O aktuální kondici sociálních demokratů nejlépe vypovídá fakt, že jejich nejviditelnějším kandidátem do sněmovních voleb je bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický. Přesto je ČSSD ve volební kampani v jedné věci zatím nejdůvěryhodnější stranou.
Slovo důvěra přitom člověk v souvislosti s nejstarší českou stranou v posledních letech spíš neslýchá. Ať už jde o nepřekročitelné podmínky pro vstup do vlády (Nepůjdeme do ní s trestně stíhaným člověkem), o setrvání v ní (Michal Šmarda se stane ministrem kultury) nebo roli předsedy Jany Hamáčka v kauze Vrbětice.
Na druhou stranu se sociální demokraté mohou pyšnit propracovaným programem, v němž podrobně představují své ideje. Nechme teď stranou osobní názory nebo paradox, že ČSSD se občas tváří, jako by posledních (skoro) osm let strávila v opozici.
Jedno z jejich hlavních hesel Kdo zaplatí za covid? však trefně vystihuje, o čem by se mělo ve volbách mluvit – o ekonomice a obřím rozpočtovém deficitu, na němž samozřejmě mají Hamáček a spol. nemalou zásluhu.
Zároveň se však v programu snaží nabídnout řešení – víc zdanit bohaté a majetné. Opět, můžeme polemizovat, zda to bude fungovat, ale je zřejmé, že v Lidovém domě aspoň rámcově naslouchají tomu, co zmiňují ekonomové v čele s Národní rozpočtovou radou. Tedy že k vyrovnanému rozpočtu bude potřeba zvýšit daně.
Přidáme vám. Na dluh
Ostatní strany a hnutí se této realitě – aspoň navenek – zatím nedokáží podívat do očí. Nejblíž k tomu, aby to udělala, má koalice Pirátů a STAN, která v programu mluví o možném zvýšení některých nemovitostních daních, ale po kritice a záplavě dezinformací zase rychle couvla. Jinak ale komplexní řešení nepředstavila.
Koalice Spolu vyšší daně rezolutně odmítá, což jí ale nebrání v tom populisticky slibovat, že bude rozdávat peníze na všechny strany (v tom však není sama). Ušetřit chce na výdajích států (nadměrná byrokracie a příliš úředníků) – otázkou je, zda někdo ze tří sdružených stran věří, že to bude stačit. Spíše ne.
Co další strany a hnutí? Ultralevicoví komunisté to se zdaněním naopak přehánějí, SPD se tématu raději vyhýbá, zatímco hnutí ANO ještě ani nepředstavilo program. Těžko ale čekat, že marketingový tým doporučí Andreji Babišovi, aby začal mluvit o zvyšování daní. Totéž platí pro Přísahu Roberta Šlachty, který slibuje, že v příštím roce zůstanou daně stejné – což je vzhledem k tomu, že je před volbami a že noví poslanci nebudou mít na rychlé prosazování zákonů čas, téměř stoprocentní i bez jeho slov.
Z uskupení se šancí se probojovat do dolní komory parlamentu tak ČSSD zůstává jediným, které téma ekonomiky aktivně zvedá. Zbytek o něm raději nemluví anebo přichází s populistickými koktejly odmítání vyšších daní a slibování obrovských investic na dluh.
Můžeme se dohadovat, proč politici o tak důležitém tématu nechtějí realisticky mluvit. Důvodů je víc, ale především jim v době marketingového populismu a sociálních sítí často chybí odvaha říkat nepříjemnou pravdu. Zkrátka se nechtějí na ožehavém tématu spálit a odlákat potenciální voliče.
Možná si navíc myslí, že můžou uspět s jinými tématy. Ať už jde o protikorupční rétoriku Roberta Šlachty nebo migraci v případě Andreje Babiše a Tomia Okamury. V tom se ovšem mýlí, z průzkumů naopak vyplývá, že voliče stav ekonomiky zajímá – podle letního šetření CVVM jde o vůbec nejdůležitější téma, které meziročně přilákalo o 15 procent víc lidí.
Zajímat by mělo i mladé lidi a studenty. Jednou to totiž budou právě oni, kdo bude dnešní obří dluhy splácet. Nezbývá tak doufat, že se ve zbývajících méně než 50 dnech kampaně začne o ekonomice mluvit víc a do hloubky. Zatím se zdá, že politici o klíčovém tématu voleb raději diskutovat nechtějí.
Očima studenta je seriál Studentských listů, který vychází každý druhý pátek. Jeden z redaktorů v něm představí svůj pohled na vybrané nadčasové téma, nad kterým se zamyslí do hloubky a v kontextu.
