„Sociální sítě jsou dobré do doby, než je začnou používat lidé“. Tahle myšlenka mi za poslední rok utkvěla v hlavě. Není na ní nic nového ani originálního, ale pandemie koronaviru jako by ještě víc zvýraznila negativa těchto komunikačních platforem. Nejvíc mě trápí především jejich schopnost vyvolat emoce a přinutit člověka k ostrým výrokům.
V jednom z dřívějších dílů seriálu Očima studenta jsem na konci října pochvalně psal o rozhodnutí ministra školství Roberta Plagy (za ANO) založit si Instagram. Musím však říct, že od té doby na jeho profil moc často nechodím. Důvod? Velké množství negativních komentářů pod jeho příspěvky.
Ne že by na tom bylo a priori něco špatného (kritičnost k politikům je naopak velmi vítaná!), ale komentující uživatelé často nechodí pro ostrá slova daleko. V paměti mi z desítky komentářů utkvěly hlavně výrazy jako zrádce či kolaborant, o vulgárních slovech ani nemluvě.
Je mi jasné, že jsem neobjevil Ameriku a že na sociálních sítích bych našel ještě horší věci. Přesto mi to nedá, abych se vyjádřil k válečné rétorice, kterou okolo sebe i na sítích slýchávám čím dál tím častěji.
Jsme ve válce s virem
„Bojujeme proti koronaviru“. „Zdravotníci jsou v první linii“. To jsou některé příklady válečné rétoriky, které s sebou přinesla pandemie koronaviru. Uchylují se k nim nejenom politici (naposledy velmi neúspěšně ministryně Maláčová), ale také média. Jako příklad může posloužit titulní strana deníku Právo z poloviny října, která hlásala, že Jsme ve válce.
Podobná rétorika má za cíl vzbudit emoce a zmobilizovat lidi. V případě pandemie k tomu, aby si uvědomili vážnost situace a dodržovali opatření, v případě například „kolaborantského Bruselu“ zase proto, aby podpořili vystoupení z Evropské unie.
V obou případech je to samozřejmě špatně. Přestože emoce pochopitelně mají ve veřejné diskusi své místo a je důležité umět s nimi pracovat, válečná rétorika se nikdy nevyplácí.
Jako taková totiž rozděluje na dvě strany: tu správnou, za kterou musíme bojovat, a na tu špatnou, kterou je potřeba porazit. V prvním případě tak lidé, občané, republika, vláda bojují proti koronaviru, ve druhém chtějí vlastenci, Češi bojovat proti EU a jejím kolaborantům.
Jenom jeden může vyhrát a v očích té či oné strany jde často o otázku života a smrti. Vždyť kdo nedodržuje opatření, tak přece zabíjí lidi. Anebo to je slovy poslance Volného vláda, která zabíjí lidi? A kdo podporuje Evropskou unii, tak je kolaborant a měl by skončit ve vězení. Anebo rovnou na šibenici.
Válečná rétorika nepřipouští kompromis a z druhých lidí dělá automaticky nepřátele. To je v liberálně-demokratické společnosti velmi nebezpečné, protože před respektem a tolerancí upřednostňuje despekt a netoleranci. A ostrakizuje ostatní lidi jenom proto, že mají odlišný názor. Historie nám ukazuje, že podobné spory končí často velmi tragicky.
Zacyklený kruh emocí
Jistěže většina lidí by výše napsané věty nikdy nevyslovila. Ale nezřídka se stává, že na „anonymních“ sociálních sítích si dovolí víc než v normálním životě. Zprávy o nejnovějším vyjádření politika je zkrátka naštvou a vyprovokují k reakci, za kterou se o pár hodin později sami možná zastydějí.
Problémem je, pokud si to člověk (včas) neuvědomí. Na sítích totiž často najde podobně smýšlející lidi, kteří píšou podobně ostré komentáře. „Tenhle politik je zrádce, vždyť něco sliboval a teďka to neplní,“ notují si. Nebo: „To je ale kolaborant s Babišem, doufám, že ho brzy zavřou“.
Válečná rétorika na sociálních sítích emoce ještě stupňuje. Negativní příspěvky tak přitahují větší pozornost a dávají signál síťovým algoritmům, které je nabízejí čím dál tím víc lidem. V nich to opět vybudí emoce, napíšou ostrý komentář… a dál už to znáte.
Dvakrát nadechnout a pak psát
Jak tedy z tohoto pomyslného kruhu vystoupit?
Zaprvé: měli bychom si uvědomit, jak sociální sítě fungují. Větší prostor dávají negativním zprávám, které většinou stoprocentně nereflektují realitu.
Zadruhé: negativní informace lze přijmout s emocemi, ale bez ostrých výrazů. Nemusíme Babiše titulovat kolaborantem, protože udělal něco, co se nám nelíbí, ani označovat Plagu jako zrádce, protože nám nechce zrušit maturitu.
A zatřetí: pokud už chceme něco okomentovat, tak v klidu a bez vulgarit a válečné rétoriky. Ničemu to nepomůže a nás to ještě víc naštve.
Takže se teď dvakrát nadechněte a můžete napsat, co se vám na mém komentáři nelíbí. Ale v klidu, prosím!
Očima studenta je seriál Studentských listů, který vychází každý pátek. Jeden z redaktorů v něm představí svůj pohled na vybrané téma, které v poslední době hýbalo českým nebo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury.
