London Fashion Week už mnohokrát definoval módě nové hranice. Je synonymem nekonvenčnosti, hravosti, nespoutanosti, inovace, ale i podpory nově začínajících mladých designerů. Na molech zde předváděli i legendy jako Mary Quant, Vivienne Westwood nebo Alexandr McQueen. V posledních letech se však vedou diskuze o tom, zda už neztratil svou dřívější relevanci a ani letošní rok nebyl výjimkou.

Tichý Londýn A/W 2025

Spolu s Milánem, Paříží a New Yorkem tvoří Londýn tzv. Velkou čtyřku („Big Four“) světových týdnů módy. A přestože se zjevně stále těší velké popularitě, nelze si nevšimnout určité změny. Úbytek velkých jmen britské fashion scény (jako JW Anderson, 16Aarlington a dlouhodobě Aaron Esh), menší počet investorů či skromnější prezentace naznačují, že přichází nová éra. To ale neznamená, že by samotná událost ztrácela na lesku a některé její momenty skutečně stojí za zmínku.

Například v Tate Modern (pozn. red.: galerie moderního umění) otevřela britská herečka Florence Pugh dramatickým dialogem přehlídku silných siluet návrháře Harrise Reeda. V pátek dopoledne zase představil svou znovuzrozenou ekvestrickou kolekci Paul Costelloe. Zasněženou zimní pohádkou oslnil Richard Quinn a nechyběl ani očekávaný debut Daniela Fletchera jako nového kreativního ředitele čínské značky Mithridate. V galerii Tate Britain předvedl pod značkou Burberry svoji dlouho diskutovanou kolekci Daniel Lee.

Stojí to za to?

Vysoké náklady za pořádání přehlídy v posledních letech ještě stouply. V nejisté ekonomické situaci se tak část designérů a módních značek rozhodla některé sezóny úplně vynechat a vložit čas a energii do menšího počtu projektů. Někteří dokonce zkoušejí posunout hranice ještě dál a hledají způsob jak předvádět i mimo runway, často v komornějších a intimnějších prostorech. Ty mají na diváka často podmanivější účinek než, někdy až mechanické, catwalky.

V Londýně například Marco Capaldo ( pozn. red.: kreativní ředitel 16Arlington) či Aaron Esh uspořádali pro nejužší kruh přátel a investorů soukromou večeři. A nejsou zdaleka jediní, kdo se rozhodli od okázalé grandiosity odstoupit.Například Edeline Lee přišla s konceptem snídaně doprovázené vystoupením boxerek, gymnastek a šermířek.

Doba pandemie s sebou přinesla nové spotřebitelské chování, vyzdvihla téma udržitelnosti, diverzity a etiky. Módnímu průmyslu dala ochutnat pocit nejistoty. Přestože se takové případy mohou někomu jevit jako postupný rozklad módního průmyslu, opak může být pravdou. Schopnost adaptace je klíčová a mladí designeři si ji, jak se zdá uvědomují, když se rozhodnou některé věci obětovat celkovému úspěchu. „The show needn’t always go on.“ (překlad: Přehlídka nemusí být za každou cenu). Třeba si tímto způsobem udrží lesk módního luxusu i do budoucnosti.