Kritiku i ocenění si za svoji práci vysloužil zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange. Názory na něj se liší, teď ale sedmačtyřicetiletého Australana čeká spíše nepříznivé prostředí. Assange totiž ve čtvrtek na ekvádorské ambasádě, kde se poslední roky skrýval, zadržela britská policie. Nyní už je ve vazbě a nad jeho budoucností visí řada otazníků.

Byly to velice symbolické záběry. Po sedmi letech skrývání se na ekvádorské ambasádě do budovy přišla londýnská policie a vynesla vzpírajícího se Juliana Assange. Australan se se ztrhaným výrazem v obličeji snaží fyzicky i slovně bránit, ale nebylo mu to nic platné. A teď ho čeká velice nejistá budoucnost.

Assange by totiž rádi vyslechli ve Švédsku kvůli obvinění ze znásilnění, především ale o něj usilují Spojené státy, které ho obvinily v souvislosti s vyzrazením tajných dokumentů na serveru WikiLeaks.

Australan se uchýlil na velvyslanectví v roce 2012, aby se vyhnul vydání do Švédska, které ho chtělo vyslechnout kvůli obvinění ze znásilnění, či do USA, které ho obvinily v souvislosti s vyzrazením tajných dokumentů. Londýnská policie koneckonců oznámila, že ho zatkla právě na základě žádosti o vydání do USA a kvůli porušení podmínek kauce ve Velké Británii v souvislosti se švédským případem.

Assange už se nyní nachází ve vazbě, kam ho londýnský soud poslal kvůli porušení podmínek kauce. Tu zaplatil, když ho soud v roce 2010 poslal do vězení na žádost Švédska o vydání. I tak se však musel pravidelně hlásit na policii a splňovat další podmínky.

Případ se od propuštění na kauci táhl a britské soudy nakonec v dalších letech rozhodly, že Assange může být do Švédska vydán. Právě proto se po posledním rozhodnutí Nejvyššího britského soudu v roce 2012 uchýlil na ekvádorskou ambasádu a požádal o azyl, čímž porušil podmínky kauce.

Na velvyslanectví jihoamerické země mu umožnily se dostat sympatie tehdejšího prezidenta Ekvádoru Rafalea Correy. Ekvádor vyhověl Assangově žádosti o politický azyl a aktivista pobýval v nepříliš pohodlných podmínkách na ambasádě celých sedm let.

V posledních měsících se však Assangova pozice na velvyslanectví horšovala. Correyův nástupce Lenín Moreno už pro něj tolik pochopení neměl a WikiLeaks navíc podle něj podstrčili ekvádorským médiím informace týkající se jeho údajného převádění peněz do daňových rájů. Kromě toho se podle něj rovněž vměšoval do záležitostí cizích států.

Jihoamerická země tak Assangeovi azyl odňala, oficiálně proto, že „opakovaně porušoval mezinárodní úmluvy a pravidla každodenního provozu ambasády,“ napsal Moreno na Twitter. Ekvádorský prezident uzavřel dohodu se Spojeným královstvím, že mu zruší azyl za slib, že ho nevydají do země, kde by mu hrozel trest smrti.

Vinu za znásilnění Assange odmítá. Švédsko před dvěma lety případ odložilo, přesto mu stále hrozil postih za vyhýbání se soudu. Advokát ženy, která ho ze znásilnění obvinila, chce navíc proces znovu otevřít. Zatykač, jenž na něj kvůli odmítnuti přijít k soudu vydala britská policie, každopádně zůstal v platnosti.

Tajné americké dokumenty

Mnohem zajímavější by však měla být druhá větev případu. V ní může být Assange vydán do USA, které ho chtějí stíhat kvůli zveřejnění tajných dokumentů o válce v Íráku a Afghánistanu. V zámoří mu hrozí zatím maximálně pět let odnětí svobody, a to za spiknutí za účelem získání tajnch informací z vládního počítače, ze kterého ho viní americké ministerstvo spravedlnosti.

Meritem případu je jméno Bradley Manning. Bývalý americký specialista vojenské tajné služby, dnes už žena Chelsea Manningová, předal serveru WikiLeaks 470 tisíc bojových hlášení z írácké a afghánské války, 250 tisíc tajných depeší amerického ministerstva zahraničí, několik videí přímo z bojiští a další citlivé dokumenty, které získal jako armádní analytik v Iráku.

V roce 2013 byl Manning odsouzen na 35 let vězení, odseděl si však jen zhruba čtyři. V lednu 2017 těsně mu totiž před svým odchodem z Bílého domu prominul zbytek trestu tehdejší prezident Barack Obama. Mezitím si ve vězení Manning nechal změnit pohlaví – a dnes je z něho Chelsea Manningová.

Americká prokuratora tvrdí, že Manning měl Assangeovi poskytnout část hesla pro přístup k počítačům ministerstva obrany. Assange pak měl takto získaná data publikovat na serveru WikiLeaks, čímž porušil americké zákony.

» O Assangově příběhu a portálu WikiLeaks pojednává stejnojmenný film (profil ČSFD)

Sám australský novinář se označuje za „Jamese Bonda žurnalistiky“ a „internetového povstalce“. V roce 2006 založil server WikiLeaks, na kterém v následujících letech tým pod jeho vedením i po jeho odchodu publikoval statistíce utajovaných dokumentů. Server je financován soukromými dárci.

První veřejný šok přišel po zveřejnění asi osmdesáti tisíc tajných zpráv v roce 2010, hlavně polních hlášení amerických vojáků z let 2004 až 2009. Dokumenty svědčí o sílícím a lépe organizovaném povstání teroristické organizace Taliban, mluví se v nich také o zabíjení civilistů či o tajných operacích americké CIA v Afghánistánu. Server informace zveřejnil ve spolupráci s listy The New York Times, The Independent a Der Spiegel.

V listopadu téhož roku zveřejňují Assange a spol. první z celkově asi čtvrt milionu tajných amerických diplomatických depeší. Ty pocházejí z období od roku 1996 až 2010 a obsahují komunikaci 274 zastupitelských úřadů po celém světě.

Velký ohlas mělo v roce 2012 odtajnění příruček a materiálu amerického ministerstva obrany určující pravidla pro zadržování lidí v táborech v Iráku a na základě Guantánamo po teroristických útocích 11. září 2001.

Původem programátor a počítačový konzultant zůstal ve vedení WikiLeaks i po svém příchodu na ekvádorskou ambasádu. Na pozici šéfredaktora ho v září 2018 střídá bývalý dlouholetý mluvčí Kristinn Hrafnsson, do té doby ale WikiLeaks zveřejňuje další informace a dokumenty. Na konci června 2015 oznámí veřejnosti, že NSA odposlouhcávala poslední tři francouzské prezidenty, kterými byli Jacques Chirac, Nicolas Sarkozy a Francois Hollande, a mimo jiné i bývalé francouzské i německé ministry.

Počátkem roku 2017 začíná WikiLeakfs zveřejňovat přes osm tisíc dokumentů z let 2013 až 2016, jež mají pocházet ze serverů CIA a odhalují praktiky americké kybernetické špionáže včetně pokusů proniknout do chytrých televizí, chytrých telefonů a operačních systémů.

Assange publikuje také obsah mailové schránky někdejší prezidentské kandidátky Sarah Palinové a videozáznam útoku amerického vrtulníku na novináře agentury Reuters v Iráku.

Kritika

Na působení WikiLeaks se hned od začátku snáší velká kritika. V březnu 2017 označí tehdejší šéf CIA Mike Pompeo server za „nestátní nepřátelskou zpravodajskou agenturu, kterou často podporují země, jako je Rusko“. Kritizováno je podíl na ohrožení vojáků a civilistů v Afghánistánu kvůli zveřejnění utajovaných dokumentů a depeší.

Známý je Assangův výrok, který měl pronést v jedné londýnské restauraci na schůzce s novináři britského deníku The Guardian Davidem Leighem a Lukem Hardingem. Ti se s ním sešli, aby ho přesvědčili, že musí odstranit jména Afghánců, kteří spolupracují s Američany v boji proti Talibanu. Pokud by tak neudělal, mohl riskovat jejich životy.

Assange jim měl podle obou novinářů odpovědět: „No, jsou to informátoři. Takže jestli zemřou, můžou si za to sami. Zaslouží si to.“ Oba novináři pak ve své knize WikiLeaks popisují, jak zůstali sedět v šoku nad tím, že Assange je ochoten kvůli úplné transparentnosti riskovat životy lidí. A i když ho nakonec přesvědčili, na australského aktivistu změnili názor.

Kde je kritika, je většinou i ocenění a nejinak tomu bylo (a je) u Assange a WikiLeaks. Portál získal cenu časopisu Economist nebo Amnesty International, Assange je zas listem New York Times označen „nejvýznamnějším světovým novinářem“, francouzský Le Monde jej dokonce zvolil mužem roku.

Dá se předpokládat, že soudy, které budou rozhodovat o Assangově vydání do USA, nebo Švédska, se ještě potáhnou, nicméně sága pravděpodobně nejznámějšího whistleblowera pokračuje dál. Stejně tak jako diskuse o tom, zda stojí australský novinář na straně dobra, nebo zla.