V půlce února proběhly ve dvou malých evropských regionech dvoje volby. Zejména v českých médiích se jim příliš pozornosti nedostalo. Není divu, z pohledu běžného konzumenta českých médií se mohou na první pohled zdát jako nepodstatné. Zajímat bychom se o ně ale měli, už proto, že jejich výsledky mohou rozhodnout o tom, zda bude současná mapa Evropy celkem podstatně překreslena. V obou případech navíc dopadly převratně. Ano, řeč je o Katalánsku a Kosovu. 

Katalánsko je bohatý autonomní region na severovýchodě Španělska, který přitáhl celosvětovou pozornost zejména kvůli snaze místní vlády uspořádat referendum o nezávislosti v roce 2017. V historii zakořeněná nezávislost na Španělsku, kulturní odlišnosti (například vlastní mezinárodně uznávaný jazyk, katalánština) a ekonomická vyspělost a soběstačnost regionu oproti zbytku země se postupem času přetavily v rostoucí podporu myšlenky nezávislosti napříč obyvatelstvem.

Unabhängigkeitsbestrebungen in Katalonien
Nezávislost Katalánska podporuje 45 procent místních. Separatistické strany však získaly ve volbách většinu, Foto: DW

To vyvrcholilo dramatickými událostmi na podzim roku 2017, kdy tehdejší katalánský premiér Carles Puigdemont vyhlásil referendum o katalánské nezávislosti. To však bylo v rozporu se španělskou ústavou, a i proto ve volební den španělské bezpečnostní složky konání referenda překazily. Katalánská vláda poté nezávislost i přesto vyhlásila – španělská centrální vláda na to odpověděla omezením katalánské autonomie. Následně došlo ke stíhání hlavních politických strůjců překaženého referenda.

Nyní, téměř tři a půl roku po neúspěšném pokusu o vyhlášení nezávislosti, proběhly volby do místního katalánského parlamentu. Jakkoliv byly zastíněné koronavirovou pandemií, tak téma teoretické nezávislosti Katalánska přesto dominovalo. A jak se alespoň z výsledků zdá, touha Katalánců po samostatnosti od referenda možná ještě vzrostla, protože v místním parlamentu výrazně posílily separatistické strany. I přes formální výhru unionistických sociálních demokratů obsadili separatisté v čele s Republikánskou levicí Katalánska 75 ze 135 křesel. Tedy vůbec poprvé v historii nadpoloviční většinu v katalánském parlamentu.

Na březnovém sjezdu bude proti současnému předsedovi ČSSD kandidovat ministr zahraničí Tomáš Petříček. Proč lze v…

Zveřejnil(a) Studentské listy dne Pátek 19. února 2021

 

Laura Borrás, lídryně separatistického hnutí Společně pro Katalánsko, které skončilo na třetím místě, v reakci na výsledky voleb uvedla, že ze skutečnosti, kdy strany pro nezávislost získaly poprvé více než 50 % hlasů, musí vyvodit důsledky španělská vláda i parlament. Podobně se vyjadřovali i další katalánští separatističtí politici. Zda letošní výsledky budou mít výraznější vliv, je však otázkou. Faktem je, že mezi jinak ideologicky rozkročenými stranami, které spojuje myšlenka katalánské samostatnosti, v posledních letech rostly spory, jak otázku nezávislosti řešit. Neshody mezi separatistickými politiky panují především na tom, zda se nezávislosti snažit docílit vyjednáváním, nebo vyvoláváním tlaku a konfrontací s centrální vládou. V otázce je rozdělena i katalánská společnost: podle posledního průzkumu centra CEO nezávislost podporuje necelých 45 procent Katalánců, 48 procent je proti.

Kosovo: vítězství odmítačů normalizace vztahů se Srbskem

Parlamentní volby proběhly v únoru také v Kosovu, malém hornatém regionu uprostřed Balkánu, obývaném převážně etnickými Albánci, který v roce 2008 vyhlásil nezávislost na Srbsku. To kosovskou nezávislost odmítá, není mu to však mnoho platné. Kosovo uznává polovina států OSN, většinou jde o západní země (včetně Česka), neuznává jej například Rusko, ke kterému má Srbsko geopoliticky i kulturně blízko, Čína a jejich spojenci. Srbsko však nemá nad kosovským územím kontrolu a samo uznává kosovské státní orgány za legitimní. Nevyřešená „kosovská otázka” je přesto stále důležitým tématem, které mimo jiné blokuje vstup obou zemí do Evropské unie.

File:Albin Kurti duke protestuar.JPG
Normalizační rozhovory se Srbskem? Priorita na pátém nebo šestém místě. Albin Kurti, Foto: Wikimedia Commons

V únorových předčasných kosovských parlamentních volbách, které se konaly v době pandemie a třeskutých mrazů, jež balkánskou zemi zasáhly, zvítězila protestní a doposud opoziční strana Sebeurčení. Strana, která dosáhla téměř 48 procent, se profiluje jako antiestablishmentové a protikorupční uskupení a netají se svou snahou o co nejtěsnější vztahy se sousední Albánií.

Co je ale z našeho pohledu hlavní: trvá na radikálním vymezení se vůči Srbsku a odmítá s ním usednout k jednacímu stolu. Příznačným příkladem může být incident, který se tři roky nazpět odehrál v kosovském parlamentu při projednávání rozšíření práv pro srbskou komunitu, kde lídr Sebeurčení a bývalý politický vězeň Albin Kurti jako demonstraci nesouhlasu s návrhem odpálil slzný plyn. Sám Kurti nyní v reakci na výsledek voleb oznámil, že normalizační rozhovory se Srbskem budou pro jím vedenou vládu „prioritou na pátém nebo šestém místě“.

Stejně jako u prvního zmíněného případu katalánských voleb ale ani zde není situace tak jednoznačná. Sebeurčení totiž těsně nedosáhlo na parlamentní většinu, a tu si bude muset pro sestavení vlády zajistit. Doposud vládní „tradiční“ strany, proti nimž se Sebeurčení vymezovalo, vstup do vlády odmítly. Zajistit většinu by tak mohli (jak je v regionu typické) zástupci menšin.

Očima studenta je seriál Studentských listů, který vychází každý pátek. Jeden z redaktorů v něm představí svůj pohled na vybrané téma, které v poslední době hýbalo českým nebo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury.

Vojtěch Petrů

Bývalý šéfredaktor. Na Studentských listech působím od listopadu 2021. Píšu o politice, školství nebo lidských právech. Specializuji se na témata související se zájmem mladých lidí o veřejné dění a jejich zapojení do politiky. Jinak studuji gymnázium ve Svitavách a vedle Studentských listů spolupracuji s dalšími médii.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..