Bulhaři šli začátkem července podruhé během čtyř měsíců k volbám. Ty dubnové skončily patem, kdy se nepodařilo sestavit vládu jak dlouholetému premiérovi Bojko Borisovovi a jeho straně GERB, tak jeho protestním konkurentům. Nyní se však poměry obrátily a volby začátkem prázdnin vyhrálo hnutí neortodoxního zpěváka a showmana Slavi Trifonova, který svou stranu pojmenoval podle jednoho ze svých hudebních alb. Může se mu podařit složit vládu a stanout v čele nejchudší země EU, kterou sužuje masivní korupce?
Bulhaři šli k volebním urnám podruhé během čtyř měsíců. Řádné dubnové volby se konaly v napjaté společenské atmosféře po několikaměsíčních protestech, které loňské léto zemi ochromily. Protestujícím vadila všudypřítomná korupce a oligarchické struktury, které nejchudším státem EU prorostly. Požadovali demisi dlouholetého premiéra Bojko Borisova a ukončení vlády jeho strany GERB a ultrapravicových spojenců. Bulharsko je dlouhodobě nejhorší evropskou zemí co do kvality života, zato vévodí žebříčkům míry korupce. Poslední kapkou byla letní série událostí kolem premiéra Borisova, mimo jiné kompromitující fotografie, na jedné z nichž byl spící předseda vlády zachycen s pistolí na nočním stolku, druhá zobrazovala otevřenou zásuvku jeho nočního stolku plnou bankovek.
Rozsáhlé protesty proti mafiánským strukturám, které v zemi prorostly do politiky, justice i médií, v létě ovládly jak metropoli Sofii, tak menší města po celé zemi. Přes zimu protesty mírně utichly, frustrace ve společnosti však přetrvala a projevila se na jaře, kdy promluvila do výsledků dubnových řádných parlamentních voleb. Znovu v nich sice se čtvrtinou hlasů vyhrála Borisovova GERB, citelně však oslabila. Protikorupční protestní vlna pak do parlamentu vynesla tři antiestablishmentové formace, které vesměs vznikly v posledních letech: hnutí Takový je lid populárního zpěváka Slaviho Trifonova (skončil na druhém místě se 17 procenty hlasů) a koalice Demokratické Bulharsko a Povstaň, Bulharsko, v obou případech tvořené několika menšími stranami.
Volby však skončily patem. Vládní většinu nedokázal sestavit ani establishmentový premiér Bojko Borisov, ani zástupkyně Trifonovova protestního hnutí Takový je lid Antoaneta Stefanova. Neuspěla ani třetí prezidentem Radevem pověřená kandidátka, lídryně postkomunistických socialistů Kornelija Ninova – ti skončili s 15 procenty na třetím místě. Došlo tak k vypsání předčasných voleb, které proběhly začátkem července. V nich už přesvědčivě zvítězil Slavi Trifonov se svým antiestablishmentovým hnutím. „Dnes byl dobrý den pro bulharskou demokracii, protože jsme byli svědky nejsvobodnějších a nejspravedlivějších voleb vůbec,” vítal výsledky Trifonov – který je známý tím, že nemluví s médii a komunikuje především skrze sociální sítě – na Facebooku.
Showman v čele země
Čtyřiapadesátiletý Trifonov, dlouholetý populární showman a zpěvák, který už na první pohled zaujme extravagantním vzhledem – vyholenou hlavou a pirátskými náušnicemi – si drží profil lidového spasitele, který se vzepře zkorumpovanému establishmentu. Známý televizní moderátor do bulharské politiky vstoupil před rokem a půl, a dal tak za pravdu spekulacím, které ohledně potenciálu jeho popularity kolovaly už déle. Trifonov od počátku komunikoval hlavně přes sociální sítě a skrze svůj vlastní televizní projekt, který při vstupu do politiky spustil. Ve svých příspěvcích na Facebooku, kde má více než šest set tisíc fanoušků, Bulharsko vykresloval jako zemi, kde vládne mafie, a dlouholetou vládnoucí stranu GERB označoval jako zkorumpovanou a nekompetentní.
Program hnutí Takový je lid (název mimochodem dostalo podle jednoho z Trifonovových hudebních alb) je plný jednoduchých a rychlých řešení. Zavedení většinového systému založeného na jednomandátových obvodech (podobně jako je například ve Spojeném království nebo v Česku v senátních volbách) namísto nynějšího poměrného, snížení počtu poslanců ze současných 240 na polovinu, zavedení povinných voleb a možnosti volit elektronicky, přímá volba generálního prokurátora, dalších klíčových regionálních vyšetřovatelských postů nebo ombudsmana. Trifonov slibuje i hlubší integraci země do Evropské unie nebo podporu „tradičních rodinných hodnot“.
Protikorupčníci, socialisté a Turkové
Po parlamentu kromě GERB a Trifonovova subjektu pronikli také tradiční postkomunističtí socialisté se 13 procenty hlasů, těsně za nimi skončila mírně posílená protestní liberálně orientovaná formace Demokratické Bulharsko, která bodovala především v Sofii a u střední třídy. Stabilní podporu kolem 10 procent si udržela strana DPS, která formálně zastupuje zájmy zdejší početné turecké menšiny, reálně však slouží jako loutkový subjekt hájící zájmy několika oligarchů. S pěti procenty posílil i třetí z protestních subjektů Povstaň, Bulharsko! Z parlamentu už v dubnu vypadaly krajně pravicové strany, které v minulém období držely vládu GERB u moci – což se jim zjevně stalo osudným.
„Nové rozložení parlamentu už od dubnových voleb způsobilo politický pat, ze kterého vzešel Borisov výrazně oslaben. Ve společnosti jednoznačně převládl protestní étos a vůle k překonání Borisovova odkazu a vlivu v bulharské politice. Slavi Trifonov naproti tomu na troskách neúspěchu Borisovova GERBU, dokázal účinněji mobilizovat bulharskou společnost ve svůj prospěch,” říká pro Studentské listy politolog Ondřej Čížek, který se děním v Bulharsku zabývá. Borisovova politika byla podle něj v posledních letech esencí elitářství a podstatná část bulharské společnosti v tento koncept zkrátka už nevěří. To je spíš dlouhodobější trend, který souvisí s korupčními aférami poslední doby.
Čížek připomíná také to, jak se v červenci oproti dubnovým volbám obrátila podpora v některých regionech, kde dříve vedl GERB, ve prospěch Trifonova. Nyní je důležitá otázka, zda se protestním stranám podaří sestavit společnou vládu a změnit poměry v zemi, hlavně co se míry korupce týče. „Jde o dost různorodé subjekty. Mají sice jeden, hlavní společný cíl, kterým je ukončení dosavadní vlády Bojka Borisovova. To je ale pro hlubší reformu politického systému málo,” přibližuje Čížek a připomíná v textu výše zmíněnou ideovou rozdílnost tří hnutí. Na nejpalčivějších reformách – například soudnictví – by se nakonec dohodnout mohla. „Hrozí však, že takováto vláda může být do velké míry paralyzována právě odlišnými přístupy a zároveň personalizovaným obrazem svých leaderů – jelikož jsou všechny tři subjekty do určité míry postaveny na výrazných osobnostech.”
