„OSN nebyla založena proto, aby přivedla lidstvo do nebe, ale aby ho zachránila před peklem.“ Tato slova druhého generálního tajemníka, Daga Hammarskjölda, mají jasně definovat poslání organizace, která má doslova spojovat národy. Od vzniku největší mezinárodní organizace uběhlo již 79 let. Plní ale OSN to, co na začátku slíbila? Nebo se jedná pouze o marketingovou strategii, kterou nejvíce vyzdvihuje velká pětice stálých členů Rady bezpečnosti?

Dialog přední hodnotou

Můžeme se hádat o smysluplnosti celého společenství, ale jednou z největších předností OSN je bezpochyby prioritizace dialogu napříč státy. Nemám na mysli bilaterární dohody či jiné mezinárodní spolupráce, ale fungování OSN v podobě platformy, kde si zástupci členských států na nadnárodní půdě mohou z očí do očí odprezentovat svá stanoviska. Nebýt Organizace spojených národů, jen ztěžka bychom měli jedinečnou možnost vidět delegace nepřátelských států v jedné místnosti.

Tato idea rovných možností v otázce předávání informací jednoho státu státům jiným se však může jevit skoro až utopicky. Právě ona myšlenka zpřístupnění prostoru pro vyjadřování dává prostor celému názorovému spektru. Dá se tedy v podstatě spolehnout, že zástupci nedemokratických subjektů využijí každou minutu, která se jim nabízí, aby z očí do očí líčili svou pravdu svým úhlavním nepřátelům.

Ačkoliv se nejedná o místo, kde by se podepisovala jedna mírová dohoda za druhou, Organizace spojených národů se může pyšnit především jedinečnou názorovou pluralitou a prostorem, kde tyto názory mohou představit mezinárodnímu publiku, jež zahrnuje většinu světových lídrů.

Autoritářství v demokratickém kabátku

Z určitého úhlu pohledu je možné pohlížet na rozložení sil v Radě bezpečnosti jako „moudřejší ustoupí“. To je asi jeden z nejsmysluplnějších argumentů, které můžeme použít k vysvětlení tamější situace. Od února roku 2022 musíme být všichni zajisté přesvědčeni, že Ruská federace nemá mít v orgánu, jež se zabývá bezpečností, místo.

Právo veta „Velké pětky“ je v podstatě nemožné zlomit. Již se mnohokrát mluvilo o rozšíření či změně složení. Na stole leží především Německo a Japonsko. Jenže je neskutečně snadné vytáhnout jejich činy za druhé světové války a téma je ze stolu sklizeno. Otázkou je, zda budeme někdy schopni pohlížet na současnost místo neustálého dívání se do minulosti? V současnosti se můžeme pouze hádat o této problematice a trpělivě vyčkávat, co si největší mocnosti dnešní doby usmyslí – ať už jsou demokratické či ne.

Vystoupení Česka: Zkáza celé organizace nebo naší zahraniční politiky?

Můžeme se snažit vypadat jakkoliv chceme, ale nikdy nepředčíme země větší, než je ta naše. Proto je také mylné si myslet, že odchod České republiky by způsobil takový rozruch, aby se něco ve strukturách OSN razantně změnilo. Představa nadstandartní velikosti naší země je v teorii hezká, avšak není možné ji srovnat s realitou.

Z hlediska možností na mezinárodní úrovni bychom více oslabili sami sebe než Organizaci spojených národů. Právě nastavení dialogu a rovných možností (abstraktně myšleno) jsou plusy, kvůli kterým musíme svá stanoviska přehodnotit. Chceme si dokázat, že zvládneme nebýt „obětí systému“ a kvůli tomu vystoupit z OSN? Věřím, že mezery máme jiné a stálo by se nad nimi zamyslet.