrech. Jestli se rozhodnete věřit, bude jen na vaší svobodné vůli.

Studentské listy přinášejí nový formát glosy s názvem Očima studenta. Každý pátek vám jeden z redaktorů Studentských listů představí svůj pohled na jedno z témat, které v uplynulém týdnu hýbalo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury. Tak zase příští pátek.