Akce veřejných činitelů na terezínské tryzně se už nejednou zasloužily o řádný rozruch. V minulých letech se o něj svým dílem přičinili například předseda Svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička, tehdejší předseda horní komory parlamentu Milan Štěch, delegace SPD nebo Jana Bobošíková. Na tradici vyvolávání kontroverzí letos neváhal navázat předseda Senátu Jaroslav Kubera.
Organizátoři tryzny se přitom snažili nenechat letos nic náhodě. Památník Terezín z kraje roku rozvázal spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu a jeho předsedou Jaroslavem Vodičkou. Vodičkova protiuprchlická a xenofobní řeč, z tryzny pořádané před třemi lety, si totiž vysloužila například otevřenou kritiku Federace židovských obcí. Kritické komentáře si ve stejný rok vyslechl i Milan Štěch, relativizující násilný odsun německého obyvatelstva po konci války. Po loňských kontroverzích neobdrželi pozvání ani členové hnutí SPD, v čele s Tomiem Okamurou.
Letos byl vedle vrchního zemského rabína Karola Sidona nebo bývalého terezínského vězně Tomana Broda pozván i předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS). Ten se ze začátku projevu věnoval kritice nacismu, komunismu a lhostejnosti, která může vést na cestu k totalitním režimům.
Po těchto všeobecně uznáníhodných slovech ale sklouzl ke svému notoricky známému slovníku i k rétorice toho nejkontroverznějšího, co může současná ODS nabídnout: „Jsme lhostejni k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí ‚kdo není s námi, je proti nám‘ a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru, může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus,“ řekl v druhé části projevu.
Kubera je svými kontroverzními výroky známý a nestydí se za ně. Dříve neopomněl okomentovat ženská práva („Drží, mají to rády“), jako velký kritik Evropské unie přirovnal EU k Sovětskému svazu a snad nejvíc se angažoval ve věci ochrany práv kuřáků.
Po svém zvolení do čela Senátu ale v rozhovoru pro ČT přislíbil jistou změnu: „Je mi jasné, že musím vystupovat jinak, než jsem vystupoval dosud, kdy jsem byl v podstatě svobodným senátorem. Prostě si uvědomuji to, že předseda Senátu je mimo jiné také role. Státník musí mít obrovský nadhled, musí se to učit. A já si myslím, že to dokážu.“ Jestli to opravdu dokáže, jsme se mohli přesvědčit, mimo jiné, při jeho projevu v Terezíně.
Jeho řeč nebyla zdaleka nepodobná „bonmotu“ Václava Klause mladšího, ve kterém srovnával parlament s židovskými výbory, rozhodujícími, koho pošlou dřív do transportu. Kuberova řeč byla navíc, v tomto případě, ještě podtržena lokací, ve které k ní docházelo. Václava Klause mladšího stálo jeho prohlášení místo v poslaneckém klubu, straně i výboru pro vzdělání a velkou kritiku předsedy ODS, Petra Fialy. Poslední tvrzení předsedy horní komory parlamentu se zatím obešlo bez komentáře stranického šéfa i jeho kolegů.
Za toto Kuberovo prohlášení by se nemusel stydět leckterý novovlastenec – chyběl jen Soros a neziskovky. U předsedy Senátu a člena demokratické parlamentní strany jsou tato slova ale přece jen trochu zarážející. Svým způsobem ale jen navazuje na typickou rétoriku, kritizující občanskou a aktivistickou společnost. Ta byla kdysi hojně používána zakladatelem ODS Václavem Klausem starším a i dnes je občas oprášena některými členy strany.
Standardní kritika aktivismu a občanské společnosti by z úst Jaroslava Kubery nezněla nepatřičně (nebylo by to ostatně poprvé). Tón a předně místo, které pro to zvolil v tomto případě, ale mohou vést přinejmenším k rozpakům.
Pozornému čtenáři navíc neunikne jedna nesrovnalost, která snad jen svědčí o afektovanosti projevu. Jeho mnohé prvky mohou opravdu odporovat jen individuálnímu názoru (v tom případě asi opravdu není třeba to nijak „hrotit“, stačí například jen napsat komentář).
Ale tvrzení o „nesnášenlivosti k jiné rase, zahalené do multikulturalismu“ postrádá i elementární logiku. Snad se pan předseda v příštím plamenném projevu zamyslí alespoň nad podobnými detaily.